Lukáš Jungmann 
Minulý rok seriál MotoGP opět dokázal, že patří mezi nejvyrovnanější motoristické soutěže na planetě. Čísla hovoří jasně: v osmnácti velkých cenách triumfovalo celkem osm různých jezdců, patnáct z jednadvaceti stálých závodníků se dostalo na pódium a všech jedenáct týmů mělo svého jezdce alespoň v jednom závodě v top 5. Svou roli pro to zde hraje několik významých faktorů. Můžeme zmínit například unifikaci veškeré elektroniky ve strojích či peněžní a testovací výhody pro satelitní týmy a továrny s horšími výsledky. Ale jedním z dalších faktorů je i fakt, že mnoho úspěšných závodníků, kteří dominovali sportu v předchozí dekádě, buď ukončilo svou kariéru, nebo se potáceli na chvostu startovního pole a na jejich místo nastupují nové tváře.
Každé desetiletí se dá označit jako dekáda jezdce, který se nejvíce zapsal do povědomí fanoušků, nejčastěji svými výsledky. Osmdesátá léta opanovali Američané v čele s Eddiem Lawsonem, devadesátá léta patřila Waynu Raineymu a Micku Doohanovi, první desetiletí nového milénia dominoval Valentino Rossi a desátá léta 21. století si podmanil Marc Márquez. Právě tento Španěl si však přivodil v prvním závodě sezóny 2020 zranění takového rázu, že musel vynechat zbytek ročníku a vrátil se až na třetí podnik sezóny 2021. Zatímco jeho rivalové buď opustili MotoGP nebo se spíše pohybovali v závodech na druhém konci pole, Márqueze a ostatní vystřídala na vrcholu mladá krev v podobě Joana Mira, mistra světa roku 2020, Franca Morbidelliho, Jacka Millera, Pecca Bagnaiy a Fabia Quartarara. Márquez je tedy jediným představitelem předchozí generace závodníků a v 28 letech se dá považovat pomalu za veterána.
Přestože byl Márquez očekáván na startu prvního závodu, nakonec do něj nenastoupil a oznámil svůj záměr vrátit se až za tři týdny v Portugalsku. Bez osminásobného mistra světa na startovním roštu začala sezóna bravůrně pro jezdce tovární Yamahy. Duo tovární Yamahy Viñales a Quartararo si připsali vítězství v úvodních dvou podnicích v Kataru. Úřadující mistr světa Mir si na suzuki zapsal čtvrté a sedmé místo, bylo však naprosto jasné, že stroje ducati mají nyní nejenom převahu na rovinkách, ale dokáží konkurovat ostatním i v zatáčkách. Průbězným lídrem byl však Francouz Johann Zarco, a to díky dvoum druhým místům. V obou případech ho dělila od vítěze přibližně jedna sekunda.
Márquez splnil svůj slib a po deviti měsících znovu usedl na svou Hondu RC213V. S ní dokončil Velkou cenu Portugalska na sedmém místě, což drtivá většina expertů a fanoušků považovala za malý zázrak. Však aby taky ne, Márquez byl evidentně po závodě velmi vyčerpaný a radost z dokončeného závodu na solidních bodech ho dohnaly až k slzám. Hvězdou dne se stal Quartararo a o téměř pět sekund zvítězil před Bagnaiou a Mirem. Tovární tým Yamahy nezaznamenal triumfy v úvodních třech velkých cenách sezóny od roku 2010. Francouz se ujal vedení v šampionátu s 61 body.
Na Velkou cenu Španělska však nebude Quartararo vzpomínat v dobrém. Problém s tzv. "arm pumpem", tedy nedostatečnému prokrvení rukou a následnými bolestmi, jej stály umístění na pódiu a Quartataro dokončil závod pouze jako třináctý. Druhé vítězství v kariéře si připsal Miller na ducati. Jeho týmový kolega Bagnaia dojel za ním a tovární tým Ducati slavil první "double" od Velké ceny České republiky 2018. Quatararovy trable vyšvihly Bagnaiu na vrchol průběžného pořadí.
Pátý podnik sezóny 2021 se uskutečnil na okruhu Le Mans a pro mnohé nebylo žádným překvapením, že déšť ovlivnil průběh závodu. Prvních několik kol se sice konalo za suchých podmínek, závodníci ale byli donuceni vyměnit motocykly, jakmile ucítili, že podmínky na trati nejsou sjízdné na hladkých pneumatikách. Ital Morbidelli se nejhůře vypořádal s touto situací a havaroval v posledním sektoru okruhu. Závod sice dokončil, avšak se ztrátou čtyř celých kol. Márquez šokoval, když se ujal vedení po zastávce v boxech a až do 18. kola si k překvapení všech držel první místo. V poslední zatáčce ale chytil menší "highside" a skončil se svým strojem v kačírku. Pro druhý triumf v řadě si díky odpadnutí Márqueze dojel Miller před Zarcem a Quartararem. Třetí místo pro rodáka z Nice a čtvrté pro Bagnaiu znamenalo pátou (a zároveň poslední) výměnu na čele mistrovství světa. Pro české fanoušky byla Velká cena Francie velkým dnem pro Filipa Salače, který si ve třídě Moto3 dojel na mokru pro senzační druhé místo a jeho první pódium v kariéře.
Závod na italském Mugellu se konal za velice smutných podmínek, jelikož v kvalifikaci Moto3 zahynul Švýcar Jason Dupasquier. Po výjezdu ze slepé zatáčky Arrabbiata 2 ztratil kontrolu nad svým motocyklem a spadl přímo do cesty jedoucímu Španělu Alcobovi. Velkou cenu Itálie opanoval Quarataro, jenž si připsal třetí vítězství v sezóně a vzdálil se druhém Zarcovi na rozdíl 24 bodů.
Kontroverze se však nevyhly ani tomuto ročníku MotoGP. Během Velké ceny Katálánska na okruhu nedaleko Barcelony si na třetím místě jedoucí Quartararo střihl druhou zatáčku, když nedobrzdil do první zákruty a musel využít asfaltovou výjezdovou zónu. Ačkoliv se vrátil bezpečně na trať a nezískal žádnou trvající výhodu, ředitelství závodu ho neuveřitelně penalizovala třemi sekundami. To však nebylo to hlavní. Několik závěrečných kol jel Francouz bez břišního chrániče a závod dojel dokonce s rozepnutou kombinézou. Quartararo ale zázračně unikl téměř jisté diskvalifikaci a obdržel další třísekundovou penalizaci k podivení všech, včetně samotného Quartarara. Lídr v průběžných tabulkách byl po těchto dvou penalizacích klasifikován jako šestý. Zvítězil Miguel Oliveira na ktm.
Márquez mezitím neprožíval šťastný comeback do MotoGP. Po devátém místě z Velké ceny Španělska nedojel jak ve Francii, tak v Itálii a Katálansku a dřepěl až na osmnáctém místě s šestnácti body, o bod před Rossim. Kdo by to byl ještě dva roky zpátky čekal, že dva velikání tohoto sportu se budou krčet takhle hluboko v celkovém pořadí. Satisfakce však nemohla být v Německu sladší. Vítězství pro Márqueze na jeho nejoblíbenější trati Sachsenring znamenalo jeho první triumf od Velké ceny Valencie 2019. Osminásobný mistr světa tedy čekal na další vítězství v závodě MotoGP celých 580 dní. Přestože poprvé od roku 2010 nestál Márquez na pole position na německé trati, dojel si celkem pohodově pro 57. triumf v MotoGP a 83. celkově, když připočítáme i první místa ze závodů v třídách 125cc a Moto2.
Posledním závodem před letní pauzou hostila závod Nizozemská Tourist Trophy. Kromě roku 2020 se Dutch TT objevila v každém ročníku od roku 1949, kdy vzniklo mistrovství světa. Vzpomínky na tři roky starý závod, jenž se vepsal do dějin jako jeden z nejúchvatnějších a nejvíce dechberoucích v historii, byly a stále jsou velmi silné. Tentokrát se ale bohužel fanoušci dalšího grandiózního spektáklu nedočkali. Quaratararo dominoval závod před svým týmovým kolegou Viñalesem.
Po letní odmlce se seriál MotoGP ukázal ve štýrských horách pro dvojitý závod na okruhu Red Bull Ring. Ducati tu s jedinou výjimkou zvítězila pokaždé od roku 2016, kdy se Red Bull Ring vrátil do kalendáře MotoGP. Postupně se však tento okruh stal jedním z těch nejméně oblíbených. Hororová nehoda v předešlém roce, která málem stála život Viñalese a Rossiho, vzbudila obavy nejen mezi jezdci, že tato trať není vhodná pro závody motocyklů na světové úrovni. A jako kdyby Red Bull Ring neměl dost, když na výjezdu z třetí zátáčky (mimochdem, na tom samém místě se odehrála i výše zmíněná nehoda) trefil jezdec Aprilie Savadori motorku Daniho Pedrosy, jenž se účastnil závodu na divokou kartu. Pedrosova ktm explodovala a musela být vyvěšena červená vlajka. Velká cena Štýrska po restartu přinesla nového vítěze závodu, jímž se stal Jorge Martín na ducati. Největším poprask víkendu vyvolal Viñales, který schválně a vědomě vytáčel motor své yamahy do extremně vysokých otáček. Zřejmě za tímto činem stále frustrace kvůli vysoce nekonzistetních výsledků. Yamaha ho před Velkou cenu Rakousku suspendovala a Viñales si musel začít hledat jiné angažmá.
Jedenáctý závod sezóny 2021, Velká cena Rakouska, byla předpovídána jako další spanilá jízda Martína, jemuž očividně trať nedaleko Spielbergu velmi vyhovovala. Opětovná pole position ho stavěla jako největšího favorita na vítězství. Martín si sice za začátku udržel první pozici, o ní se však začali hlásit Bagnaia, Zarco, Quartararo a později také Márquez. Od začátku závodu se nad okruhu honily zlověstné mraky a bylo jenom otázkou času, kdy na trať spadnou první kapky. Pět kol před koncem přišla hotová průtrž mračen a vedoucí skupina v čele s Márquezem, jenž se dostal do vedení po několikakolové bitvě s Bagnaiou, zamířila do boxů pro své druhé stroje. Jediný Brad Binder na ktm se rozhodl zůstat na trati na suchých gumách. Binder si vydobyl mnohasekundový náskok před všemi ostatními, byla teď však otázka, jestli se udrží na trati, která byla stále mokřejší a mokřejší. Několik dalších jezdců se rozhodlo taktéž zariskovat, včetně Rossiho, který se na dobrých pár minut ocitl na třetím místě, což by pro něj znamenalo celkové dvousté pódiové umístění v MotoGP. Borci na mokrých gumách ale zajížděli časy přes deset sekund na kolo rychlejší než ti před nimi na suchých pneumatikách. Heroický výkon Bindera však přinesl ovoce v podobě spektakulárního vítězství na domácím písku KTM. Bagnaia a Martin to vytáhly na pódium již na mokrých gumách, kfyž v posledním kole předjížděli jednoho jezdce za druhých, jako kdyby jezdili na motorce Moto3. Márquez po pádu dojel až patnáctý, Zarco po havárii nedojel vůbec.
Quartararo si při Britské Velká ceně na Silverstonu dojel pro páté vítězství sezóny a jeho náskok 65 bodů na druhého Mira byl naprosto jasným ukazatelem, kdo byl králem sezóny 2021. Více diskutovaným příběhem bylo však třetí místo Aleixe Espargara a týmu Aprilia, jež získala své první pódium v novodobé éře MotoGP, která začala v roce 2002. Vyrovnanost třídy MotoGP podtrhl i fakt, že šest různých výrobců stálo na první šesti místech v cíli, což se nestalo od Velké ceny Jugoslávie 1972.
Velká cena Aragonu patřila k těm dramatičtějším velkým cenách sezóny. Souboj mezi Márquezem a Bagnaiou se táhl celou druhou půlku závodu, Španěl Itala několikrát atakoval, vždy byl však předjet zpátky, nikdy se tedy Márquezovi nepodařilo Bagnaiu předjet a udržet si vedení. Ital se pro projetí cílovou páskou stal osmým různým vítězem ročníku 2021. Ačkoliv Bagnaia řekl, že Quartararo už nemůže o titul přijít, vítězství a pouhé osmé místo Francouze zmenšilo rozdíl mezi prvními dvěma v průběžném pořadí na 53 bodů.
Trať v Misanu pořádala čtrnáctý závod sezóny a Bagnaia po zisku druhé pole position v řadě odjel svým rivalům. Vypadalo to, že to bude vcelku jednoduché vítězství, Quartararo to ale nechtěl připustit. Vytvářel na Bagnaiu tlak, který Ital přečkal a s náskokem 364 tisícin sekundy zvítězil. Zbývaly pouhé čtyři závody a bylo jasné, že 48 bodů se do konce sezóny nedá stáhnout, pouze pokud udělá Quartararo velkou chybu a nedojede alespoň v jedné velké ceně. Zároveň by musel Bagnaia skórovat co nejvíce bodů.
Velká cena Amerik na okruhu COTA je druhým nejoblíbenějším místem pro Márqueze. Triumfoval zde šestkrát ze sedmi závodů, které byly na této trati odjety, pouze v roce 2019 po chybě nedojel a místo něj se radoval Álex Rins na suzuki. Márquez ale ukázal všem, že na to ještě má a s naprostým přehledem, neatakován ani neohrožován si zapsal sedmé vítězství na okruhu Amerik. Quartararo tentokrát obzrál na Bagnaiu a znovu navýšil svůj náskok v čele mistrovství světa na 52 bodů. Tento náskok a tři závody do konce byli jasnými ukazatelemi, že o tři týdny později opět v Misanu může Quartararo slavit svůj první titul mistra světa, když pro jednoduchost dojede před Bagnaiou.
MotoGP se vrátilo pro svůj šestnáctý závod sezóny do Misana. Závod byl až do své poslední pětiny vcelku poklidný. Márquez vedl, stíhán Bagnaiou, Quartararo po nepovedené kvalifikaci se probíjel startovním polem. Ve 23. kole však došlo na pád Bagnaii v předposlední zátačce okruhu. To značilo jenom jediné: Fabio Quartararo je mistrem světa! Márquez si dojel pro třetí triumf sezóny, Quartararo skončil čtvrtý a okamžitě propukly v garáži Yamahy bujaré oslavy. Celkově tento závod byl svědkem několika velkých příběhů. Márquezův návrat na vítěznou vlnu, tovární Honda pro strastiplné sezóně 2020 slavila double, Ital Enea Bastianini na dva roky staré ducati šokoval třetím místem a Rossi, pro nějž to byl poslední závod v Itálii, se loučil s domácím publikem.
Velká cena Algarve se novopečenému mistru světa Quartararovi nevydařila. Předposlední závod sezóny nedokončil po nezvyklé chybě a zaznamenal své jediné odstoupení ze závodu. Bagnaia zvítězil a alespoň si potvrdil titul vicemistra světa. Ducati jakožto konstruktér se stalo podruhé za sebou mistry světa. V třídě Moto3 se stal šampionem Pedro Acosta a stal se prvním jezdcem, jenž získal titul mistra světa ve své debutové sezóně, od Lorise Capirossiho a jeho úspěchu v roce 1990 ve třídě 125cc.
Jelikož se o titulu mistra světa rozhodlo předem, závěrečný podnik mistrovství světa MotoGP roku 2021 nedaleko španělské Valencie se zejména točil kolem jednoho jezdce - Valentina Rossiho, který se po bohaté 26leté kariéře loučil s prostředím závodů mistrovství světa. Bagnaia vyhrál a díky Martínovi na druhém a Millerovi na třetím místě obsadila Ducati poprvé ve své historii všechny stupínky na pódiu. Quartararo již bez jakéhokoliv tlaku dokončil poslední závod sezóny na pátém místě a se ziskem 278 bodů se stal prvním francouzským mistrem světa v královské třídě. Bagnaiova stíhací jízda v posledních šesti velkých cenách byla zastíněna ne příliš přesvědčivými prvními dvěma třetinami sezóny, které naopak patřily Quartararovi.
Příští sezóna nabízí mnoho věcí, na které se lze těšit. Příchod nových hvězd i jednoho nového týmu, snad pokračující souboj Quartarara a Bagnaii o mistrovský titul, do kterého se může přidat i Márquez, jehož zranění ho doufejme již nebude limitovat. Nesmíme také zapomenout na Millera či Mira, kteří by rádi si také sáhli do boje o vítězství. A nakonec nás čeká v roce 2022 rekordních 21 velkých cen, s novými tratěmi ve Finsku a Indonésii a navrátilci v čele s Malajsií, Austrálií a Japonskem.
