Jiří Polášek 
Koště, kámen, led. Na první pohled tři věci, které k sobě zrovna moc nepatří. Jedno je ale spojuje. Sestává z nich velice zajímavý sport jménem curling. A to už přes dlouhých pět století. Ten se v České republice po Zimních olympijských hrách 2022 v Pekingu těší velké oblibě a pozornosti.
Vznik a počátky
Historické zmínky o curlingu se datují již do šestnáctého století. Právě tehdy měl tento sport v Irsku vzniknout. Dokládá to i obraz vlámského malíře Pietera Bruegela staršího zvaný Lovci ve sněhu z roku 1565, na kterém lze nalézt lidi, jenž na místním jezeře provozují hru, která curling velice připomíná.
Na svá první oficiální pravidla si musel sport počkat až do první poloviny 18. století. Po roce 1838 došlo k prvnímu organizování sportu a v tom stejném století také expandoval dále do Evropy, do Severní Ameriky či dokonce na Nový Zéland.
V dnešních dobách
Dnes je curling vcelku rozšířený sport, jenž je také součástí Zimních olympijských her. Tam se poprvé objevil pouze jako ukázkový sport v roce 1924. Od roku 2006 už se ale na olympijském turnaji curleři utkávají pravidelně. Letos bylo v Pekingu i české zastoupení. Manželé Tom a Zuzana Paulovi se tam kvalifikovali jako první čeští curleři v historii. Umístili se na šestém místě po několika výhrách. Jen těsně nepostoupili do vyřazovací fáze.
Extrémně férový sport
Když se řekne curling, znalí lidé si vybaví extrémně férový, až gentlemanský sport. Je to jeden z mála sportů, kde neuvidíte rozhodčího. Taky jeden z mála sportů, kde vše stojí na domluvě týmů či hráčů. Týmy si navzájem chválí soupeřovy dobré kameny. Nepsaným, ovšem důležitým pravidlem je fakt, že vítězný tým zve soupeře na drink.
Všude, ale zároveň nikde
Přestože je v České republice 31 oficiálně zaregistrovaných curlingových klubů, existují zde jen tři haly určené pro tento sport. Dá se tak říct, že se hraje všude, ale zároveň nikde. Dvě haly stojí v Praze, jedna v Brně. V některých městech pak mají curleři zapuštěné kruhy pod ledem na hokejových stadionech a trénují na nich. A některé kluby netrénují vůbec, jezdí pouze po turnajích či ligách.
Ne jen tak ledajaký led
Na první pohled se může zdát, že by se dalo kameny házet na jakémkoliv ledu. To ale není pravda. Led na curling se totiž proti ostatním o dost liší. Příprava ledu je úplně jiná. Využívá se speciální rolba, pomocí které se několikrát led řeže. Voda se nalévá několikrát, jeden nálev trvá asi dvě hodiny. Výsledkem by měl být vodorovná led tvořený malými ledovými kapičkami, které se pak metením zahřívají a rozpouštějí.
Výbava správného curlera
Výbava curlera sestává z koštěte a bot s teflonovou podrážkou. Koště je vyrobeno většinou z karbonu, aby bylo lehké. V minulosti se vyráběly také plastové a dřevěná košťata, ty se už dnes vidí jen málo. Klasické karbonové koště váží kolem tří set gramů.
Boty se oproti většině sportu liší. Každá je totiž jiná. Jedna je skluzová, druhá ne. Skluzovou botou hráč klouže po ledě, druhou, kterou má na zadní noze, se odráží. Amatéři můžou ale využít i speciální návleky s teflonovými destičkami na svou klasickou obuv.
Kluzké kameny
Kameny do výbavy hráče nepatří. Jedná se totiž o velice drahou záležitost, kdy se sady kamenů pohybují v řádech statisíců, až po miliony korun. Kameny s dělí podle barev. Ve většině případů jeden tým používá žluté a druhý tým červené kameny. Hmotnosti kamenů jsou vždy v rozmezí 17,5 – 20 kilogramů.
Kamenů je celkem šestnáct, osm pro každý tým. Každý kámen má pak stejný tvar, velikost i hmotnost. Vyrobeny jsou z žuly, takže většina kamene je přírodního původu. Na horní straně mají úchytku, pomocí které se hází do pole. Po obvodu jsou kulaté a na spodku ploché.
V dalších dílech curlingového magazínu se můžete těšit na to, jak vypadá trénink curlingu v Brně a manželé Paulovi se podělí o jejich zážitky z olympiády v Pekingu .
