Karolína Marková 
Od doby, co Disney koupilo Lucasfilm, už v galaxii Star Wars nepanuje rovnováha jako dřív. Přesto, že fanoušci tohoto universa, se v mnoha věcech často přou vlastně už od uvedení prvních filmů, od doby, co Star Wars přešlo pod tuto mega korporaci, těchto sporů ještě výrazně přibylo. Ať už je to kvůli vymazání expandovaného universa z kánonu (což znamená všech knih, komiksů a her navazující na filmy), nebo kontroverzní sequelové trilogie, mezi fanoušky to vře a Disney se úplně nedaří je uspokojit. Teď se ale zdá, že se konečně podařilo najít ten správný recept, který uspokojil většinu fanoušků - The Mandalorian.
O prvním hraném seriálu ze světa Star Wars se šuškalo již delší dobu, oficiálně představen byl pak letos v dubnu na Star Wars cleberation. Seriál, jehož hlavním hrdinou je maskovaný nájemný lovec, se odehrává po událostech šesté epizody. Odstartoval 12. listopadu. A už po prvních epizodách se těšil velkému zájmu ze strany fanoušků. Zásluhu na tom nese i tzv. „baby Yoda", nebo-li dítě stejného druhu jako kultovní postava mistra Yody, které se objevilo na konci prvního dílu, a ihned se stalo hitem internetu. Jen roztomilý zelený mimozemšťan však popularitu Mandalorianovi nezískal.
Mandalorian totiž přesně zapadá do universa Star Wars, což se sedmé a osmé epizodě úplně nedaří. Už při prvních pár minutách na vás dýchne atmosféra klasických filmů originální trilogie. Přitom ale nehraje jen na nostalgii způsobem, jakým je tomu právě třeba u Síly se probouzí. Naopak, nebojí se experimentovat a vše je v něm pojato celkem netradičně - od hudby, přes humor a vůbec celkový koncept. Je to totiž spaghetti western, který se ale odehrává v předaleké galaxii. O něco podobného se Lucasfilm pokusil již minulý rok s filmem Solo, který se ale v mnoha ohledech držel zpátky, v Mandalorianovi je vše vyšperkované k dokonalosti.
Hrát na nostalgii nestačí
V seriálu jde jasně vidět provázanost s filmy jak originální tak prequelové trilogie, nebo také seriálem Clone Wars. Hned v první scéně prvního dílu vidíme několik klasických mimozemských ras jako Rodiany či Jawy. Zároveň se zde objevuje technika známá z šesti předešlých filmů. Dokonce se v rámci seriálu podíváme i na dobře známé světy a místa. A pak je tu také neustálé pomrkávání na skalní fanoušky v podobě nejrůznějších narážek a easter eggů, které odkazují i na takové části Star Wars jako je například Holiday special. Tvůrci si vyhráli i s vizuálem. I když CGI je v seriálu zastoupeno v mnoha závěrech použité také modely či loutky, což krásně dotváří tu pravou nostalgii originální trilogie.
Tohle všechno nám bohužel sedmá ani osmá epizoda nenabídla. Na jednu stranu, více jak třicet let po pádu Impéria, používá prakticky stejnou techniku jen s kosmetickými úpravami, na straně druhé se od původního světa Star Wars distancuje. Neustále jsou nám v rámci ní představovány nové druhy a světy, které však prakticky nejsou ve filmech už blíže popsány. Jediným mimozemšťanem z předešlých filmů je tak Wookiee Chewbacca, co je vlastně většinou i jediný mimozemšťan široko daleko. Pokud byste se chtěli znovu podívat na významné světy jako Coruscant, máte taky smůlu.
Nostalgii se pak snaží vyvolat jen laciným předěláváním slavných scén, které se objevily více než před čtyřiceti lety. A příběh, který se snaží vyprávět, a postavy, které představuje, se ztrácí někde pod nátlakem politické korektnosti a marketingového úspěchu. Aby filmy dostatečně vydělaly, musí se líbit všem a hlavně nikoho neurazit. A přesto, že v rámci epizody osm se začalo trochu experimentovat, nové trilogii se pořád nedaří najít svou tvář.
Mandalorian cílí svým pojetím jasně na fanoušky universa. Nesnaží se zalíbit všem za každou cenu a už jen kvůli tomu, že se jedná o online seriál, nemají tvůrci svázané ruce jako filmů. Všechno to ale funguje. Fanoušci se po dlouhé době společně těší z nových příběhů a nemohou se dočkat pátku, kdy vycházejí nové díly. Jen v tom nadšení tak trochu všichni zapomínají, že už příští týden příjde završení sequelů. Ale je po dvou předchozích dílech vůbec čemu se divit?
