Kateřina Bláhová 
Kterým filmovým postavám jste propůjčil hlas? A se kterou se vám pracovalo nejlépe?
Mou první postavou byl klokánek Rú v animovaném seriálu Moji kamarádi Tygr a Pú. Seriál měl několik sezon a role tedy nějakou dobu vydržela. O pár let později jsem si ji zopakoval i v celovečerním filmu Medvídek Pú. Rozhodně je to má nejnostalgičtější role. Nejdéle jsem ale strávil u postavy Kubíka v seriálu Jake a piráti ze Země Nezemě. S Kubíkem jsem strávil poměrně dlouho, daboval jsem ho s největší radostí. Nakonec byl mou poslední rolí, jelikož jsem u něj setrval, dokud se mi nezměnil hlas. Kromě seriálů jsem pak pracoval na dvou filmových rolích ve snímcích Pohádky na dobrou noc a Sammyho dobrodružství.
Jak probíhá celý proces dabování? Zabere to hodně času, než se povede jedna scéna?
Dabování probíhalo několika způsoby, často podle obsahu práce. Jednodušší díly s menším počtem dialogů stačilo nahrát naostro přímo ve studiu. Když ale bylo textu hodně a obsahoval například písničky, často mi jej posílali předem, abych se naučil melodii. Když jsem byl malý, a ještě neuměl číst, pan režisér se mnou sedával přímo v nahrávacím prostoru, četl mi dialogy a předváděl mi je. Později už se mnou komunikoval jen přes sluchátka. Kvůli dojíždění z Moravy až do Prahy jsem daboval pouze jednou měsíčně, často to ale byla celodenní práce. Většinou se za den dělalo asi čtyři až pět dvacetiminutových dílů a pracovalo se od rána až do pozdního odpoledne.
Co si myslíte o současném dabingu u nás v České republice? Vyspěl od té doby, co jste daboval?
Spíše naopak. Až zpětně jsem se dozvěděl, že pan Zdeněk Štěpán, se kterým jsem pracoval, je přední osobností českého dabingu a mně se tedy dostalo toho nejprofesionálnějšího zážitku. Pan Štěpán byl perfekcionista, kterému na výsledku opravdu záleželo, dialogy rád nahrával větu po větě a raději ve studiu strávil déle, než aby práci odflákl. Dnes se ale dabují velké bloky textu najednou, a pokud se herec nepřeřekne, jede se dál, byť by šlo leccos vylepšit.
Z jakého důvodu už se dabování nevěnujete?
Kdyby to bylo na mně, věnuji se mu alespoň příležitostně dodnes. Ze svých rolí jsem ale vyrostl a po dospělých hercích je daleko menší poptávka než po těch dětských. Navíc se studiu vyplatí jednoduše vzít si někoho z Prahy, než se se mnou domlouvat na dojíždění.
Jak jste se k této činnosti vlastně dostal?
Úplnou náhodou. A spíše jako příživník. O herectví a dabing se vždy zajímala hlavně starší sestra, která se vrhala po každé příležitosti. Když v roce 2005 vyhlásili celostátní konkurz na dabing hlavní role ve filmu Narnie, vyzkoušela to, a nakonec se jí povedlo roli dostat. Já, tehdy čtyřletý, jsem pouze jel s mámou a se sestrou do Prahy na výlet a podívat se, jak dabuje. Pan Štěpán si mě ale chtěl rovnou vyzkoušet. Jeho syn totiž daboval klokánka Rú přede mnou, začínal ale na roli být moc starý a pan Štěpán zrovna hledal náhradu. A tou jsem se stal já.
O jakou roli se vaše sestra ucházela?
Sestra dělala celorepublikový konkurz na roli Lucinky v první Narnii. Film se částečně natáčel i u nás, takže český dabing dostal více pozornosti a místo klasického zavolání ostříleným hercům se hledaly nové hlasy. Sestra musela projít několika koly a její dabing posuzovalo nejen naše tuzemské studio, ale také američtí filmoví producenti. Roli nakonec sestra dostala. Lucinku poté dabovala ještě ve druhém filmu s podtitulem Princ Kaspián a dokonce se na premiéře setkala s Lucinčinou představitelkou. Třetí díl ale přešel pod jiné studio, a to obsazení bohužel vyměnilo.
Pracoval jste se známými jmény, jako je již zmíněný Zdeněk Štěpán nebo Miroslav Táborský. Máte nějakého oblíbence v tomto odvětví?
Herecké celebrity jako pana Táborského jsem jenom několikrát míjel ve vstupu do studia a fotil se s nimi, dabovali jsme totiž všichni samostatně. Na práci s panem Štěpánem ale nikdy nezapomenu. Je to nesmírně milý, hodný a přívětivý člověk, na něhož jsem se vždycky těšil, a který dovedl skvěle motivovat k práci, aniž by kdykoliv naléhal. Nikdy na mě netlačil, neztrácel nervy a nekřičel. Navíc dokázal kreativně řešit problémy. Nikdy mi nešlo se na povel zasmát, takže kdykoliv došlo na smích, prostě napochodoval do nahrávací místnosti a začal mě před mikrofonem lechtat.
Pouštíte si někdy zpětně scény, ve kterých jste promlouval?
Dělám to nerad, nelíbí se mi poslouchat sám sebe. Některá DVD s mým dabingem doma samozřejmě máme, ale je to spíše na památku.
Sledujete seriály nebo filmy raději s dabingem nebo titulky? Myslíte si, že je náš dabing na dobré úrovni?
I když jsem se na dabingu podílel, nemám k němu nijak vřelý vztah. Filmy i seriály sleduji zásadně v originále. Není to jen kvůli kvalitě dabingu jako takovému, ale částečně i proto, že dabing nevyhnutelně mění finální vyznění filmu, ať chce nebo nechce. Preferuji tedy původní podobu. Kvalitní dabing samozřejmě existuje, konkrétně u animovaných filmů, které do kin vůbec nechodí titulkované.
Patříte mezi náročnější diváky, co se týče nadabovaných filmů?
Určitě. Dabing u mě většinou spíše zhorší zážitek z filmu, i když by měl být víceméně nepostřehnutelný a působit přirozeně. Dnešní dabing má tendenci neustále využívat jedny a ty samé herce, takže jakmile se na scénu dostaví nějaký ten kvalitní hlas, je jistotou, že ho budeme slýchat prakticky v každé druhé velké roli a prostě se ohraje. Také mi vadí, když za účelem ušetřit trochu času dabuje jeden herec ve stejném filmu nebo seriálu několik různých vedlejších postav, protože to jde opravdu poznat.
Exstuje nyní nějaká postava, která je podle vás nadabovaná opravdu dobře?
Možná je to spíše kvůli věku, ale mnohé animované filmy, které jsem sledoval v dětství, mají výborné dabingy. Samozřejmě jsem tehdy ještě originály neznal a nevěděl jsem o anglické alternativě. Když jsem ale některé z nich zkusil dnes, často jsem brzy přepnul zpátky na češtinu. Možná se jedná o zvyk, ale například Hledá se Nemo nebo první Shrek mají dabing geniální a možná i lepší než originál. Jako fanoušek Harryho Pottera mi nevadí ani dabing této série, hlavně prvních dílů.
Co vlastně v současné době děláte? Měla účast v dabingovém světě vliv na výběr školy?
Momentálně jsem v prvním ročníku dvouoborového studia žurnalistiky a anglického překladu na olomoucké Univerzitě Palackého. Dabing jako takový na výběr školy přímý dopad neměl, skončil jsem s ním už před několika lety. Určitě mě ale částečně nasměroval. Už odmala mě díky němu zajímal filmový svět, o kterém jsem později začal psát své první články pro fanouškovské weby a později jsem díky nim šel na žurnalistiku. Překlad mě navíc lákal také hlavně díky možnosti překládat filmové titulky, scénáře a podobné věci. Navíc mě příjemně překvapilo, že pan Štěpán žurnalistiku studoval také, i když jsem to zjistil až během studia.
Chtěl byste se k dabování ještě vrátit?
Nedovedu si představit, jak by k tomu došlo. Pokud by se ale ta možnost přece jen naskytla, strašně rád bych si dabing zopakoval. I kdyby to ale nevyšlo, mám na něj krásné vzpomínky.
