Izabela Adámková 
Jste studentkou speciální pedagogiky. Máte pocit, že vám zkušenosti a znalosti z této oblasti pomáhají při vedení folklorního souboru pro děti?
Rozhodně. Vnímám, že se to projevuje spíše pozitivně. Tím, že se orientuji v dětské psychologii, jsem schopná odhadnout, jak se děti cítí. Například poznám, kdy potřebují změnu, kdy je potřeba (něco jiného) vymyslet jinou aktivitu, nebo udělat pauzu. Taky jsem si vědomá toho, že křik dětem v ničem nepomůže, ba naopak, snažím se s dětmi udržovat přátelský vztah. Proto jim dovoluji mi tykat, díky tomu máme k sobě blíž. Celkově si troufám říct, že k dětem umím přistupovat lépe než třeba někteří, kteří s pedagogikou nemají žádné zkušenosti.
Co všechno obnáší vedení souboru pro děti?
Naštěstí jsme ve vedení souboru dvě, proto si práci můžeme rozdělit. Já mám za úkol spolupráci s rodiči a řešení s nimi případných problémů. Teď, protože máme před vystoupením, je toho trošku víc a kontakt je více pravidelný. Mým dalším úkolem je střih a shánění hudby pro zkoušky a vystoupení. Kamarádka má zase za úkol přípravu každé zkoušky a krojů.
Jak probíhá příprava na vystoupení? Pozorujete u dětí třeba větší snahu, nebo soustředěnost?
Příprava u nás neprobíhá nijak zvláštně. Dětem řekneme, který tanec budeme tančit a následně ho procvičujeme. Čím víc se vystoupení blíží, tím víc vnímám, že jsou děti ve stresu. Také je vidět, že když zkoušíme pořád dokola to stejné, jsou více znuděné, proto se snažíme zkoušku nějak zpestřit.
Jak vypadá takové zpestření zkoušky?
Když mají děti hodně energie a jsou příliš hlučné, dáme jim prostor na to, aby se vykřičely a vyběhaly. Nechceme je nijak nutit, ani na ně tlačit. Potom když vidíme, že se nudí mezi zkoušením, přerušíme to a zahrajeme si s nimi třeba nějaké hry, prostě něco jiného než tanec, ale aby v tom byl nějaký pohyb. Někdy se nám stane, že jsou děti unavené a chtějí si s námi jen povídat nebo potřebují obejmout.
Folkloru se věnujete už dlouho dobu. Jakou roli hraje ve vašem životě?
Je to velká součást mého života a mě samotné, tancuji v souboru, ve kterém tančila i moje maminka, strejda a babička. Jsem s folklorem spojena už od malička a ráda si o něm s někým povídám a předávám své zkušenosti. Baví mě i to, že je tato tradice v každém regionu jiný a já mám možnost se s ním seznamovat v různých kulturách.
Jak jste se k vedení dostala?
Hodně mě baví práce s dětmi a už dlouho mi tato myšlenka, založit folklorní soubor, vrtala v hlavě. Vlastně si ani nepamatuji, kde a kdy nás to s kamarádkou obě napadlo, ale když jsme si řekly, že by to mohl být dobrý nápad, hned jsme se do toho pustily. Myslím si, že mám i určité zkušenosti, které můžu předávat dál a učit tak mladší děti lásku k folkloru.
Narazila jste někdy na nějaké problémy s vedením souboru, na kterých víte, že je potřeba zapracovat?
Asi do teď nebyly problémy, na kterých bychom musely pracovat nebo nad nimi přemýšlet. Spiš se musíme někdy hodně snažit netlačit na děti a neočekávat od nich velké věci.
Jak vypadaly začátky souboru?
Bylo to náročné. Musely jsme si zvyknout, že je každé dítě jiné, a ne každé zvládne všechno. Teď si myslím, že už víme, co od každého dítěte očekávat. Navíc děti jsou často nemocné, a tak asi nikdy nebyli úplně všichni na zkoušce, takže jsme musely vymýšlet sestavy, které jsou hodně flexibilní, co se počtu tanečníků týče. Teď to je ale moc fajn a hodně si to užívám.
Jste součástí folklorního souboru, kde jsou pouze dospělí. Vnímáte nějaké rozdíly v přístupu ke zkouškám mezi dětmi a dospělými?
Vidím velký rozdíl. Od nás dospělých se očekává disciplína a koncentrace na zkouškách. S dětmi to bereme hodně na pohodu a do ničeho je netlačíme. Chceme, aby na zkoušky chodily rády a dělaly to, protože je to baví.
Měla jste někdy v životě období, kdy jste chtěla s folklorem skončit?
Ano, měla. Asi ne tak úplně na folklor jako takový, spíš na zkoušky dospělého folklorního souboru. Ale teď jsem hodně zapálená do vedení kroužku s dětmi, takže ten dospělý už ani moc neřeším.
V čem byl problém?
Asi mi nevyhovuje to, jak se s námi komunikuje a co všechno se od nás očekává. Studuji v Brně a dojíždím každý víkend domů. Je někdy složité všechno skloubit a mám pocit, že je mi to někdy vyčítáno.
Co je dle vašeho názoru základem pro práci s dětmi, máte nějaké rady a tipy?
Podle mě s dětmi musí mít člověk hodně trpělivosti, do ničeho je nenutit a spíš je učit hrou. Taky nepomůže, když na ně budete křičet. Ano, občas je to těžké, ale křik není to cesta. Děti k vám pak budou ztrácet důvěru a nebudou se cítit bezpečně.
Je nějaká věc, kterou jste si z folkloru odnesla do každodenního života?
Na folkloru se mi líbí ta pestrost a pozitivní energie, kterou vyzařuje. Myslím, že mě tyto hodnoty doprovázejí v každodenním životě, a že právě velkou zásluhu na tom má moje dlouholetá zkušenost s folklorem, věřím, že i díky tomu jsem tím, kým jsem.
