A o tom může vyprávět jednadvacetiletý Jaroslav Hamerský. Jeho rodným městem je Bystřice nad Pernštejnem, ale potkat ho můžete spíš na půdě Matematicko-fyzikální Fakulty Karlovy Univerzity s učebnicí kvantové mechaniky v ruce. Vedle basketbalu je totiž jeho největším koníčkem fyzika, kterou v Praze studuje druhým rokem.
S basketbalem se jako většina ostatních dětí setkal poprvé na základní škole. „Od té doby jsem ho hrával každý týden s kamarády na asfaltovém hřišti vedle domu. Na gymnáziu si mě ale všiml jeden profesor a domluvil mi tréninky s místním basketbalovým klubem. Celkem se mi dařilo, ale protože mi bylo patnáct, nebyl jsem ještě dost starý na to, abych mohl hrát za muže. A tak jsem se přes ně dostal do týmu žďárských dorostenců, kde jsem se poprvé stal registrovaným hráčem,“ vzpomíná Jaroslav. Ve Žďáře nad Sázavou hrál závodně pět let. První tři sezóny v mladším a starším dorostu, který pravidelně okupoval první příčky prvoligové tabulky a další dvě v druholigových mužích.
„Po fyzické stránce je to sport náročný jako všechny ostatní, ale záleží taky na tom, na jaké úrovni ho člověk chce dělat. Pokud je už lépe trénovaný, tak mu fyzická námaha přijde jako normální věc. Naopak je horší, když je třeba zraněný a sportovat nemůže. Pak se většinou cítí přímo „natlakovaný“ energií, kterou nemůže vypustit,“ říká Jarda a dodává, že žádnou zátěží nebyl basketbal ani pro jeho rodiče: „Basket nepatří mezi finančně náročné sporty, takže s penězi nebyl problém. Navíc rodiče mi nikdy žádný sport nezakazovali, ani mě do žádného nenutili. Spíš se mě snažili podporovat ve všem, co jsem chtěl zkusit.“ Přesto, že je Jára zrovna ve věku, kdy by mohl být na vrcholu své sportovní kariéry, nevyužil nabídku stát se hráčem univerzitního basketbalového týmu a upřednostnil studium: „Basketbal je pro mě pořád stejně důležitý, ale nechtěl bych se jím živit. To by znamenalo zajímat se jenom o něj a věnovat mu čas, který teď mohu vložit do spousty užitečnějších činností jako je vysoká škola. V rozhodování mu možná pomohla skutečnost, že poznal, jak to ve sportovním světě doopravdy chodí. „Zjistil jsem jsem, že sport pro zábavu je jednoduše lepší a taky to člověka víc baví. To, že se z něj stal byznys a zprofesionalizoval se, mu v mých očích jenom uškodilo. Morální ideály se vytrácí a jde hlavně o výkon. Ze sportu se taky mnohdy dělá něco víc než doopravdy je,“ doplňuje Jarda.
Zbývá se jen zamyslet, jestli je škoda, že tak česká společnost přišla o talentovaného basketbalistu. Protože je možné, že právě díky tomu bude jednou obohacena o významného fyzika. Zajisté o jednoho z nejvyšších.
(Příběh)