Když se zaměstnanec nechová jako dítě

Přesto je jasné jedno. Pravda v našem případě stojí na straně zaměstnavatele. Ten zde totiž představuje rodiče, který leccos povoluje, ale o všem chce vědět. A zaměstnanec je pak tím dítětem, které už leccos může, dokonce už mnoho z toho může samo, ale o všem musí říci rodičům. Protože zodpovědnost mají rodiče, ne dítě. Proto by měli vědět vše o rozhodování dítěte i v případech, kdy je jasné, že jedná správně. Pokud se dítě tak nechová, přichází trest. Nejprve pár facek, zákaz televize a ztráta kapesného. Poté ty tvrdší, jako je kopanec, hausarest a „na to si vydělej sám.“ Všechny tyhle tresty dítě s menším či větším brekem přestojí. I pan Jursík je nakonec vzal. Někdy ovšem musí rodič sáhnout po trestu nejhorším. Po vyloučení z tlupy. „Jdi si, nezdobo, už toho bylo dost.“ Taková situace pak nezřídka končí u soudu. A téměř vždycky v novinách. A pan Jursík se hádá a nechce pochopit, že jediné, co po něm chtěli, bylo to, aby se choval jako dítě.