st., 14. duben 2010 22:16

Má stát právo "zabíjet"?

V roce 2008 bylo dle statistik Amnesty International každý den popraveno v průměru sedm lidí. V této době existovalo celkem 59 zemí, ve kterých byl trest smrti uzákoněn.  Minulý rok se toto číslo zredukovalo na 35 zemí. Je ale trest smrti vždy přiměřený spáchaným zločinům? A neporušuje jeho existence jedno ze základních práv člověka, právo na život? A pokud ano, měl by vůbec existovat?

Trest smrti je už delší dobu jedno z nejkontroverznějších témat vůbec. Existuje celá řada argumentů, které jsou proti trestu smrti, na druhé straně bychom našli spoustu pádných názorů, které jeho existenci hájí. Kde ale najít pravdu, a které argumenty jsou důležitější?  Myslím, že to je tak trochu otázka priorit každého člověka i každé společnosti, na kterou asi není možné nalézt jednoznačně správnou odpověď. O tom svědčí i fakt, že ačkoliv byl v minulém roce v 95 zemích trest smrti zrušen, stále existují země, které mají nejvyšší trest uzákoněn, a zároveň i státy, které ho opakovaně vykonávají.

Jedním z argumentů, který je zásadně proti používání nejvyššího trestu, je možnost justičního omylu. Že se takové případy již staly a stávají, dokazuje příběh čtyř mužů, kteří byli předloni propuštěni v USA z cel smrti poté, co se ukázalo, že čin, za který byli odsouzeni, nespáchali. V takovém případě by byla cena jednoho omylu až příliš vysoká, připravila by nevinného člověka o život.

Dalším důvodem pro zrušení tohoto trestu ve světě je možnost jeho zneužití v nespravedlivých soudních procesech.  Mezi země, ve kterých bývají vynášeny rozsudky smrti po vykonstruovaných procesech patří například Čína, Afghánistán, Írán, Irák a Saudská Arábie. Zároveň je u těchto zemí mnohdy upozorňováno na způsob, jakým jsou popravy prováděny.

S existencí rozsudku smrti je spojena otázka, jakou funkci má vlastně plnit trest. V případě pomsty by byl v mnohých případech nejvyšší trest oprávněný, pokud ale společnost zastává názor, že trest má především napravovat, je smrt nesmyslná. Pokud by se společnost řídila heslem: oko za oko, zub za zub, byli bychom už všichni slepí a bezzubí.
Asi posledním závažným tvrzeními, které se nabízí, je, že každý člověk má bez výjimky právo na život, je to jedno z jeho základních práv, které je trestem smrti bezpochyby porušeno. Pokud se jednotlivé státy zavázali k tomu dodržovat lidská práva, potom trest smrti jednoznačně jejich stanovisko porušuje.

Mezi obvyklé argumenty příznivce trestu smrti patří, že se jedná o odstrašení ostatních případných pachatelů. Nicméně skulinkou tohoto tvrzení je fakt, že doposud nebyla vydána studie, která by prokázala odstrašující účinek absolutního trestu. Naopak Anthony Giddens v jedné ze svých sociologických publikací (vydána v roce 1997) píše: Státy, které trest smrti zrušily, nemají zřetelně vyšší výskyt vražd než předtím. A v USA, kde byl trest smrti znovu zaveden (v roce 1976) se vraždí více, než v kterékoli jiné zemi průmyslového světa.Osobně se domnívám, že člověk, který by se chystal někoho zavraždit, by si v hlavě nepřemítal, zda dostane takový či jiný trest. Většina zločinců přeci spoléhá, že nikdy nebudou dopadeni, pokud by tomu tak nebylo, proč by zločiny dobrovolně páchali? Aby mohli být zanedlouho chyceni a uvězněni, popřípadě snad popraveni?

Zároveň bývá zastánci zmiňováno, že se jedná o ekvivalentní odplatu (smrt za smrt), respektive jediný spravedlivý trest v případě nějakého velice brutálního činu. V tomto případě se dá s tvrzením souhlasit. Na druhou stranu nedopouští se stát, vykonáním absolutního trestu, tak trochu stejného deliktu jako odsouzený?

Asi posledními tvrzeními, které podporují ponechání či zavedení nejvyššího trestu je praktičnost (věznění vrahů je drahé, trest smrti je levnější) a nemožnost recidivy.

Jak již jsem v úvodu zmínila, otázka trestu smrti je velice kontroverzní a v tomto případě se domnívám, že je to především otázka postoje každého z nás. Zároveň jsou argumenty obou stran (pro a proti) silné a přesvědčivé. Osobně se spíše přikláním na stranu zrušení či opětovného nezavádění  nejvyššího trestu. Můj názor jen utvrzují statistiky, které ukazují, že většina zemí, které dnes trest smrti vykonávají, mají daleko od fungování normálního demokratického státu a popravy jsou zde často využívány jako odplata vůči politickému režimu či jako diskriminace. Dále je zde neustále možná chyba justičního omylu a v takovém případě je trest smrti nevratný. Na druhou stranu si myslím, že pokud bych se někdy dostala do situace, kdy by byl zavražděn někdo z mých nejbližších, všechny výše zmíněné racionální argumenty proti tomuto trestu, by se mohly obrátit o sto osmdesát stupňů. Asi je jednoduší zaujmout stanovisko proti trestu smrti v případě, kdy se nás žádný brutální zločin netýká, než když se naši blízcí stanou oběťmi.

Zobrazeno 2525 krát
Naposledy upraveno: út., 2. prosinec 2014 21:38

Související články

Pro psaní komentářů se přihlaste