Andrea Lhotská 
Jak přišla legionella ke svému jménu?
Bakterie Legionella pneumophila byla poprvé objevena v roce 1977, pouhých pár měsíců poté, co se v roce 1976 na sjezdu Americké legie ve Filadelfii zdánlivě nevysvětlitelně rozjela vlna zápalu plic. Ukázalo se, že za vše mohla právě legionella, která se šířila hotelem skrz klimatizaci.
Jak se legionelóza projevuje?
Mírnější Pontiacova choroba je podobná chřipce. Inkubační dobu má v rozsahu od několika hodin do dvou dní a obvykle trvá 2–5 dní. Hlavními příznaky jsou horečka, zimnice, bolest hlavy, malátnost a bolest svalů. S tímto typem infekce nejsou spojena žádná úmrtí.
Vážnější legionářská nemoc má inkubační dobu 2-10 dnů. Ze začátku se projevuje podobně jako Pontiacova choroba, ale obvykle ji doprovází počáteční mírný kašel, který se později začíná zhoršovat až po zápal plic. Nejčastějšími komplikacemi jsou pak stejně jako u klasického zápalu plic respirační selhání, šok a akutní selhání ledvin. Zotavení vždy vyžaduje antibiotickou léčbu a je obvykle úplné až po několika týdnech či měsících.
Jak se dá k legionelóze přijít?
Původcem onemocnění jsou bakterie rodu Legionella, které se k nám můžou dostat z vody nebo z půdy. Nejčastější příčinou onemocnění je sladkovodní druh Legionella pneumophila, který se vyskytuje v přirozeném vodním prostředí po celém světě. Nejpravděpodobnější zdroj nákazy ale představují umělé vodní systémy, které poskytují velmi příznivé prostředí pro růst a šíření legionelly. Ta může přežívat a růst jako parazit ve volně žijících prvocích a biofilmech, které se vyvíjejí ve vodních systémech při teplotách 20-50° C.
Nejčastější formou přenosu legionelly je vdechnutí kontaminovaných aerosolů. Mezi zdroje, které jsou spojeny s přenosem legionelly, patří hlavně klimatizace, chladicí věže, zvlhčovače a vířivky. Naštěstí ale není možný žádný přímý přenos z člověka na člověka.
Jak častá je nákaza legionellou?
Míra výskytu legionářské nemoci se nedá úplně jistě určit, protože v mnoha zemích chybí vhodné metody diagnostiky infekce nebo sledování nemoci. Podle statistiky Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí z roku 2019 zůstává legionářská nemoc neobvyklou a sporadickou infekcí s 2,2 případy na 100 000 obyvatel.
V Česku bylo podle Státního zdravotnického ústavu v roce 2019 nahlášeno 280 případů nákazy legionellou a jejich počet se během let stejně jako v celé Evropě průběžně zvyšuje.
Pravděpodobnost onemocnění závisí na koncentraci bakterií ve vodním zdroji, produkci a šíření aerosolů, nakažlivosti konkrétního kmene legionelly a hostitelských faktorech jako je věk a zdravotní stav dané osoby. Pozdní diagnóza, zvyšující se věk a přítomnost souběžných onemocnění zvyšují šance horšího průběhu či úmrtí.
Umřu, pokud se legionellou nakazím?
Úmrtnost v důsledku legionářské choroby závisí na závažnosti onemocnění, vhodnosti léčby, prostředí, kde byla legionella získána a hostitelských faktorech. U neléčených pacientů se špatnou imunitou může úmrtnost dosahovat až 80 %. Běžně se ale dá snížit na 5–30 % vhodnou léčbou podle toho, jak závažné má pacient příznaky. Obecně se obvykle pohybuje v rozmezí 5–10 %, ve většině případů proto není potřeba se obávat úmrtí.
Jak se dá před nákazou legionellou chránit?
Proti legionářské nemoci v současné době neexistuje žádná vakcína. Šíření nákazy se dá zabránit použitím kontrolních opatření, která zahrnují pravidelné čištění, dezinfekci a další fyzikální (vysoká teplota) nebo chemická (biocid) opatření k minimalizaci růstu bakterií. Například v bazénech je doporučeno udržovat adekvátní hladinu biocidu jako je chlór a alespoň jednou týdně ho celý vypustit a vyčistit.
