Adam Procházka Kdy jste se poprvé doslechli o kuželkách, respektive bowlingu?
V. Kosina: Ke kuželkám jsem se dostal asi ve dvanácti letech, když jsem kvůli neshodám v týmu skončil s fotbalem. Mamka pracovala jako účetní a její spolupracovnice hrála kuželky. Řekla jí o tom a hned druhý den jsem se jel kouknout na zápas. Hodně mě to zaujalo, ale hlavní věc, která mě překvapila, byli lidé. Jednalo se o finále dorostenecké 1. Ligy a kluci z Kutné Hory ke mně hned přiběhli a zdravili mě. To bylo úplně něco jiného, než na fotbale. I proto jsem se rozhodl, že to zkusím a udělal jsem dobře.
T. Hlúch: Bylo to na základní škole asi v roce 1997. Dost často jsme si chodili s rodiči o víkendu zahrát jen tak pro zábavu. Docela mě to bavilo a celkem mi to šlo. V tu dobu jsem ale bowling nevnímal jako sport, ale pouze jako zábavu.
V čem se vám tento sport zalíbil?
V. Kosina: Jak jsem zmínil, bylo to zejména o lidech. Nesetkávám se s nikým namyšleným. Většinou je super atmosféra, ale co se mi líbí nejvíce, je, když je za mnou dvacet lidí s bubnem a já hraju a daří se mi. Ten pocit je neskutečný, ta podpora, cítím se pak moc dobře.
T. Hlúch: U mě to dost souviselo s mou prací na tehdejším bowlingovém centru v Praze Modřanech, kde jsem začínal. Dlouho jsem sháněl brigádu a jeden můj známý mi nabídl práci právě na bowlingu. Chtěl, abych tam působil jako obsluha. Konalo se tam mnoho sportovních akcí od České bowlingové asociace a postupem času se nám podařilo získat také pořadatelství Extraligy, což je nejvyšší soutěž v ČR. Začal jsem hrát a seznámil jsem se i s jedním trenérem, který mě v bowlingu jako sportu dost posunul a předal mi spoustu vědomostí. Začal jsem pro bowling žít a později jsem se stal i členem asociace. Nejvíce se mi zalíbila variabilita a spousta možností, které tento sport nabízí.
Jak se kuželky a bowling podle vás za poslední roky vyvinuly? Stoupla jejich oblíbenost v posledních letech?
V. Kosina: Bohužel mi přijde, že kuželky upadají. Nejsou brány jako sport. Ve škole, když se mě učitel zeptal: „Co děláš za sport?“ a já mu odpověděl: „Hraju kuželky,“ tak se ostatní začali smát. Bohužel je to smích od lidí, kteří kuželky nikdy neviděli ani na fotce a nikdy nehodili žádný hod. Osobně si myslím, že název „Kuželky“ k tomu smíchu vede, ale s tím nic neudělám. Bylo by potřeba tomu dát nějaké lepší, vznešenější jméno. Někde se sice daří nabírat nové hráče, ale bohužel moc dětí u toho nevydrží právě kvůli posměškům a tak podobně.
T. Hlúch: Na rozdíl od kuželek jde bowling dopředu. Hráči mají k dispozici dokonalejší vybavení, daleko lepší tréninkové metody, ale i daleko větší možnosti pro trénink samotný. Česká bowlingová asociace se snaží přivést více dětí k tomuto sportu, ale bohužel je to stejné jako v ostatních sportech a mládež žije spíš virtuálním světem než pohybem. Přesto, bowling je v České republice poměrně mladý sport a jeho členská základna čítá něco okolo 7-8 tisíc hráčů. Letos se spojil soukromý projekt Amatérské bowlingové ligy s ligou České bowlingové asociace a vytvořila se jedna velká liga pod názvem „Česká bowlingová liga“, která je na úrovních od ryze místních lig na bowlingových centrech až na krajské úrovni a jako hlavní je již zmiňovaná Extraliga ČBL. Každý rok se koná samozřejmě i Mistrovství České republiky v mnoha kategoriích jako je MČR jednotlivců, dvojic, družstev, seniorů, juniorů a další. Asi největší motivací je pro sportovní hráče je dostat se do reprezentace ČR na Mistrovství Evropy nebo Světa.
Často slýchám, že jsou kuželky i bowling považovány za hospodský sport. Setkali jste se i vy s podobným názorem? Co byste vzkázali lidem, kteří si to myslí, aby změnili názor?
V. Kosina: Také to občas slýchám. Všechno je to o druhu soutěže. Nižší soutěže mužů jsou o tom odreagovat se a dát si přitom pivo. Ale u 1. ligy je tomu jinak. Tam vládne naprostá profesionalita, tzn. nástup před zápasem je povinný v týmových teplákových soupravách a samozřejmostí je přísné dodržování pravidel chování na dráze. Lidem, kteří si skutečně myslí, že jde o hospodský sport, bych vzkázal, ať se přijdou zahrát. Garantuji jim, že pokud nehrají pravidelně, budou je ještě týden bolet nohy. Pokud nechtějí sami hrát, doporučil bych jim návštěvu nějakého prvoligového zápasu.
T. Hlúch: Je to tak. Spousta lidí si myslí, že bowling je jen zábava, u které se vypije spousta alkoholu, a to bohužel kazí image tohoto sportu. Celé to vzniklo právě v počátcích rozvoje bowlingu v ČR, kdy se hrálo skutečně jen pro zábavu, a nikdo neměl ponětí, že v jiných zemích Evropy se hraje i sportovně a na daleko vyšší úrovni. I dnes se setkávám s nepochopením ze strany hráčů starší generace, co se týká zákazu kouření a požívání alkoholu. Věřím, že snad projde zákon o zákazu kouření v restauracích a dalších zařízeních, aby nebylo již o čem diskutovat.
Má váš sport nějaká specifika, která se týkají výbavy, oblečení, heren, a tak podobně?
T. Hlúch: Sportovní bowling lze hrát pouze na centrech s bezlankovými stavěči kuželek, která splňují mezinárodní specifika rozměrů, povrchu a dalších parametrů. Každý, kdo někdy hrál bowling, tak jistě využil bowlingových koulí, které jsou k dispozici na centrech. Ty mají ovšem univerzální vrtání děr, aby koule vyhovovaly co možná největší škále klientů. To má ovšem svá omezení pro hráče s rovnou hrou, jelikož musí kouli dost svírat v držení, což není dobré pro provedení správné techniky hodu. V České republice se konečně dostává čím dál víc do povědomí hra excentrickou koulí, která roztočením rozkmitá nesouměrné jádro, jenž pak způsobuje zatočení koule tak, aby hráč trefoval čelní kuželku pod mírným úhlem. Tito hráči mají mnohem větší šanci na dosažení shození všech kuželek, tzv. strike, než rovně hrající hráči.
Co se týče bowlingových drah, tak ty se mažou speciálním olejem do zhruba dvou třetin délky, aby v tomto úseku koule projížděla bez změny směru. Největší alchymie je právě v množství, rozložení a délce daného mazání, které má velký vliv na samotnou hru excentrickou koulí. Pro standardní, rovně hrající hráče to na hru nemá vliv.
K oblečení bych řekl to, že je to téměř stejné jako u golfu – triko s límečkem nebo dres a dlouhé kalhoty. U žen mohou být kratší kalhoty či sukně. Sportovní bowling je také daleko rozmanitější, co se týká vnějších vlivů, jako jsou teplota na centru, vlhkost, mazací model, typ oleje, správná volba koule a tak podobně. To je to, co mě baví, protože se nikdy nepřestávám učit.
V. Kosina: U kuželek je to podobné. Každá kuželna musí být technicky schválena Českou kuželkářskou asociací (ČKA). Mezi základní vybavení patří dres, trenýrky, ručník, pití a boty se světlou podrážkou. Nic víc na kuželky nepotřebujete.
Jedná se o finančně náročná sportovní odvětví? Kolik stojí vybavení?
V. Kosina: Je to hodně o přístupu. Já mám dvě vlastní koule vyrobené přímo pro mě. Mají své registrační číslo, a můžu s nimi hrát jen já. Cena se pohybovala okolo pěti tisíc korun. Součástí výbavy jsou také boty, které stojí okolo dvou tisíc. Dohromady se vším všudy vyšplhá cena vybavení zhruba na osm až devět tisíc korun. To už je ale extrémní suma. Pro začátečníka stačí nějaké sportovní boty se světlou podrážkou, trenýrky a triko.
T. Hlúch: Bowling patří mezi dražší sporty, co se týká vybavení, ale zase oproti jiným je levnější na příspěvky klubům. Česká bowlingová asociace se snaží v co největší míře dotovat mládežnické programy, aby přitáhla co největší množství juniorů. Vybavení pro excentrické hraní stojí zhruba patnáct tisíc korun, ale není to pouze jednorázová částka, jelikož toto vybavení se opotřebovává a je nutné ho časem vyměnit.
Jak často je nutné trénovat, chce-li hráč pomýšlet na nějakou vyšší soutěž?
T. Hlúch: Všem doporučuji, že je v první řadě potřeba sehnat kvalitního trenéra. Hrozí totiž, že si hráč osvojí určité zlozvyky, které se poté složitě a dlouho odstraňují. Špičkoví hráči by měli trénovat denně, ale to samozřejmě nejde většinou dohromady s prací či školou, takže je dobré, aby to bylo minimálně 2x do týdne. To jak dlouho by trvalo, dostat se na extraligovou úroveň je těžké říct, jelikož ne každý má pohybové nadání a talent. Někomu to může trvat pár měsíců, někomu klidně rok a víc.
V. Kosina: Souhlasím s Tomášem, že trénovat chce alespoň dvakrát týdně, a to i u kuželek. Osobně to vidím na sobě, jelikož já dvakrát týdně trénuji a stačí mi to tak. Časově to tedy až tak náročné není, nicméně musíme dodat, že kromě tréninků přichází na řadu o víkendech turnaje a zápasy.
Dle mého názoru jsou tyto dva sporty brány spíše jako relaxační, jsou ale zajisté dost fyzicky náročné?
V. Kosina: Přesně tak. Fyzicky je to náročné dost, hlavně na stehna. Někteří lidé, co si jdou kuželky zahrát poprvé, tak si pak ještě třeba týden stěžují, že je bolí nohy.
T. Hlúch: Vidím to úplně stejně. Že by byl bowling nenáročný sport, se říct nedá. Pokud má někdo problém s koleny nebo zády, tak je pro něj veliký problém zvládnout techniku a nenamáhat přitom tyto partie. Bowling je samozřejmě o správném pohybu, ale zase to není běh a spíš se učí volnosti pohybu těla než užití síly. O fyzické náročnosti svědčí i fakt, že hmotnost koulí, s nimiž hráči hrají, se pohybuje mezi 10 – 16lbs, tedy 5 – 8 kilogramy.
Kromě fyzické náročnosti je podle mě nutná i dobrá psychická odolnost. Je na turnaje nutná i psychická příprava?
T. Hlúch: V Bowlingu hraje psychická stránka obrovskou roli. Jedná se o hru na skóre a nepodáváte tu absolutní fyzický výkon. Pro mladé je toto velice těžké, ale najdou se i jedinci, kteří jsou po této stránce už dost vyspělí a do jisté míry to zvládají. Velikou chybou, s níž se často setkávám, je příliš velká motivace od rodičů, kteří to sice myslí dobře, ale ve výsledku svému dítěti ubližují. Například předpovídání vítězství apod. Každý má mít svůj cíl, ale v bowlingu je dobré si říct, co člověk očekává a na co má možnosti. To, že v České republice dvakrát zahrajete maximum, což je Perfect Game 300, neznamená, že to zopakujete i na evropském šampionátu. Snažíme se hráče připravovat, ale největším učitelem je praxe.
V. Kosina: Přesně tak. Stejně jako v bowlingu, tak i v našem sportu je psychika nesmírně podstatným faktorem, který ovlivňuje výsledky. Spousta hráčů, včetně mě, se během hraní uklidňuje tím, že poslouchá hudbu. To je udržuje v klidu a pohodě. Klidná hlava je základ, jinak nejsou výsledky.
Jaká panuje na turnajích atmosféra? Jde spíše o „rodinné prostředí“, ve kterém se všichni znáte a podporujete, nebo panuje vyostřená rivalita?
T. Hlúch: Toto je otázka, na kterou existuje spousta úhlů pohledu, ale jen pro pořádek chci zmínit, že se nejedná vyloženě o vyhecovanou atmosféru typu zápasů v ringu, ale určitá rivalita je i v bowlingu. Typicky česká povaha je samozřejmě závistivá, takže pokud se někomu daří víc, než ostatním je to samozřejmě chyba obsluhy, která špatně připravila dráhy nebo je moc zima, či teplo. Nikdy si nikdo nechce připustit chybu. Hráči na evropské úrovni, už ale toto zvládají a vzájemně se podporují.
V. Kosina: Na našich turnajích panuje většinou pohoda. Samozřejmě také záleží na tom, o jaké umístění momentálně hrajete, pak přichází napjatější situace. V partě kuželkářů ale k nějaké vyostřené rivalitě nedochází.
Které země jsou v současné době velmocemi tohoto sportu?
V. Kosina: V kuželkách je to jednoznačně Německo! Hrají se tam soutěže na vysoké úrovni a hráči jsou dokonce placení.
T. Hlúch: U bowlingu jsou asi největším jádrem Spojené státy americké, odkud pochází většina vybavení, bowlingových strojů, drah, metod a dalších rozvíjejících se novinek. To se samozřejmě promítá i do hráčské základny, která je opravdu špičkou. Velice se jim už přiblížila Asie, která už má hodně solidní úroveň. Česká republika je zhruba někde ve spodní polovině, ale rozhodně se nemáme za co stydět vzhledem ke stáří tohoto sportu u nás. Bowling je u nás oficiálně něco málo přes 20 let, a to je opravdu krátká doba. Ve srovnání třeba s fotbalem, který se u nás hraje už přes 130 let, je ten rozvoj rozhodně rychlejší.
Jaký je tedy podle vás hlavní rozdíl mezi kuželkami a bowlingem?
V. Kosina: V kuželkách jsou menší koule a nemají v sobě díry, je tam také méně kuželek, které jsou rozestavěné do kosočtverce a také dráhy jsou jiné. U kuželek se mění materiály, z nichž jsou dráhy vyrobeny, ale není nijak těžké zvyknout si na nový povrch. Rozdíl je snad jen v citlivosti drah.
T. Hlúch: Navíc bych dodal, že u bowlingu dochází k mazání drah olejem. Jiný je také vzhled a povrch drah. Koule jsou těžší, a jak již Vojtěch zmínil, kuželky se hrají na devět a bowling na deset, do trojúhelníku rozestavěných kuželek. Rovněž počítání je odlišné. Mezi jeden z hlavních rozdílů bych ještě navíc přidal techniku hodu.
Dochází k záměně, že vás jmenují hráčem či zastáncem toho druhého sportu?
T. Hlúch: Bowlingoví hráči se při tom i občas čertí, protože bowling je v Česku o dost mladší sport, ale více dostupnější veřejnosti a dalo by se říct i více „trendy“. Ti co už někdy hráli bowling, tak si to nepletou, ale starší generace, která znala ty typické kuželny, které byly u každé větší továrny či závodu s tím problém má. Já na to reaguji s úsměvem a rád rozdíly vysvětlím.
V. Kosina: Občas se to stane, ale i já se tomu vždy zasměju a v klidu to vysvětlím. Nijak se kvůli tomu nečertím a ani mě to nijak nezaskočí, docela to i chápu.
Žijeme v multimediální době, kdy děti sedí u počítačů a nechce se jim moc sportovat, kdybyste měli někoho přesvědčit, aby se dal na kuželky, bowling jak byste to udělali?
V. Kosina: Určitě bych vyzdvihnul super kolektiv což je v dnešní době hodně potřeba, mám tam kamarády a nikdo mi nedělá žádné naschvály. U kuželek je skvělé právě to, že se člověk zabaví, zasportuje si a to vše ve skvělé partě lidí.
T. Hlúch: Tento problém je nyní u všech sportů. Kdybych někoho chtěl přesvědčit, aby začal s bowlingem, tak mu ukážu samotnou hru sportovního bowlingu. Buď se mu to bude líbit a bude se snažit toho také dosáhnout nebo ho to zajímat nebude. Bowling není sport o přesvědčování. Musíte mu dost obětovat, a to není pro ty, co si nejsou na první pohled jistí, že ho chtějí hrát. Bowling je vhodný zcela pro každého, kdo má trpělivost a trochu pohybového talentu. Začít se dá kdykoliv, ale čím mladší člověk je, snáze se učí.
