Jiří Kalát WWOOF dobrovolníkem
Je mnoho způsobů jak ušetřit nějaké peníze, naučit se nové věci a poznat cizí zemi pohledem místních. Jedním z nich je i WWOOF (http://www.wwoof.cz/), neboli dobrovolnictví na ekologických farmách. Farmáři většinou zajišťují stravu a ubytování. Zúčastnit se může prakticky kdokoliv na jakoukoli dobu. Nejde jenom o to, někde zůstat zadarmo, ale především se učit a pomáhat. Zemědělské komunity mnohdy nabízejí i jiné možnosti uplatnění, jako je výroba keramiky, hudebních nástrojů nebo třeba ekologické ubytování pro cestovatele. Rongo backpakcers bylo jedním z takových míst, dva týdny nových zkušeností.
Práce je sice dost, ale je klidná a pokojná, žádný stres. Počet dobrovolníků se pohybuje kolem sedmi, ale jejich množství se neustále mění s nově příchozími a odchozími. Nejvíce práce je ráno, kdy hosté odjíždějí, tedy výměna povlečení a úklid. Během dne je třeba se starat o hosty a chod hostelu, což ale obstará jeden člověk. Pravidelně si předáváme „telefon“, jako žezlo a povinnosti s tím spojené. Každý sedmý den volný.
Plážový Štědrý večer
Je 24. prosince večer, měl bych být u vánočního stromku s rodinou. Realita je ve skutečnosti trochu jiná. Sedíme na pláži a pozorujeme vlny. Je krásný slunný den. Oceán je studený, přesto je těžké odolat a nevykoupat se. Je přece Štědrý večer a to si člověk má plnit sny. Vlna se přes nás převalují a zpáteční proud je celkem silný, málokdo se odvažuje jít dále od břehu. Přece jenom je to oceán.
Slunce a vítr pomalu osušuje slanou vodu. Hledíme k západu, každý se svými myšlenkami. Jsou tu lidé z Evropy i Ameriky, všichni myšlenkami doma u svých vlastních krbů. Slunce zapadlo a je čas na pivo a oheň. Teplý večer naprosto láká k venkovnímu posezení a troše lenošení.
Vánoční oslavy po „kiwácku“
Už od rána se v kuchyni vystřídalo množství lidí, pořád se něco peče a smaží. Obyvatelé Ronga se snaží vytvořit zajímavé chuťové kreace na odpoleno-večerní hostinu. S Nikolou (Němkou s českými předky) jsme již den předem udělali mísu bramborového salátu, musí se přeci řádně uležet, a tak jen občas někde přiložili pomocnou ruku.
Venku je kolem třiceti stupňů, slunce pálí a každý hledá úkryt v nějakém stínu. Stůl se plní a stejně tak i zahrada, kde se oslava uskuteční. Někdo pustil vánoční koledy. Zvláštní vánoční atmosféra je podpořena „tajným Santou“ a předávání dárečků.
Drobné ochutnání, i byť je po malých kouscích, všech vytvořených jídel přináší problémy s nedostatečnou kapacitou žaludku. Ležíme na trávě a popíjíme pivo. Je nádherný den. Lidé pomalu odcházejí a na nás zbylo prozkoumat jedno z tajemství zahrady. „Fire bath“ je vlastně jen zalitá vana v betonu s malými dvířky ve spodní části. Brian v nich zapálil oheň a voda se začala ohřívat. Padla tma jen z lázně stoupala pára viditelná díky světlu loučí. Každý se do horké vody na chvíli položil a užíval klidu „Vánoc“. Nakonec se nás všech dvanáct posadilo na vanu nebo do ní, jen tak si ráchali nohy a dopíjeli poslední zbytky alkoholu toho večera.
Procházka po Morii
Celý den volna, kolo a padesát kilometrů přede mnou. Pobřežní cesta je rovná, bez kopců a zatáček. Napravo hory a nalevo moře. Bicykl už pamatuje lepší časy i mnohem lepší zacházení, trochu se bojím jeho rozpadu. Silnice se stáčí k horám a mění se v prašnou cestu. Ta se náhle začne prudce zvedat. Sesedám a tlačím kolo. Stoupání je stále prudší, některá auta i ta s pohonem na čtyři kola, mají problémy se nahoru vyšplhat. Všude je štěrk a kluzko.
Parkoviště před jeskyněmi je přecpané. Mnoho rodin. Kolo nezamykám není to potřeba. S baterkou na hlavě se nořím do temnoty. „Box Canyon“ je zde ohromný podzemí prostor. Z hlavní chodby odbočuje množství malých cestiček, vymletých v hornině vodou. Snažím se protáhnout jednou z nich, pokračuji hlouběji do nitra hory. Stěny jsou tak blízko, že se sotva mezi nimi protáhnu. Tunel sice pokračuje dál, ale bez mapy a vybavení není radno se tu pohybovat. Směr zpět si pamatuji i cestu, přesto se mně zmocnila panika, když se přede mnou objevilo neznámé místo a já si nebyl úplně jistý, kde se nacházím. Pocit strachu trval několik sekund, ale vyděsil. Otáčím se dokola a nacházím štěrbinu, kterou jsem vstoupil.
„Crazy cave“ je úzká chodba, která má po stranách „lavice“. Zde byly nalezeny lidské pozůstatky a proto je možné, že prostor sloužil k pohřbívání mrtvých. Podle počtu aut by tu mělo být přeplněno a hlučno, což je daleko od pravdy. Nikdo zde není, jen ozvěny vlastních kroků provázejí moje podzemní dobrodružství. Následoval hodinový okruh skrze prales a „Bránu Morie“, což je bohužel jen jeskyně ničím nespojená s Tolkienovou knihou, bohužel pouze jménem.
Volání z budoucnosti
Zbývá několik hodin do Nového roku a nás čeká velkolepá oslava. Tedy hodně podobná té vánoční, přesto jiná, bude s jinými lidmi. Je to poslední den roku a je třeba ho udělat speciální, a proto trávím několik hodin u sporáku smažením bramboráků na večer. Ten je až moc klidný na silvestrovskou noc. Lidé lehce popíjejí a po novoročním přípitku mizí domů.
„Volám ti z budoucnosti do roku 2009, jak se tam máte,“ ozývá se od telefonu. Je těžké odolat podobnému zavolání. Zde je po půlnoci a v Evropě se teprve obědvá. My máme zítra nového roku a v Evropě včera roku starého.
Měsíc je skoro v úplňku a pro první minuty nového roku není lepší místo než pláž. Procházka bude dlouhá, zásobujeme se pivem a něčím drobným k zakousnutí. Klopýtáme nocí. Nohy se boří do písku a oceán hučí. Ohromeni měsícem a vlnami, jen tak hledíme. Nikoho nenapadne se pohnout, když nám vlny zalévají nohy až po kolena. Světlo jako ve dne. Vedle nás se objevuje se milenecký pár, objímají se. Thomas se k nim trochu netaktně přišourá a poprosí je o odvoz do města. Mraky zakrývají měsíc a je zima, pomalu míříme k autu. Je nás sedm, tedy moc. Chudák Thomas musí do kufru, danou situaci komentuje celou cestu.
Poslední noc ve starém roce a první noc v roce novém. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK.
