NIkola Bajerová 
Věra Sosnarová se narodila v roce 1931 ve vesničce Slatiny poblíž Brna. Její otec byl za 1. světové války legionář v Rusku, matka byla zdravotní sestrou. Už jako malá měla velice těžké dětství. Otec rodinu záhy opustil a matka neměla peníze ani na obživu. Věra sama musela místo školní docházky pracovat u sedláka, aby měla co jíst. Za odvedenou těžkou práci dostala bochník chleba, což bylo mnohdy její jediné jídlo na několik dní. Krátce po konci 2. světové války, v jejích čtrnácti letech, ji společně s její matkou a mladší sestrou Naďou, odvlekla sovětská tajná police na Sibiř do pracovního tábora. Po třech měsících pobytu v gulagu zastřelili bachaři její matku. Spolu s mladší Naďou se tak staly siroty. Nepředstavitelné utrpení v lágru jim pomáhaly překonat Polky, internované spolu s nimi. Jednu z nich časem obě dvě děvčata brala skoro jako svoji matku. V gulagu musela čelit nelidským pracovním a hygienických podmínkám. Přežila práci v kruté zimě, hladovění a nemoci.
Celou tu dlouhou řádku let se modlila k Bohu, aby ji zachránil a ona se jednou mohla zase vrátit do své rodné země. Téměř po dvaceti letech se to podařilo. Ve svých 34 letech mohla zase překročit hranice Československa. Za doby tehdejšího režimu však byla vázána mlčenlivostí, a proto o svém příběhu nemluvila.
Věra Sosnarová zažila v nápravném pracovním táboře na Sibiři nekonečné hrůzy stalinského teroru. Její příběh je natolik fascinující, že se o něm spisovatel Jiří S. Kupka rozhodl napsat knihu s názvem Krvavé Jahody. Sama paní Sosnarová jezdí po celé České republice a o svém děsivém zážitku se dělí se širokou veřejností, jelikož je jedinou žijící Češkou, která gulag přežila. Její dojemnou výpověď si nyní naživo mohou poslechnout i obyvatelé Olomouce. Ve středu 15. března od 17:00 bude paní Věra mluvit o svých zkušenostech v přednáškovém sálu Arcidiecézního muzea.
