čt., 10. prosinec 2009 23:40

Kytička pro Boromira aneb po Novém Zélandě pěšky, klusem a autobusem část 3.

Před několika měsíci mi zazvonil telefon: „Mám levnou letenku na Nový Zéland, letíš se mnou?“  řekl známý hlas. „Ne, přece nejsem blázen,“ byla moje odpověď.  Bláznem jsem se stal asi za dva týdny, kdy z mého účtu zmizelo několik tisíc a na emailu se objevil itinerář letu.

Queen Charlotte Walkway

Queen Charlotte Walkway je nenáročná stezka nalézající se v provincii Marlborough na severu Jižního ostrova.  Její celková délka je 67 kilometrů a průměrný chodec ji může ujít za 3 – 4 dny. Pro většinu turistů začíná na severu v Chip Cove, kam se dopraví lodí, a poté pokračují směrem na jih do vesnice Anakiva. Na cestě je několik krásných vyhlídek a písečných pláží, které jsou vybaveny přístřešky pro odpočinek a přespání. Dopravit se k počátku trasy je možné z města Pickton (odtud lodí do Ship Cove) a nebo z Anakivy (pěšky na sever a pak lodí do Picton). Zátoka Chip Cove se stala mezi lety 1770 - 7 základnou Jamese Cooka pro výpravy do okolí Nového Zélandu.

Nový Zéland je rájem pro turisty, zvláště pak pro ty, kteří mají dostatek až nadbytek finančních prostředků. Z ekonomických důvodů se naše pouť musela obejít bez lodní dopravy, a cesta tak začala ve vesnici Anakiva.

Kousek za malým přístavem již byla umístěna cedule označující délku trasy. Máme před sebou 12 kilometrů, tedy přibližně čtyři hodiny chůze. Po několika krocích se okolo nás rozprostřel temný les. V něm jsme sice nebyli vystaveni přímému slunečnímu žáru, ale nemohli si užívat ani krásných výhledů. Les se během chůze měnil, nejdříve ho tvořily převážně stromy, poté již spíše křoviny, a nakonec se přetvořil v buš. Na prvním vrcholku se nám poskytl nádherný výhled na okolní zátoky. Díky dobré viditelnosti byl vidět i Picton a trajekty směřující do Wellingtonu. Další hodiny se pěšina kroutíila v kopcích a pomalu směřovala k moři. Mistletoe Bay byl naším dnešním cílem, je zde malý útulný kemp se vším komfortem a přístupem na pláž.

Druhý den dopoledne začalo pršet. Čeká nás největší stoupání na celé trase. Cca 500 výškových metrů. Cesta není špatná, ale proudy vody promáčejí naše oblečení velice rychle. Na každé vyhlídce hledíme do mraků a snažíme se zahřát čajem. Není ideální počasí na trek. Stezka se klikatí podle členitých tvarů zátok, a tak není snadné odhadnout, za kterým „rohem“ již končí. Během pozdního odpoledne se nás příroda rozhodla odměnit, vždy na několik minut odkryje clonu mraků a nám je dovoleno pohlédnout do krásné smaragdově zbarvené zátoky pod námi. Dlouhý a vlhký den končíme na jedné z vyhlídek v přístřešku chránícím nás proti dešti a větru.

Stále prší a vše je vlhké. Hřebenem pokračujeme dál. Bohužel už je jisté, že nedojdeme celou trasu a skončíme v Punga Cove, tedy asi ve dvou jejích třetinách.  Ke konci denního pochodu se počasí lepší, a dokonce vysvítává sluníčko. Slézáme z kopců a jdeme po silnici kopírující naší horskou cestu. Bohužel nepotkáváme žádný dopravní prostředek, a tak je nám souzeno se trmácet další hodinu a půl, než narazíme na křižovatku. Zde je přece jenom nějaký provoz. Zastavujeme a pokoušíme se stopnout nějaké z projíždějících aut. Bohužel to vypadá, že všichni jsou místní a nejedou daleko. Asi po dvou hodinách přibrzdí starší paní a radí nám, ať se vrátíme ráno, kdy všichni pojedou do práce. Zvažujeme její nabídku a míříme do blízkého kempu. Avšak ještě během chůze zastavuje auto a odveze nás asi 15 km k vesnici Portage. Zde nalézáme opuštěnou zátoku, stavíme stan a vaříme večeři. Ještě před spaním se nořím do vln a poprvé na Novém Zélandu ochutnávám moře, je slané a studené.

Poslední den výpravy je již „stopovací“. První auto dne je popelář, který nás sveze asi 20 km se zastávkami na náklad odpadků. Stopujeme naproti Mistetoe Bay, kde jsme spali první noc. Nečekáme dlouho a zastavuje karavan s posádkou z Velké Británie. Příjemní a milí lidé, kteří nám hned nabídli láhev vína, je místní a jim nechutná. Zdvořile děkujeme a užíváme cesty. Paní vyhrála cestu kolem světa, tak si ji s přítelem užívá. Na rozloučenou nám zabalila tašku plnou jídla, prý ho nebudou potřebovat, kdežto my vypadáme, že zřejmě ano. S úsměvem a sluncem v zádech se vracíme do vesnice Anakiva.

Zobrazeno 2293 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:37

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste