Adéla Valušková 
Do minulého roku se příroda potýkala hlavně s PET lahvemi, mikrotenovými sáčky nebo třeba plastovými brčky a jejich inavizí do životního prostředí. Dnes se k těmto těžko rozložitelným výrobkům z plastu přidaly i jednorázové roušky a respirátory. Každý měsíc se obličejových masek celosvětově spotřebuje nepředstavitelných 129 miliard, jak uvádí studie dánských a amerických vědců uveřejněná v časopise Frontiers of Environmental Science & Engineering. Po použití se roušky a respirátory v lepším případě ocitnou na skládce, v tom horším ledabyle pohozené například v lese, na trávě nebo ve vodě.
Roušky a respirátory vydrží v přírodě desítky let
Proces rozkladu obličejových masek není tak jednoduchý. Jelikož jsou zdravotnické potřeby vyrobené z plastových mikrovláken polypropylenu, nedá se vyloženě mluvit o rozložení, ale spíše o rozpadnutí na menší částečky, které v přírodě přetrvávají dlouhou dobu. Problém nastává ve chvíli, kdy se s těmito částečkami setká živočich. Například v lese je větší pravděpodobnost, že rozkládající se roušku zapadá listí, ale i tak se částečky můžou dostat do těla zvířete, kde mohou narušit jeho hormonální rovnováhu a tím pádem celý metabolismus. O něco složitější je situace v oceánech, kde části plastu plavou i několik let a mořští živočichové se do nich často zamotávají nebo je sní.
Více komunálního odpadu
Nadprodukce plastového odpadu ale nemají na svědomí jen roušky a respirátory. S uzavřením obchodů a služeb došlo ve společnosti ke změně nákupního chování. Čím dál tím více lidí nakupuje online na internetu, ať už je to oblečení, elektronika nebo jídlo z restaurací. Tento trend s sebou neodmyslitelně přináší tzv. obalový odpad jako jsou fólie, plastové tašky nebo jednorázové sáčky, do kterých se objednané zboží balí. S tím souvisí i výrazný nárůst odpadu produkovaného domácnostmi. To je dáno především tím, že lidé pracují ze svých domovů a tráví značnou část času doma. Odpad, který by se vyprodukoval v rámci firem, se tak zčásti přesunul právě do domácností.
Snižování vypouštěných emisí
Příznivějším dopadem pandemie na životní prostředí se může zdát menší množství vypuštěných emisí do ovzduší. Tento fakt by byl ale předčasným důvodem k radosti. V minulém roce se sice vyprodukovalo o sedm procent méně emisí CO2 než v roce 2019, což je největší pokles od druhé světové války, ale bude to mít měřitelný dopad do budoucna? Pravděpodobně ne. „Lidská produkce CO2 za rok sice klesla asi o 2,4 gigatuny, pořád jsme ale přibližně o 15 gigatun ročně nad tím, co příroda sama zvládne spotřebovat navíc,“ prohlásil environmentalista Jiří Dlouhý z Centra pro otázky životního prostředí Univerzity Karlovy v pořadu Události, komentáře. „Tento pokles je poklesem zpátky asi jenom do roku 2010. Není to vůbec nic významného,“ dodává Dlouhý.
Globální oteplování na úkor pandemie
Už více než rok dochází k upozaďování důležitých událostí právě kvůli covidu. Na jednu stranu se jedná o pochopitelný jev, na stranu druhou se tak ztratí mnoho témat, které by v předcovidovém období dostaly více pozornosti. Jedním z nic je i otázka klimatu a globálního oteplování. Dalo by se tedy říci, že pandemie globální oteplování nezmírnila, naopak od řešení otázky klimatu v mnoha případech odvrátila pozornost. Objevují se tendence evropských politiků otázku ochrany životního prostředí zjednodušovat a ekonomické potíže spojené s pandemii vidí jako způsob, jak znovu nastartovat ekonomiku, a to bez ohledu na globální oteplování. Ve výsledku nás tak pandemie mohla posunout zase o kousek dál od efektivního řešení ochrany klimatu.
