Petra Kratochvílová Migrace začíná vždy na konci září nebo na začátku října. Motýli se nejprve shlukují do menších skupinek a pak vytvoří obrovská hejna, díky kterým doslova zčerná obloha. Přesné datum odletu závisí na počasí. Motýli letí do teplých oblastí Kalifornie a Mexika, aby tam v hibernaci přečkali několik měsíců, než se zase vydají na cestu zpátky. Na svých zimovištích totiž nemají potravu, a tak tam nemohou setrvat déle, než je nutné, neboť by vyhladověli.
Jak je však možné, že monarchové doletí tak daleko, když dospělci tohoto druhu žijí pouze dva až šest týdnů? Vysvětlení je naprosto jednoduché. Hibernující motýli se probouzejí každý rok v únoru a v březnu. Jelikož přečkávají zimu ve spánku, žijí zhruba o pět měsíců déle než další generace. Najdou si partnery, aby se rychle rozmnožili, a pak se vydají směrem na sever. Po cestě se zastaví v několika jižnějších státech USA, kde nakladou stovky vajíček na rostlinu klejichu. Poté tato generace, která přežila několik měsíců v hibernaci, uhyne. Tuto roční cestu vlastně vykoná několik generací motýlů, které si vždy předají pomyslnou štafetu života.
Mezitím se na přelomu března a dubna vylíhnou z vajíček malé housenky, které se promění v dospělé motýly. Ty jsou nyní považovány za jakousi „první“ generaci. Z jihu USA letí na sever, neboť tam najdou dostatek potravy pro přežití. Tato skupina motýlů až do cíle nedoletí. Cestou ještě stihne založit další generaci a poté odumře. Další, poslední generace se líhne kolem května a také se vydá na sever. Ta již naklade vajíčka v cílové destinaci na severu Spojených států a v Kanadě.
Když se tato vajíčka vylíhnou a housenky projdou proměnou v dospělce, vydá se celé hejno zase zpátky na jih. Tato generace je jediná, která neumírá po několika týdnech, ale přeletí celou cestu až do Mexika, kde přečká zimu a založí další generaci, která se zase vydá na sever.
Tito fascinující tvorové se dokážou „vrátit“ na ta samá místa, kde před nimi sídlila jejich předchozí generace, ale oni sami zde nikdy nebyli. Sedají si i na ty samé stromy, jako jejich předkové. Dodnes se nepodařilo přesně objasnit, jak vlastně motýli najdou cestu. Orientují se převážně podle postavení slunce, které je bezpečně vede na jih. Mají v sobě také jakési vnitřní hodiny, co jim řeknou, kdy se mají vydat na cestu. Dalším vodítkem mohou být pro monarchy také výrazné orientační body v krajině, jako například hory nebo řeky, které jsou motýli také schopni rozeznat a řídit se podle nich. Existují také teorie, podle kterých se tento hmyz může orientovat také magnetickým polem země. Zatím to však nebylo prokázáno. Tento magnetický kompas by je však měl navádět k rovníku. Je také možné, že se již rodí s jakousi vnitřní mapou magnetického pole, podle které se řídí, jako je tomu například u želv.
