Eliška Křížová 
Otevření kavárny rozhodně jeho snem nebylo. První myšlenky k tomuto kroku přišly jen krátce před začátkem realizace otevření kavárny.
„V roce 2019 jsme s výrobou oříškových másel objížděli různé food festivaly. Oříšková másla mohli návštěvníci ochutnat jen tak, anebo zakomponovaná do palačinky. Mělo to úspěch, a tak nás napadlo otevřít v Prostějově palačinkárnu. Když jsme ale objevili naše stávající prostory, rozhodli jsme se jít směrem kavárny,“ začíná nastiňovat příběh kavárny Džungle její provozovatel Tomáš Gajdoš.
Po skoro čtyřech letech od otevření má kavárna prakticky stále plno. První měsíce ale vypadaly jinak, a to především kvůli covidové pandemii.
„Kavárnu jsme otevřeli v období covidu. Neustále se měnila protiepidemická opatření a my jsme najednou měli možnost přivítat první zákazníky dřív, než jsme původně plánovali. To se taky trochu odrazilo na nepřipravenosti týmu. Nadšení a zápal jak zaměstnanců, tak i přátel a prvních zákazníků byl ale znatelný a už od začátku jsem cítil, že lidem na našem podniku záleží,“ popisuje první měsíce fungování.
Nadšení ani po letech provozu Džungle neopadlo ani na jedné straně, naopak nejen Prostějováci se na místo rádi vrací a vědí, že je tam vždy čeká domácí prostředí s ne jedním důvodem k úsměvu.
„Vybudovali jsme si úžasnou komunitu zákazníků, kteří se pravidelně vrací. Troufnu si říct, že všechny naše baristy práce skutečně baví a dělají ji srdcem, což se pak odráží na celkové atmosféře v kavárně. I já sám zde trávím rád čas, pozdravím se se stálými zákazníky nebo zjistím, co je potřeba zlepšit,“ vysvětluje Gajdoš vznik zákaznické komunity.
Vybudování Džungle vnímal Tomáš Gajdoš jako službu městu a jeho lidem. A dříve než po dvou letech otevření této kavárny se stejná možnost naskytla i v blízké Olomouci. Možnost mít další podnik mu tak přišla do cesty dříve, než nad tím vůbec reálně přemýšlel.
„Dostal jsem nabídku od Univerzity Palackého otevřít kavárnu v tehdy nově vybudovaném objektu Envelopa Hub. Ta doba mezi otevřením první a druhé kavárny byla celkem krátká a neslo si to svá úskalí,“ popisuje začátky nového podniku Gajdoš a vysvětluje, že v době, kdy začala první jednání k otevření kavárny Lyrata, bylo pořád potřeba věnovat dost sil, kapitálu i pozornosti do provozu Džungle. Zpětně vnímá otevření první kavárny v době covidu jako snadnější než otevření druhé kavárny s již jednou fungující.
„Rozhodně jedním z největších rozdílů bylo to místo. Džungle byla původně obchod, desítky let využívaný, Lyrata se otevírala v nově postaveném, krásném, čistém prostoru, kde má člověk více možností, jak ten interiér využít a zaplnit. Jako další rozdíl vnímám samozřejmě to, že celý proces zastřešovala univerzita, státní subjekt, a obnášelo to spoustu papírování, schvalování, schůzek a komunikace nebyla vždy stoprocentní, naopak se kolikrát slova a skutky rozcházely,“ popisuje rozdíly v začátcích svých jednotlivých podnikání.
Stejná je ale důvěra v zaměstnance a jejich schopnosti. I to je jeden z klíčových faktorů, které přispívají k příjemnému balancu mezi tolika projekty a osobním životem. Gajdoš nepopírá, že nebyla období, kdy bylo opravdu náročné vše skloubit dohromady, ale při správném týmu lidí a troše nadhledu se vždy dalo všechno zvládnout.
„Pokud vše funguje aspoň z osmdesáti procent, tak si mohu s klidným srdcem dovolit, aby mé dny byly pohodové a jsem v tomto ohledu pak celkem svobodný. Můžu se věnovat jak svým koníčkům, cestovat, tak dávat dohromady nové nápady a analyzovat, co třeba zlepšit,“ uzavírá své vyprávění Tomáš Gajdoš, který už teď pomalu pracuje na dalším, leč trochu odlišném projektu, než doposud tvořil.
