Ivana Syrovátková 
Když se malé Marie Koželuhové ptali, čím by chtěla být, až vyroste, vždy odpovídala, že maminkou. Hlídala snad všechny děti v okolí, a když chtěla při usínání myslet na něco hezkého, představovala si, jak uspává vlastní miminko. Tahle „malá“ Marie za pár dní oslaví pětadvacáté narozeniny. A bude to během posledních měsíců hned druhý důvod k radosti – pracuje pro jednoho z největších mobilních operátorů v Česku a je to jen několik málo týdnů, co jí vedení nabídlo povýšení. Jenže s tím důvodem k radosti to není tak jednoznačné. Marie je totiž čerstvě vdaná a s manželem začali uvažovat o miminku. To si koneckonců vždycky přála. Nebo se něco změnilo? „Dítě bych si moc přála, na druhou stranu si říkám, jestli na to ještě není moc brzo. Jestli jsem si opravdu užila dost na to, abych si později nevyčítala, že mi se založením rodiny něco uteklo,“ svěřila se. Když zvážila všechna pro a proti, rozhodla se, že na mateřství ještě nenadešel ten správný čas.
A podle všeho takto neuvažovala sama. Nejnovější údaje Českého statistického úřadu ukazují, že v posledních letech došlo k nejvýraznějšímu poklesu plodnosti u žen ve věkové kategorii 25 až 35 let. Oproti začátku dekády se horní hranice ještě zvedla. V roce 2020 se totiž úbytek projevil především u žen ve věku mezi 25 a 29 lety. „To odpovídá početně slabším generacím z 90. let minulého století (generace 1992-1997, pozn. red.),“ upřesňuje Magdalena Baštecká z oddělení demografické statistiky ČSÚ.
Co však rozhodně neklesá, je průměrný věk rodiček. Zatímco před deseti lety rodily ženy v průměrném věku 29,9 let, v roce 2021 už překročil hranici třiceti let a poslední dostupné údaje z roku 2021 ukazují průměrný věk žen při narození dítěte 30,4 let. Oproti roku 2013 navíc zestárly i prvorodičky, a to o 0,7 roku z 28,1 na 28,8 let.
Rostoucí trend potvrzuje i gynekoložka chomutovské nemocnice a popularizátorka medicíny Kamila Žižková: „Průměrný věk prvorodiček se posouvá k vyšší hranici. U nás v porodnici je to zhruba 28 let, tedy věk, kdy už žena zdaleka není na vrcholu své fyziologické plodnosti.“
Jenže na tom, v jakém věku ženy tohoto vrcholu dosáhnou, se mnohdy neshodnou ani sami lékaři. Kamila Žižková se prý na tuto otázku sama před časem ptala a jednoznačnou odpověď na ni nenašla. „Každá to můžeme mít jinak. Ale co se týká ženského těla, tak důležitý poznatek je ten, že po třicátém roku, a zejména po pětatřicátém roku, výrazně klesá zásoba vajíček a s tím i šance na otěhotnění,“ namítá. To gynekolog a rovněž popularizátor medicíny Josef Pulkert není ohledně přesných čísel tak skoupý. „Z pohledu fyziologie je optimální věk ženy na porod dítěte 19-23 let. S každým dalším rokem se pak podmínky pro těhotenství zhoršují,“ napsal na svůj profil na sociální síti X a vzkázal ženám, že tělo neoklamou.
Řešit plodnost, ne až neplodnost
Žižková však pro ně dle svých slov nachází pochopení: „Ženy touží po vzdělání, cestování, kariéře, hledají správného partnera. Mnohdy ani své biologické hodiny nevnímají.“ Pokud však do svých třicetin neplánují otěhotnět, doporučuje jim podstoupit vyšetření plodnosti. Ženám totiž s přibývajícími lety klesá počet vajíček a především se snižuje jejich kvalita. To mohou navíc doprovázet další problémy ovlivňující plodnost – nepravidelnosti menstruačního cyklu a ovulace, hormonální poruchy nebo gynekologická onemocnění.
V Česku o vyšetření nejčastěji žádají ženy až na prahu čtyřicítky, a to už většinou bývá pozdě. „Děti jsem vždycky chtěla, ale než přišel ten správný čas, vůbec mě nenapadlo to řešit dopředu a pojišťovat si to tímto způsobem. Možná by mohli gynekologové šířit mezi pacientkami větší osvětu,“ podotýká Jana Dvořáková, maminka šestiletých dvojčat, která se dlouho snažila poprvé otěhotnět až po čtyřicítce.
V případě, že ženy plánují první dítě až v pozdějším věku, doporučují odborníci využít možnosti tzv. social freezingu. Jedná se o zmražení vajíček pro případ, že by eventuální spontánní otěhotnění mohlo být kvůli vyššímu věku nebo zdravotním problémům problematické. Šance na spontánní početí po čtyřicítce totiž podle odborníků klesá až pod pět procent. „Uvědomme si ale, že ani šance na otěhotnění u zdravé mladé ženy není stoprocentní,“ dodává Žižková s tím, že tam se pohybuje okolo 25 procent. Zároveň upozorňuje na to, že porucha plodnosti nemusí být nutně výhradně ženskou záležitostí, ale v 35 procentech případů může být problém na straně muže. „I u mužů s věkem klesá kvalita a kvantita spermií,“ upřesnila. Existují však i případy, kdy mají s plodností problém oba v páru. V Česku podle Žižkové tvoří zhruba dvacet procent.
S rostoucím věkem ale komplikace neprovází jen početí. „Samozřejmě mohou komplikace nastávat bez ohledu na věk. Jsou ale určitá rizika, která s věkem ženy stoupají,“ říká Žižková. Těhotným starším pětatřiceti let hrozí větší riziko, že potratí nebo předčasně porodí. Také klesá pružnost tkání a tím se během porodu zvyšuje riziko poranění a poporodní inkontinence. I plod je s vyšším věkem matky ve větším ohrožení – v mnohem větší míře mu totiž hrozí vrozené vývojové vady. Během těhotenství navíc starší ženy častěji trpí obezitou nebo přidruženými nemocemi, jako je těhotenská cukrovka nebo vysoký krevní tlak. „Subjektivně hlavně vnímám, že máme v péči mnoho rodiček s obezitou a přidruženými onemocněními. Občas mi přijde, že těch ‚jen těhotných' je hrozně málo,“ dodává gynekoložka.
To bychom se nemuseli dočkat nikdy
Zatímco gynekologové vytyčují hranici ideálního věku pro početí pětatřicátým rokem, psychologové ohraničují ideální dobu pro založení rodiny velmi široce – celým obdobím mladé a střední dospělosti, tedy od 18 až do 50 let. Blíže specifikovat je obtížné, protože proces mentálního zrání probíhá u každého jinak. „Obecně by se dalo říci, že ideální věk je ten, kdy člověk osobnostně dozrál, jeho potřeba založit rodinu je na vyšších příčkách jeho priorit a má splněny předchozí vývojové úkoly, tudíž potřeba vlastní rodiny není kompenzací traumat z předchozího vývoje. Jinými slovy, cítí se být sám k založení rodiny takzvaně připraven,“ objasňuje klinická psycholožka a psychoterapeutka Renata Banášová.
Být připraven podle ní z psychického hlediska obnáší především zvládání frustrace, umění flexibilně reagovat na změny v prostředí, schopnost dočasně upozadit své potřeby a zároveň schopnost sebeúcty. „Je to velmi těžký úkol, a pokud bychom všichni měli čekat na ideální věk, nemuseli bychom se dočkat nikdy,“ dodává s nadsázkou.
Přesto prý může mít brzké rodičovství řadu výhod. Mladé maminky bývají flexibilnější a značně odolnější vůči stresu, frustraci a také spánkové deprivaci. „Je pravda, že mě to někdy opravdu zmáhá, pak stagnuje i tělo. Když se děti v noci budily, bylo to opravdu krušné období,“ potvrzuje Jana Dvořáková.
Do péče o dítě mohou mladé maminky podle psycholožky vkládat mnohem více energie. Nadto mají elán sledovat trendy, vyhledávat nejlepší možnosti výchovy, číst literaturu o výchově a mají pak i tendenci se jí řídit. „Na druhou stranu je tato urputnost může limitovat ve vnímání vlastní rodičovské intuice. Příliš nevěří samy sobě a navíc mohou nabýt dojmu, že pokud své laťky neplní, nejsou dobrými rodiči, což je může zpětně frustrovat,“ doplňuje Banášová.
Tento klid a víru v sebe může právě přinášet pozdější rodičovství. Neplatí prý ani léta zažité pravidlo, že zralejší matky bývají úzkostnější a trpí přehnaným strachem. „Jde spíše o osobnostní strukturu té dané maminky,“ přibližuje psycholožka. Rozhodně není pravda ani to, že by se s rostoucím věkem maminek zvyšovalo riziko psychických problémů spojených s mateřstvím, jako je například laktační psychóza. „S věkem nijak riziko rozvoje psychických obtíží neklesá ani neroste. Ze zkušenosti víme, že psychickými obtížemi trpí ženy napříč věkem ve stejné míře,“ říká Banášová.
Mezi extrémy
I z perspektivy ekonomů se prý ideální věk na dítě specifikuje jen těžko. Na optimální ekonomickou situaci pro založení rodiny totiž každý člověk nahlíží jinak. Podle ekonoma Lukáše Kovandy je pro někoho finanční stabilita klíčovým faktorem, zatímco mnozí si děti pořizují kvůli sociálním dávkám. „Na druhé straně existují i velmi bohaté páry, které stále mají pocit, že na dítě nemají, protože by si musely odepřít nákladné dovolené několikrát do roka nebo třetí automobil,“ přidává Kovanda. To jsou však podle něj extrémy, mezi kterými většina populace osciluje. „Rozhodnutí založit rodinu je zkrátka dosti ovlivněno subjektivním vnímáním, které se liší člověk od člověka,“ shrnul.
Podtrhnul však několik negativ, které mohou rodiče v daném věku nepříjemně překvapit. S rostoucím věkem rodičů sice zpravidla stoupá jejich materiální zajištění a úměrně s tím i materiální kvalita péče, kterou mohou dítěti dopřát, zároveň však stoupá rizikovost těhotenství matky a pravděpodobnost zdravotních neduhů dítěte. To s ekonomikou zdánlivě nesouvisí, biologická rizika se však mohou v krajních případech snadno přetavit i v ta finanční. „Například v případě narození postiženého dítěte. V takovém případě se může výchova a péče o něj notně prodražit,“ nastínil Kovanda.
V každém věku by však rodiče měli při zakládání rodiny myslet na několik zásad. Potřebují obstojné rodinné bydlení, dostatečný finanční příjem a přitom samozřejmě počítat i s nějakou rezervou. Ta by měla být tak vysoká, aby rodina zvládla pokrývat finančně náročnou péči o dítě i v případě, že dojde k trvalejšímu výpadku příjmu jednoho z rodičů, v horším případě obou. „Také by měli mít na paměti, že výchova dítěte od narození do věku řekněme 26 let dnes průměrně vyjde na miliony korun,“ dodal Kovanda.
Marie Koželuhová přiznává, že finance jsou další překážkou, která jim s manželem stojí v cestě za rodičovstvím. Ačkoliv bydlí u prarodičů a bydlení tak mají zajištěné, není si jistá, zda rodinný rozpočet zvládnou bez Mariina příjmu, který výrazně převyšuje mzdu, kterou domů přináší její manžel. Varianta, že by na rodičovskou dovolenou nastoupil místo ní, pro Marii nepřipadá v úvahu. „V tomhle jsem konzervativní a myslím si, že dítě potřebuje, aby bylo ty první roky s mámou. A já o ně taky nechci kvůli práci přijít,“ říká bez obalu.
Sama za sebe tak prý nechce svalovat vinu na stát a tvrdit, že se pro odložení rodičovství rozhodla kvůli nepříznivým podmínkám. „Je to spíš takové moje osobní dilema, možná trochu i sobectví. Máme spoustu možností, kam se podívat, kam vycestovat. Chtěla bych si trochu užít. Ještě jsem nebyla na Bali,“ směje se Marie.
Článek je součástí souboru textů vypracovaných v rámci samostatného projektu. Článek o politickém boji s nízkou porodností najdete zde.
