David Pelikán 
Za A-tým jste nastoupil již v sedmnácti letech. Dokážete si vybavit, jak vypadalo vaše první nasazení do zápasu? Určitě by to pro vás měl být moment, který vám utkvěl v paměti.
Pamatuji si to, byl to dobrý pocit z toho, a ještě jsem neměl sedmnáct roků. Do můžu v té době byli přeřazeni celkem tři dorostenci. To jsem byl já, Pepík Horů a Pepík Štencl, bohužel ten už nežije, ale Pepik Horů se do dneška chodí dívat na fotbal.
Postupně jste se dostával, můžeme říct, do role kanonýra. Kdy přišel Váš největší střelecký boom?
Když nepočítám základní vojenskou službu, tak v těch dvaadvaceti až třiadvaceti letech až do nějakých osmadvaceti let a pak to postupně klesalo až s fotbalem v Zábřeze jsem skončil jako hrající trenér. Trénoval jsem takto mužstvo - osm roků Áčko a předtím rok Béčko až do těch devětatřiceti let, kdy jsem skončil závodní fotbal v Zábřeze.
K roku 1985 jste na svém kontě měl 260 branek. To jste si to zaznamenával?
Ano, mám to vše doma zapsané, kdyby někdo nevěřil, je to včetně přátelských utkání. Nejsou to jen mistrovské zápasy. To jsem nepočítal a považuji to za důležité. Kdyby mi někdo nevěřil, tak jsem schopen to každému doložit, protože jsem byl takový fanatik, že jsem si každé utkání zapisoval. Kdo hrál, jak hrál, pokud možno i rozhodčí, a hlavně kdo dával góly a to nejen já, ale i moji spoluhráči.
Od kolika let jste si tyto statistiky vedl?
Já jsem byl takový magor, že jsem si to všechno psal již od svých sedmnácti let. Nejlepší moje sezóna byla sedmdesáti gólová. Znovu zdůrazňuji a nechci machrovat, že to byli jak mistrovská, tak i přátelská utkání.
Z těch 260 branek dá se říct, že většina byla vstřelena za zábřežské Áčko?
Samozřejmě, já jsem hrál za béčko půl roku, když jsem dělal hrajícího trenéra a pak jsem se vrátil do áčka, kde jsem jako hrající trenér hrál od mých 29 let do roku 1985.
Zábřeh Vás mohl vidět také jako asistenta trenéra ve třetí lize.
To je pravda. Ve třetí lize jsem byl v roce 2008 jako asistent trenéra Jiřího Juráska.
Jako trenér jste poté přesídlil, do jakých dalších fotbalových vod?
Šest roků jsem trénoval Zvoli, rok jsem trénoval Leštinu a Lesnici. Dále jsem také trénoval patnáct let učně ve fotbalovém kroužku na škole, kde jsem učil. Takže jsem celý život strávil okolo trénování.
Leštinu jste trénoval v Krajském přeboru, dále to byla Zvole a Lesnice. Jak vypadalo vaše účinkování v těchto klubech?
Za celou trenérskou kariéru jsem nikdy nesestoupil a vždy jsem postupoval anebo udržel danou soutěž. Třikrát jsem postupoval do vyšší soutěže ze Zábřehem. Jednou mi utekl postup díky administrativnímu zásahu pět týdnů po skončení soutěže. Se Zvolí jsem také třikrát postoupil, tam jsem koučoval šest sezón. Když jsem skončil po těch třech postupech, tak Zvole sestoupila o tři výkonnostní třídy dolů. Leštinu jsem přebral, když byla předposlední na podzim a zachránil jsem ji v Krajském přeboru tak, že jsme v jarní části byli pátí a tím jsem tu Leštinu zázračně zachránil. V dalším roce, co to po mě převzali jiní, Leština z kraje sestoupila, a to měli stejné hráče jako já. Poté jsem šel na rok do Lesnice, kde jsme skončili v polovině tabulky.
Dostal jste nějakou nabídku v posledních letech?
Byli za mnou abych šel trénovat Šumperk a Mohelnici, ale to jsem odmítl. Já jsem byl zábřežský patriot. Pro zajímavost mám skoro 74 let, a ještě vloni za mnou byli z Loštic abych je šel trénovat.
Obdržel jste za svoji bohatou fotbalovou kariéru nějaké ocenění?
Dostal jsem několik ocenění. Několikrát jsem byl vyhlášen jako nejlepší fotbalista Zábřehu, čtyřikrát jsem byl v top 10 sportovec města Zábřehu. Tady bylo množství a množství sportů od atletiky počínaje po lední hokej, košíkovou či volejbal atd. Jednou jsem byl nejlepší trenér okresu Šumperk. Třikrát jsem byl mezi nejlepšími trenéry tělovýchovné jednoty a čtyřikrát nejlepší hráč TJ.
Kteří hráči vám za trenérskou štaci utkvěli v paměti?
To mohu i podrobněji rozebrat. Beru, že nejlepší hráč, kterého jsem vychoval a měl jsem na tom rozhodující vliv byl bratr Miroslav, který se dostal až do Zlína, jako nejlepší střelec 1.národní ligy a hned potom si ho vzala Slavia, kde hrál tři roky a poté pět/šest roků hrál první ligu v Sigmě Olomouc a potom hrál tři roky v Limassolu na Kypru. Další hráč, kterého jsem trénoval byl Janošťák z Jeseníku, který nehrál za Zábřeh, ale trénoval jsem ho na účelišti ve fotbalovém kroužku. Ze školy šel hrát za Třinec do první národní ligy a také hrál několik let v Sigmě Olomouc. Ze zábřežských hráčů to byl například Radek Krňávek, kterého chtěla Slavie.
