Adéla Krňávková 
Může být lepší práce než se mazlit s pejsky?
Se zvířaty jsem chtěla pracovat odjakživa, ale ze začátku se to moc nedařilo. V okolí nebyly skoro žádné možnosti, a když jsem se zajímala o práci v ZOO Olomouc, tak jsem zjistila, že by se mi finančně nevyplatilo tam dojíždět. Až jednou jsem na Facebooku narazila na inzerát, že hledají dobrovolníka zde v Mohelnici. Přihlásila jsem se a dostala se sem. Byli jsme tehdy čtyři a každý pracoval vždy jeden týden v měsíci. Postupně začali kolegové odcházet a nakonec jsem tady zůstala sama. Teď jsou tady na víkendy na výpomoc brigádníci.
Kolik psů momentálně v útulku máte?
Teď jedenáct. To je na náš útulek hodně, protože plná kapacita je čtrnáct. Protože jsme městský útulek, všichni psi jsou odchyceni na katastru města Mohelnice.
Co všechno vlastně zahrnuje vaše práce?
Nejdůležitější je pro psy krmení, ale to dostanou až po procházkách, cvičení a tak dál. Někteří pejsci jsou ve výcviku, pomáhají nám s tím lidé, kteří jsou skuteční profesionálové, ať už je to naše trenérka Klára Kučerová anebo paní, která pracuje ve věznici Mírov jako psovodka. Takže jde o výcvik, ale samozřejmě jde i o mazlení, o hraní a čtyřikrát týdně máme venčení, kdy sem můžou lidé přijít a vzít pejska na procházku, aby se socializovali i na cizí lidi.
Berou si lidé často psy z útulku?
Ne tak často jak bych si přála, ale berou. Mnoho lidí si totiž myslí, že když si vezmou štěňátko, tak na ně ten pes bude víc fixovaný, nebo že ho vychovají podle svého, ale stává se, že je potom vychovaný hůř, než pes z útulku. Navíc se štěňátkem je plno práce, my tady máme roční psy, to je vlastně odrostlé štěně, ještě se toho spoustu naučí, ale z toho nejhoršího už je venku, takže vám aspoň doma všechno nerozkouše. Taky nemáme adopční poplatek, takže zadarmo můžete mít nádherného pejska. A navíc, když si kupujete štěně, je třeba si dávat pozor na množírny.
Jak probíhá adopce?
Většinou se elefonicky domluvíme na první návštěvě. Lidé jsou zvyklí, asi z jiných útulků, že když se jim nějaký pejsek zalíbí, tak si ho hned můžou vzít domů. Jenže v našem útulku to tak nefunguje. Vždycky říkám, že si první o vás musím něco zjistit a taky musíme zjistit, jestli se tomu pejskovi líbíte. Protože taky se může stát, a není to jen výjimečně, že někteří psi mají úplně obrovskou averzi vůči jednomu člověku a nejsou schopní se přes to přenést. Proto vždycky říkám, aby přišla celá rodina, ve které ten pejsek bude bydlet. Lidé přijdou navzájem o sobě něco zjistíme a domluvíme se na další schůzce. Ta probíhá tak, že vezmou pejska ven, jdou se s ním projít, seznámí se. Já se na ně dívám, jak jim to spolu funguje tady ve velkém výběhu. Když všechno funguje dobře, tak jim dám ještě čas na rozmyšlenou a při třetí návštěvě si můžou pejska vzít domů.
Stává se, že jsou tady někteří psi třeba i několik let, než najdou domov?
Stává. Většinou jsou to staří psi. Staré pejsky skoro nikdo nechce. Nebo také mají lidé předsudky vůči některým plemenům. Často koukají jen na to, jak pes vypadá, jako kdyby vůbec neposlouchali, co jim říkám. Jaký ten pejsek je, ke komu se hodí, ke komu se nehodí. Bohužel, jakého si vyberou, takového mají. Když si sednou, já jim ho dám. Potom si ale nemůžou stěžovat, že pejsek je takový, nebo jiný. Pořád koukají hlavně na vzhled, než na povahu. Potom se stává, že takového pejska vrátí.
Který pes je tu nejdéle?
Nejdéle tady asi bude Romeo. To je nejhodnější pes na světě, ale lidé mají předsudky vůči jeho obličeji, protože je to kříženec staforda. Hodnějšího psa jsem tady ale neměla, miluje lidi, miluje děti, miluje ostatní psy. A jenom protože má obličej staforda, tak ho nikdo nechce, je tady už dva roky.
Jak zařizujete veterinární péči?
Měli jsme paní veterinářku, která je tady přímo ve městě. Jenže musel vzniknout objednávkový systém a prostě to dál nešlo. Když máte svého pejska, máte většinou možnost s ním k veterináři chodit, objednávat se a tak dále. Ne ale když máte plný útulek. Vždy, když jsem tam přijela, musela jsem čekat a když jsem pak měla třeba za hodinu objednaného druhého psa, tak jsem strávila půl dne na veterině. A pak jsem samozřejmě ještě musela pracovat tady v útulku. Takhle to dál nešlo, takže jsem si sehnala výjezdového veterináře a je to tedy úžasný pan doktor, který mi ve všem vždy vyjde vstříc. Navíc se nepodívá jen na jednoho psa, na kterého zrovna potřebuju, ale projde všechny kotce a podívá se, co by kdo potřeboval.
Jak můžou lidé útulku nejlépe pomoci?
Dát si trvalý příkaz. I kdyby třeba padesát korun měsíčně, tak to opravdu hodně pomůže, protože veterina je prostě drahá. A abychom mohli pejskům trochu dopřát, tak jim koupit třeba nějaké vitamíny, doplňky stravy, které se berou jako nadstandard. K nám ti psi přijdou zbědovaní, zdevastovaní, mají špatné drápky, kůži, srst a tyto doplňky strašně pomáhají. Losový olej, vitamíny pro mladé i staré psy, to opravdu hodně pomůže. Nebo samozřejmě taky nějaké konzervy. Kdyby nebylo lidí, tak tady polovinu věcí nemáme.
Více se o útulku, jeho obyvatelích a možnostech jak mu pomoci dozvíte zde.
