Mění se v České republice přístup ke znásilnění?

Česko stále patří mezi země, kde je míra nahlašování znásilnění jedna z nejnižších v Evropě. Má se za to, že asi šest set ohlášených sexuálních útoků ročně je jen pět procent z reálného celkového počtu. Oběti se často bojí ozvat, protože ve společnosti stále panuje názor, že si oběť za znásilnění může částečně sama. Problém může být i s takzvanou sekundární viktimizací, kdy okolí nebo přímo policie může výpověď oběti bagatelizovat. K tomu, aby oběť znásilnění nahlásila, musí mít dostatečnou podporu okolí a stejně tak důvěru v soudní systém. A tu oběti příliš nemají, protože mnoho sexuálních útočníků dostane u soudu jenom podmínku. Možná se ale tento trend začíná postupně otáčet.

Jedním z ukazatelů nových pořádků je třeba i kauza Dominika Feriho. Nadějný mladý politik, kterého zbožňovali stejně staří voliči a měl našlápnuto ke slibné politické kariéře se zdál být nedotknutelný, a když někdy vypluly na povrch určité pochybnosti ohledně jeho chování k ženám, byly smeteny ze stolu s odůvodněním, že jde o pomluvy a závist. Teprve článek Apoleny Rychlíkové s názvem Chování Dominika Feriho je veřejné tajemství z roku 2021 nastartoval kauzu, v níž Feri nakonec skončil u soudu za znásilnění. Soud vygradoval minulý týden. Dominik Feri u něj neprojevoval žádnou lítost a trval na tom, že se o žádné znásilnění nejednalo a dívky s ním byly dobrovolně. Jejich výpovědi napadal a říkal, že jsou nevěrohodné. Ačkoliv se Feri bránil a bude se pravděpodobně dovolávat k Nejvyššímu soudu, rozsudek byl pravomocný, takže do vězení půjde. Je to v Česku první odsouzený politik za sexuální delikt.

Během posledních tří let se česká společnost možná i díky této kauze začala více zabývat tím, co definuje znásilnění. Pád Dominika Feriho z politických nebes ukazuje na zlom ve vnímání sexuálního násilí. V prvé řadě ukazuje, že i mediálně známý a oblíbený politik není nenapadnutelný, což možná obětem sexuálního násilí dodá více odvahy se svým případem vystoupit. Za druhé, vláda před nedávnem schválila novelu zákona, která upravuje definici znásilnění ze silou vynuceného pohlavního styku na nesouhlasný. Novela například do zákona zavádí definici bezbrannosti, kdy je oběť buď kvůli vlivu alkoholu nebo šoku v pozici, kdy se nemůže bránit a dát najevo nesouhlas. I to by mohlo usnadnit obětem se ke znásilnění přihlásit. Ačkoliv je stále co zdokonalovat, přístup společnosti k obětem sexuálního násilí se pomalu zlepšuje.