Vilém Pospíšil 
Když byl 13. října zvolen docent Stejskal do pozice děkana FF, bylo jasné, že musí skončit jako předseda fakultního senátu. Stejně tak s koncem volebního období Poslanecké sněmovny skončil v postu předsedy Radek Vondráček z hnutí ANO. A tak bylo třeba do obou funkcí zvolit někoho nového. Shodou náhod se o obsazení dvou předsednických křesel rozhodovalo ve stejný den - 10. listopadu.
.
Vždy, když má hnutí ANO někoho nominovat do nějaké funkce, postupuje vždy stejně. Navrhne ministry a znalce středočeských nádraží Karla Havlíčka. Další funkci by Karel Havlíček samozřejmě zvládl, zase tolik toho nemá, ale podle článku 32 Ústavy nemůže být člen vlády předsedou Poslanecké sněmovny a podle stanoviska legislativního odboru sněmovny by bez předchozího zániku členství ve vládě vůbec na tuto funkci kandidovat neměl.
To jsou samozřejmě velmi nejednoznačné právní výklady a je třeba skoro pět hodin jednat o tom, jestli opravdu kandidovat nemůže. Nehledě na to, že docent Karel Havlíček je podle ostatních poslanců ANO nejlepším kandidátem na cokoliv, mluví šesti jazyky a jeho protikandidátku Markétu Pekarovou Adamovou lidé vůbec neznají. Paní poslankyni Pastuchové (ANO) to psali lidé během jednání na Messenger…
Akademický senát FF UP zvládl volbu svého předsedy o něco lépe, důstojněji. Ačkoliv někomu může přijít zvláštní, že budoucí děkan navrhne a podpoří kandidáta na předsedu orgánu, jehož jedním z úkolů je děkanát kontrolovat.
Kandidátem na předsedu byl docent Tomáš Lebeda a profesor Jiří Špička. Oba kandidáti před samotnou volbou řekli pár slov a poté opustili jednání, aby, podle slov Tomáše Lebedy „nemuseli chodit hlasovat s těmi prázdnými lístky," protože ani jeden z kandidátů nechtěl hlasovat pro sebe.
Poté co byl předsedou zvolen Tomáš Lebeda přijal akademický senát dokonce usnesení, ve kterém děkuje docentu Stejskalovi za dlouholetou práci ve vedení senátu a způsob, jakým tuto práci vykonával. Za co by tak nová sněmovna mohla poděkovat Radku Vondráčkovi?...
Je samozřejmě těžké srovnávat jednání Poslanecké sněmovny a senátu Filozofické fakulty. Už vzhledem k počtu volených zástupců, důležitosti těchto orgánů či nějaké politické vyhraněnosti. Jen, když už někteří poslanci oslovují Karla Havlíčka akademickým titulem (snad poprvé za jeho politickou kariéru) mohli by zkusit své chování posunout blíže k důstojnému stylu jednání na akademické půdě.
