Justýna Bouchalová 
Americký prezident Joe Biden se nedávno v rozhovoru pro španělskou televizi nechal slyšet, že nesouhlasí s přístupem izraelského premiéra Benjamina Netanjahua k jeho vojenské operaci v Gaze. I to ukazuje na přelom ve vztazích mezi světem a tímto blízkovýchodním státem. Svou roli v tomto zlomu hrají blížící se prezidentské volby v Americe a klesající podpora Bidena právě kvůli jeho podpoře Izraele. Spojené státy několikrát vetovaly rozhodnutí OSN o humanitárním příměří v Gaze a vytrvale podporují Izraelskou armádu finančně, v tuto chvíli nedávno schváleným balíčkem 17 miliard dolarů. To v Americe vyvolává hněv jak arabsko-amerických, tak levicově zaměřených občanů, kteří dříve pro Bidena jakožto demokrata volili, a americkými městy procházejí tisícové demonstrace na podporu Palestiny, požadující zastavení války a konec jejího fundování. I když se kyvadlo vah začíná pomalu překlápět, konec války je zatím v nedohlednu.
Ačkoliv byl svět minulý rok šokován brutálností teroristického útoku na Izrael 7. října, při kterém zahynulo na 1400 Izraelců, izraelská armáda se v pásmu Gazy také nechová jako svatoušek. Podle palestinských úřadů například zemřelo ve válce v Gaze už na 14 000 palestinských dětí. Mnohé události, které v Gaze proběhly pod hlavičkou izraelské armády, jako například svržení bomby na humanitární pracovníky organizace World Central Kitchen, nebo střelba izraelských vojáků na konvoj s potravinami, byly jednoznačně odsouzeny mezinárodní komunitou. Proto byly také činy izraelské armády napadnuty a stížnosti předány k Mezinárodnímu soudnímu dvoru. V Izraeli samotném neustále probíhají demonstrace za navrácení zajatců a narůstá nespokojenost s vládou Benjamina Netanjahua, který, jak se zdá, dává větší důraz na dokončení vojenské operace v Gaze než na záchranu životů vlastních lidí.
Jaký ale bude mít celá vojenská operace výsledek, je ve hvězdách. Izraelská armáda vstoupila do Gazy s cílem vymýtit teroristickou skupinu Hamás a navrátit izraelské zajatce zpět domů. Ani jedno se zatím nepodařilo. Naopak izraelské armádě se podařilo pár vlastních zajatců zastřelit, když byli v přestřelce považováni za Palestince, i když mávali bílou vlajkou a volali hebrejsky, že se vzdávají.
S poražením Hamásu jsou i zahraniční experti skeptičtí. Hamás není nutně jen osamělý teroristický útvar, který existuje čistě z nenávisti vůči Židům, i když i to je pravda. Hamás je v očích mnohých Palestinců viděn jako odbojářské hnutí, bojující proti izraelské okupaci a blokádě jejich území. Proto byl také v Gaze v roce 2006 zvolen ve volbách jako legitimní politická strana a získal 74 ze 132 křesel v Palestinské legislativní radě. Palestinci se nikdy nesmířili s tím, že se musí o svoji „Palestinu“ s Židy dělit, a podle průzkumů velké procento Palestinců například podporuje právo šaría, takže i v názorové rovině jsou si tyto dva tábory velmi vzdálené. Proto je možné, že se i po vymýcení Hamásu může objevit „Hamás 2“, protože myšlenka se nedá zabít a izraelské snahy budou opět v bodě nula.
Jednou z dalších otázek, které nám tento konflikt přináší je to, co se po skončení konfliktu bude s Gazou dít. Podle průzkumů je už nyní 60 % budov a infrastruktury v Gaze naprosto zničeno. Nová výstavba těchto objektů bude stát miliardy. Žádný plán na rekonstrukci a normalizaci vztahů s Palestinci nebyl zatím nikde řešen, pokud tedy nebudeme brát jako řešení výroky izraelských ultrapravicových politiků jako ministra Amichaje Elijahua, který navrhoval svrhnout na Gazu atomovou bombu, nebo vágní nabídku toho, že by se o následný mír v Gaze měly postarat země Arabského poloostrova.
Izraelsko-palestinský konflikt není konfliktem, který by se dal vyřešit silou, pokud tedy Izrael ve své pravicové konzervativní náladě nepřikročí k nějakému „konečnému řešení palestinské otázky“, nebo nějakému odsunu, jako jsme to udělali my se sudetskými Němci po druhé světové válce. Konflikty v multietnických státech se vždy budou dát řešit jenom rozhovorem, výměnou názorů, mezietnickým sbližováním a snahou o pěstování přátelství mezi oběma národy. O toto by se měl Izrael snažit, chce-li se nazývat demokratickým státem. Zatím se ale obě strany přiklání k násilí, které tento konflikt nikdy nevyřeší.
