Jak jste se o svém odvolání dozvěděl?
Dopisem. Není to ironie? Udělal jsem pro školu první poslední a co jsem za to dostal? Dopis. Nota bene jsem ho dostal dva dny poté, co o mě rozhodli na radnici. Nejspíš i vy, novináři, jste to věděli dřív.
Dneska ráno jsme dostali tiskovou zprávu z hranické radnice, takže jsme na tom tak stejně.
Až na to že vás se to rozhodnutí netýká. Zítra už to nebudete vědět.
To máte pravdu. Ale zpátky k věci. Jak je v tom dopise odůvodněn váš vyhazov?
To je právě ten problém. Jejich důvody jsou naprosto směšné. Obvinění jsou buďto nekonkrétní nebo se nezakládají na pravdě. Například leasing ohledně kopírek v roce 2006 jsem nevybíral já, ale můj ekonomický náměstek. A ten mimochodem ve škole zůstává dál.
Ale odpovědnost nese šéf, tak to obvykle bývá.
Všechno nemůžete rozhodovat sám. Snažil jsem se kolem sebe utvořit okruh lidí, kterým bych mohl věřit a kteří by byli samostatní. Asi se mi to nepodařilo.
Rada města tvrdí, že jste důležitá rozhodnutí měl nejdřív konzultovat s nimi.
Kdybych to dělal tak, dneska by škola neměla nové záchody, kopírky, hřiště, prostě nic. Schvalovací procesy rady jsou nesmyslně zdlouhavé. A rozhodnutí, která jsem udělal, nakonec stejně uznali jako správná. Ani rozpočet jsem nepřekročil.
Takže jaký je podle vás pravý důvod vašeho odvolání?
Městu jsem se nehodil a pro Radu není problém na moje místo „dosadit“ svého člověka. Myslím že vím kdo vyhraje ten takzvaný konkurz, ale nebudu to prozrazovat.
Starosta: „I ředitel je jen zaměstnanec, a měl by se tak chovat.“
Dostat k diktafonu starostu Hranic Miroslava Wildnera už bylo složitější. Nemá prý důvod své rozhodnutí nijak komentovat. Prostor, který dostal Jursík v médiích ho ale přesvědčil.
Jaký je Váš názor na pana ředitele?
Bývalého ředitele, nezapomínejte. Pan Jursík je skvělý člověk a skvělý ředitel. Ve všech ohledech. Školu zvedl o dvě stě procent, organizoval nejrůznější akce pro žáky, rodiče z něj bylo nadšení a učitelé jakbysmet. Jedinou jeho chybou bylo, že se nechoval jako zaměstnanec. A ta chyba rozhodla. Školu totiž neplatí ani rodiče, ani žáci, ani učitelé. Školu financuje město.
Mohl byste to více rozvinout? Vedle všech těch kladů to totiž vypadá jako maličkost.
Představte si situaci, kdy máte ve firmě společníka, a ten rozhoduje o všem sám. Přijde za vámi a řekne, koupil jsem to a to za řekněme padesát milionů. Nejde o to, zda bylo jeho rozhodnutí správné, ale že jste o něm nevěděli. Chceme vědět, kam naše peníze jdou, dřív, než tam jdou. Pan Jursík zatím vždy investoval dobře, ale co kdyby jednou udělal chybu.
Nebojíte se případné soudní žaloby? Jursík bude mít na své straně učitele i rodiče.
Ale my máme na své straně právo a to je rozhodující. Sice si myslím, že pan Jursík podá žalobu teď, dokud je celý případ na mediálním výsluní a on má za sebou veřejnost. Ta se vždycky postaví za mučedníky. Ale doba lidových soudů už naštěstí minula a právo, jak jsem řekl, je naší straně.