Helena Eliášová 
Bohové lesa a démoni civilizace (Princezna Mononoke)
Pokud je nějaký Ghibli film přímo manifestem o střetu civilizace s přírodou, pak je to Princezna Mononoke. Obrovský vlk Moro, mocný jelení Duch lesa a divocí kančí bohové ukazují přírodu jako živoucí sílu, která se brání lidskému zásahu. Město Železný důl, kde lidé kácí lesy a těží nerosty, představuje průmyslovou expanzi, která přináší pokrok, ale zároveň ničí ekosystémy. Tento konflikt je dnes až bolestně aktuální – odlesňování kvůli těžbě surovin a nekontrolovanému rozvoji probíhá po celém světě, od Amazonie po Sibiř. Film dává jasně najevo, že harmonie mezi přírodou a člověkem je možná jen tehdy, pokud si uvědomíme, že ekonomický růst nesmí znamenat úplné zpustošení krajiny. Miyazaki zde neříká, že technologie je špatná, ale varuje před slepou honbou za rozvojem bez ohledu na důsledky.
Magie říčního draka (Cesta do fantazie)
V Cestě do fantazie se setkáváme s Hakem, chlapcem, který se dokáže proměnit v říčního draka. Jeho osud je tragický – zapomněl své pravé jméno, protože jeho řeka byla zničena výstavbou obytných komplexů. Tento motiv reflektuje realitu mnoha míst na světě, která se kvůli urbanizaci a znečištění řek mění v mrtvé kanály plné odpadků. Film ukazuje, jak snadno může lidská lhostejnost vymazat přírodní krásy, a varuje před důsledky nekontrolovatelného rozvoje měst. V kontextu dnešních problémů, jako je vysychání toků kvůli přehradám či odpadní vody z továren, působí Haku jako symbol toho, co ztrácíme, když přírodu obětujeme ekonomickému růstu. Miyazaki tak skrze magický svět říká něco velmi jednoduchého – pokud budeme ignorovat přírodu, ona zmizí nejen z našeho okolí, ale i z naší paměti.
Hlas větru a duše krajiny (Nausicaä z Větrného údolí)
Nausicaä z Větrného údolí je jedním z nejranějších, ale zároveň nejsilnějších ekologických vyjádření v Miyazakiho tvorbě. Tento film se odehrává v postapokalyptickém světě, kde lidstvo bojuje s následky ekologické katastrofy. Zatímco většina lidí stále vnímá zmutovanou přírodu jako hrozbu, hlavní hrdinka Nausicaä v ní hledá rovnováhu a pochopení. V divokých lesích, které jsou domovem obrovských hmyzích tvorů, se ukrývá klíč k obnově planety. Miyazaki prostřednictvím Nausicaä ukazuje, že opravdová síla nespočívá v ničení, ale v porozumění a ochraně přírody. V době, kdy se svět stále více potýká s následky klimatické změny, včetně znečištění ovzduší a degradace krajiny, je film silným varováním, že pokud nebudeme pečovat o přírodu, nebude mít kdo pečovat o nás. Nausicaä je ikonou odvahy, moudrosti a empatie – hodnot, které bychom dnes měli hledat ve vztahu k naší planetě.
Volavka mezi světy (Chlapec a volavka)
Nejnovější Miyazakiho film Chlapec a volavka přináší další pohled na vztah člověka a přírody. Volavka zde není jen obyčejným ptákem, ale průvodcem mezi světy – připomíná, jak tenká je hranice mezi životem v souladu s přírodou a jejím nevratným poškozením. Volavky i jiné mokřadní ptáky dnes ohrožuje vysušování bažin, znečištění vod a ztráta přirozeného prostředí kvůli urbanizaci. Film svou symbolikou naznačuje, že pokud si nebudeme přírody všímat, může se proměnit v pouhou legendu – stejně jako tajemné bytosti v Miyazakiho světě.
Chlupatý strážce dětství (Můj soused Totoro)
Zatímco v Princezně Mononoke je příroda syrová a nekompromisní, v Mém sousedovi Totorovi je laskavá a ochranitelská. Totoro je sice mytologická bytost, ale jeho spojení s přírodou je zřejmé – žije v lese, komunikuje se stromy a jeho přítomnost přináší dětem klid a radost. Je zosobněním dětského pohledu na přírodu jako na něco kouzelného, co je třeba chránit. V době, kdy děti tráví stále méně času venku a příroda ustupuje městské zástavbě, je poselství Totorovy existence důležitější než kdy dřív.
Pohyblivý zámek a válka proti přírodě (Haulův zámek v oblacích)
V Haulově zámku v oblacích se motiv destrukce přírody objevuje skrze válku, která pustoší krajinu, a skrze samotného Haula, který se mění v obrovského ptáka a postupně ztrácí svou lidskost. Tato proměna symbolizuje nejen jeho vnitřní konflikt, ale i širší vztah mezi civilizací a přírodou – lidstvo svými činy někdy nevědomky přetváří samo sebe. Války a průmyslové konflikty ničí ekosystémy, zanechávají toxický odpad a přetvářejí krajinu na nehostinnou pustinu. Miyazaki zde ukazuje, že ničení přírody je často vedlejším produktem lidských ambicí, a varuje před tím, jak snadno se z obdivovatele krásy může stát její ničitel.
Co nám zvířata z Ghibli filmů říkají?
Miyazakiho filmy ukazují, že příroda a zvířata nejsou pouhou kulisou lidských příběhů, ale plnohodnotnými postavami se svou vlastní vůlí a osudem. Skrze ně nám Studio Ghibli připomíná, že pokud chceme zachovat krásu světa kolem nás, musíme se k němu chovat s úctou a pokorou. A možná, pokud budeme opravdu pozorní, i my někdy zahlédneme Totorovu širokou tvář mezi stromy nebo ucítíme závan větru od dračích křídel nad řekou.
