po., 28. listopad 2011 00:33

Kurzíva: Lidová moudrost = životní moudrost?

Musí být lidová moudrost skutečně životní moudrostí? Jsem přesvědčen, že nemusí, a také není. A neříkám to jen proto, že jakožto příslušník mladé generace mám vrozenou potřebu vyvracet pravdy a dogmata generace starší. Pojďme se tedy společně na pár takovýchto mouder podívat a zamysleme se, zda jsou i v dnešní době živodní pravdou, či spíše utopií.

Nejoblíbenějším rčením obou mých babiček je věta „S poctivostí nejdál dojdeš, to si pamatuj“. Typický příklad mýtu, který nejenže neplatí dnes, ale neplatil snad nikdy v lidských dějinách. Stačí zalistovat v učebnicích dějepisu. Na prstech jedné ruky byste spočítali panovníky, kteří se k moci dostali jinak než lstí, či fyzickou likvidací svých konkurentů. I dnes se nám často chce plakat, při pohledu na morální invalidy v čele naší republiky. Neříká se mi to snadno, ale tato lidová moudrost zkrátka neplatí.

Pořekadlo, o jehož platnosti lze také polemizovat, je „Host do domu, bůh do domu“. Zde je mnohem obtížnější zaujmout jednoznačné stanovisko, neboť velmi záleží na tom, zda jste hostitel, nebo host. Tohle lidové moudro vymysleli lidé, kteří pochopili, že navštívit své přátele v době oběda či večeře je nesmírně jednodušší a ekonomičtější, než se obtěžovat s vařením. Ostatně, zeptejte se na pravdivost mých slov vašeho tatínka, po pětihodinové návštěvě maminky vaší maminky. Do stejné kategorie, tedy kategorie praktických mouder, se řadí i „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“. Věta po staletí vyvíjená manželkami na celém světě má nazanačit, že nazítří úkolú ještě přibude.

I „Na hrubý pytel hrubá záplata“ je dnes již zastaralé a překonané. Koneckonců byla to vždy hlavně výmluva despotických tatínků. My však již víme, že fyzické tresty jsou pro děti demotivující, mnohem silnější je pochvala a odměna. Naopak na dospělé by toto rčení mělo být aplikováno bez výjimky.

V našich končinách a při naší národní mentalitě bude zřejmě vždy platit, že „Co je doma, to se počítá“. Přes všechnu snahu nedokážu platnost tohoto moudra vyvrátit. Je ale nutné, držet se v určitých mezích, aby se z vašeho domu nestalo skladiště veteše a lapačů prachu.

Závěrěm uvedu lidové moudro, které je podle mě beze zbytku platné a nadčasové. „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“. Podle mého názoru jediné moudro zakládající se na pravdě. Neberme ho tedy na lehkou váhu a zbytečně nepokoušejme osud. Ať už je to ve škole, v lásce nebo třeba na silnici, snažme se vždy minimalizovat riziko, že se ucho utrhne.

 

Fotozdroj: http://keramika-majka.blog.cz/galerie/kachle-s-textem/obrazek/3036804

Zobrazeno 6426 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:42
Pro psaní komentářů se přihlaste