Anna Kočová 
Když George R. R. Martin ve své kultovní sérii Píšeň ledu a ohně popisoval, jak se zasněženou krajinou proháněli obří vlci, nic nenasvědčovalo tomu, že by tento obraz mohl někdy překročit hranice světa knižní fikce. Realita ale, jak se zdá, opět předčila obecná očekávání. Zasloužila se o to americká firma Colossal Biosciences, která nedávno oznámila svůj triumf. Naklonováním se jí podařilo „oživit“ pravlky obrovské, predátory, kteří své poslední stopy v prachu země zanechali před více než dvanácti tisíci lety.
Zní to jako začátek sci-fi románu. Ale není. Vědci skutečně upravili genetickou výbavu vlka obecného tak, aby odpovídala starodávnému predátorovi Canis dirus. DNA vzali z fosilií, genom poskládali jako puzzle a výsledkem jsou tři mláďata s výmluvnými jmény. Romulus, Remus a jejich mladší sestřička Khaleesi. Fanoušci knižní série jistě ocení, že se vědci netajili svou inspirací z Martinových knih a seriálu Hra o trůny, který je de facto jejich seriálovým ztvárněním, a nové obyvatelce genetické ZOO přiřkly jméno jedné ze stěžejních postav.
Jména Romulus a Remus jsou taktéž velmi příhodná. Vzhledem k tomu, že pravlčata odchovaly feny domestikovaných psů, i oni jsou, stejně tak jako jejich bájní jmenovci, tak trochu kukačkami. Už teď váží víc než běžní vlci a do budoucna se počítá s tím, že dosáhnou až 75 kilo. Zmíněná dvojice samců se nyní spokojeně prohání po oploceném poli kdesi v USA, pod dohledem svých chovatelů a čas od času i reportérů časopisu Time. Ti si je v březnu přijeli prohlédnout. Malá Khaleesi zůstala doma, asi se ještě nedívá do objektivů.
Než ale začneme psát scénáře o návratu megafauny, je dobré trochu zchladit nadšení. Mnozí odborníci totiž varují, že tohle nejsou „skuteční“ pravlci, ale geneticky modifikovaní vlci s několika „pravlčími“ znaky. DNA z fosilií je podle nich natolik poškozená, že ji nelze přesně naklonovat. Spíš než o znovuoživení vyhynulého druhu jde tedy o velmi drahou napodobeninu.
Jenže Colossal míří dál. Firma, která vznikla teprve před pár lety a už zaměstnává přes sto třicet vědců, má ambice oživit i další „ztracené duše“ přírody, od slavného doda až po legendárního mamuta srstnatého. V tomhle směru už dokonce udělala první krok – vytvořili „srstnatou myš“ s mamutí DNA a metabolismem připraveným na arktické podmínky.
Přestože jde o fascinující počiny, běžného smrtelníka mají spíš tendenci děsit. Když Číňané upravili lidskou DNA a pomohli zrodu dvojčat, která by měla být odolná vůči viru HIV, oprávněně se strhla vlna kritiky. Ani modifikace potravin není v očích mnohých to pravé ořechové. Tak proč by to mělo být tentokrát jinak? Hranice mezi vědeckým průlomem a etickým sporem se v podobných případech začínají stírat. Oživujeme přírodu, kterou jsme možná sami zničili. Hrajeme si s genomem a laboratořích vytváříme bytosti, které se vymykají přírodním zákonitostem. A to všechno často jenom kvůli vlastní zvědavosti nebo senzacechtivosti.
