so., 2. leden 2010 19:13

Kytička pro Boromira aneb po Novém Zélandě pěšky, klusem a autobusem část 6.

Před několika měsíci mi zazvonil telefon: „Mám levnou letenku na Nový Zéland, letíš se mnou?“  řekl známý hlas. „Ne, přece nejsem blázen,“ byla moje odpověď.  Bláznem jsem se stal asi za dva týdny, kdy z mého účtu zmizelo několik tisíc a na emailu se objevil itinerář letu.

WWOOF dobrovolníkem

Je mnoho způsobů jak ušetřit nějaké peníze, naučit se nové věci a poznat cizí zemi pohledem místních.  Jedním z nich je i WWOOF (http://www.wwoof.cz/), neboli dobrovolnictví na ekologických farmách. Farmáři většinou zajišťují stravu a ubytování.  Zúčastnit se může prakticky kdokoliv na jakoukoli dobu. Nejde jenom o to, někde zůstat zadarmo, ale především se učit a pomáhat. Zemědělské komunity mnohdy nabízejí i jiné možnosti uplatnění, jako je výroba keramiky, hudebních nástrojů nebo třeba ekologické ubytování pro cestovatele. Rongo backpakcers bylo jedním z takových míst, dva týdny nových zkušeností.

Práce je sice dost, ale je klidná a pokojná, žádný stres. Počet dobrovolníků se pohybuje kolem sedmi, ale jejich množství se neustále mění s nově příchozími a odchozími. Nejvíce práce je ráno, kdy hosté odjíždějí, tedy výměna povlečení a úklid. Během dne je třeba se starat o hosty a chod hostelu, což ale obstará jeden člověk. Pravidelně si předáváme „telefon“, jako žezlo a povinnosti s tím spojené.  Každý sedmý den volný.

Plážový Štědrý večer

Je 24. prosince večer, měl bych být u vánočního stromku s rodinou. Realita je ve skutečnosti trochu jiná.  Sedíme na pláži a pozorujeme vlny. Je krásný slunný den. Oceán je studený, přesto je těžké odolat a nevykoupat se. Je přece Štědrý večer a to si člověk má plnit sny. Vlna se přes nás převalují a zpáteční proud je celkem silný, málokdo se odvažuje jít dále od břehu. Přece jenom je to oceán.

Slunce a vítr pomalu osušuje slanou vodu. Hledíme k západu, každý se svými myšlenkami. Jsou tu lidé z Evropy i Ameriky, všichni myšlenkami doma u svých vlastních krbů. Slunce zapadlo a je čas na pivo a oheň. Teplý večer naprosto láká k venkovnímu posezení a troše lenošení.

Vánoční oslavy po „kiwácku“

Už od rána se v kuchyni vystřídalo množství lidí, pořád se něco peče a smaží. Obyvatelé Ronga se snaží vytvořit zajímavé chuťové kreace na odpoleno-večerní hostinu. S Nikolou (Němkou s českými předky) jsme již den předem udělali mísu bramborového salátu, musí se přeci řádně uležet, a tak jen občas někde přiložili pomocnou ruku.

Venku je kolem třiceti stupňů, slunce pálí a každý hledá úkryt v nějakém stínu. Stůl se plní a stejně tak i zahrada, kde se oslava uskuteční. Někdo pustil vánoční koledy. Zvláštní vánoční atmosféra je podpořena „tajným Santou“ a předávání dárečků.

Drobné ochutnání, i byť je po malých kouscích, všech vytvořených jídel přináší problémy s nedostatečnou kapacitou žaludku.  Ležíme na trávě a popíjíme pivo. Je nádherný den. Lidé pomalu odcházejí a na nás zbylo prozkoumat jedno z tajemství zahrady. „Fire bath“ je vlastně jen zalitá vana v betonu s malými dvířky ve spodní části. Brian v nich zapálil oheň a voda se začala ohřívat. Padla tma jen z lázně stoupala pára viditelná díky světlu loučí. Každý se do horké vody na chvíli položil a užíval klidu „Vánoc“. Nakonec se nás všech dvanáct posadilo na vanu nebo do ní, jen tak si ráchali nohy a dopíjeli poslední zbytky alkoholu toho večera.

Procházka po Morii

Celý den volna, kolo a padesát kilometrů přede mnou.  Pobřežní cesta je rovná, bez kopců a zatáček. Napravo hory a nalevo moře.  Bicykl už pamatuje lepší časy i mnohem lepší zacházení, trochu se bojím jeho rozpadu. Silnice se stáčí k horám a mění se v prašnou cestu. Ta se náhle začne prudce zvedat.  Sesedám a tlačím kolo. Stoupání je stále prudší, některá auta i ta s pohonem na čtyři kola, mají problémy se nahoru vyšplhat.  Všude je štěrk a kluzko.

Parkoviště před jeskyněmi je přecpané. Mnoho rodin. Kolo nezamykám není to potřeba.  S baterkou na hlavě se nořím do temnoty. „Box Canyon“  je zde ohromný podzemí prostor. Z hlavní chodby odbočuje množství malých cestiček, vymletých v hornině vodou. Snažím se protáhnout jednou z nich, pokračuji hlouběji do nitra hory. Stěny jsou tak blízko, že se sotva mezi nimi protáhnu. Tunel sice pokračuje dál, ale bez mapy a vybavení není radno se tu pohybovat. Směr zpět si pamatuji i cestu, přesto se mně zmocnila panika, když se přede mnou objevilo neznámé místo a já si nebyl úplně jistý, kde se nacházím.  Pocit strachu trval několik sekund, ale vyděsil. Otáčím se dokola a nacházím štěrbinu, kterou jsem vstoupil.

„Crazy cave“ je úzká chodba, která má po stranách „lavice“. Zde byly nalezeny lidské pozůstatky a proto je možné, že prostor sloužil k pohřbívání mrtvých. Podle počtu aut by tu mělo být přeplněno a hlučno, což je daleko od pravdy.  Nikdo zde není, jen ozvěny vlastních kroků provázejí moje podzemní dobrodružství. Následoval hodinový okruh skrze prales a „Bránu Morie“, což je bohužel jen jeskyně ničím nespojená s Tolkienovou knihou, bohužel pouze jménem.

Volání z budoucnosti

Zbývá několik hodin do Nového roku a nás čeká velkolepá oslava. Tedy hodně podobná té vánoční, přesto jiná, bude s jinými lidmi.  Je to poslední den roku a je třeba ho udělat speciální, a proto trávím několik hodin u sporáku smažením bramboráků na večer. Ten je až moc klidný na silvestrovskou noc. Lidé lehce popíjejí a po novoročním přípitku mizí domů.

„Volám ti z budoucnosti do roku 2009, jak se tam máte,“ ozývá se od telefonu.  Je těžké odolat podobnému zavolání. Zde je po půlnoci a v Evropě se teprve obědvá. My máme zítra nového roku a v Evropě včera roku starého.

Měsíc je skoro v úplňku a pro první minuty nového roku není lepší místo než pláž. Procházka bude dlouhá, zásobujeme se pivem a něčím drobným k zakousnutí. Klopýtáme nocí. Nohy se boří do písku a oceán hučí. Ohromeni měsícem a vlnami, jen tak hledíme. Nikoho nenapadne se pohnout, když nám vlny zalévají nohy až po kolena.  Světlo jako ve dne. Vedle nás se objevuje se milenecký pár, objímají se. Thomas se k nim trochu netaktně přišourá a poprosí je o odvoz do města.  Mraky zakrývají měsíc a je zima, pomalu míříme k autu.  Je nás sedm, tedy moc. Chudák Thomas musí do kufru, danou situaci komentuje celou cestu.

Poslední noc ve starém roce a první noc v roce novém. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.  

 

Zobrazeno 2542 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:37

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste