Kateřina Halenková 
Napadá vás proč ženy začínají dělat bojový sport? Ve společnosti jsou tyto sporty považované spíše za mužskou aktivitu.
Studovala jsem policejní školu. Nejdřív jsem se dostala k judu, kde hned vedle v tělocvičně byl thaibox. Přišlo mi, že je v tělocvičně super atmosféra. Tak jsme se jednou šly podívat s kamarádkou a už tam zůstaly. Ale asi bude hrát roli i pozornost kluků, kteří v těchto sportech převažují. Podařilo se nám díky tomu začlenit mezi ně, a nechat se jakoby opečovávat. Zároveň jsme dělaly něco co bavilo jak kluky, tak i nás. Ale nemůžu mluvit za všechny ženy. Je pravda, že takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlela.
Jak vypadá rovnováha mezi muži a ženami? Dalo by se říct, že jsou dnes na stejné úrovni?
Z pohledu peněz za zápasy je rozhodně obrovský rozdíl jestli zápasí žena nebo muž. Ať už je to na úrovni nižší nebo vyšší soutěže. Myslím, že to dělá hrozně moc. Ženy nejsou zaplacené stejně, byť dělají to stejné jako muži. Mám v okolí docela dost chlapů, které ženské zápasy vlastně ani nezajímají. Nejen zápasy, ale i přítomnost žen v zápasnickém světě vůbec.
Myslíte, že se to dokáže někdy srovnat?
Já myslím, že je to předurčené. Nikdy nebudeme brány na stejné úrovni. Máme asi jinou cestu. Mám pocit, že si to musíme vydobýt jiným způsobem. Nějak aby to bavilo i chlapy. Ale rozhodně se nemůžeme začlenit úplně. Možná v jiných odvětví, jako je judo nebo brazilské jiu-jitsu. Tam si myslím, že to bude lepší. Ale tam kde se doslova rveme, jako je thaibox, box nebo MMA, to bude těžší. I přesto se ale základna žen pořád rozrůstá.
Jak velká je česká zápasnická scéna žen?
Pořád docela malá. Troufám si říct, že o sobě víme všechny. Dokonce bych řekla, že i společně se slovenskou scénou se známe. Je doba sociálních sítí, takže to tomu hodně pomáhá. Domlouváme se různě na sparingy, třeba do Bratislavy nebo Prahy. Já dělám thaibox už šest let a vidím, že se scéna rozšiřuje. Ale ne nijak rapidně. Kdyby na tuhle otázku odpovídala Máca (Marcela Šafranová, muaythai zápasnice, pozn. red.) ta by asi řekla, že je nás tady mnohem víc, než když začínala ona. Já tohle říct ale nemůžu. Když jsme jezdily na různé zápasnické ligy, i na Slovensko, tak bylo normální, že jsme na každý zápas měly jinou soupeřku. Takže určitě je nás víc, ale není to zase takové číslo jak by někdo mohl čekat.
Roste s tím vším i kvalita zápasnické scény?
Rozhodně. Jak roste svět ženského zápasení, tak roste i jeho kvalita. Máme k dispozici různá videa. Jsou lepší techniky, způsoby jak si ty techniky natrénovat. Takže s tím určitě roste i kvalita.
Mají ženy nějaké omezení, na které by se nemělo zapomínat?
Určitě menstruační cyklus. To je asi největší omezení. Jsou fáze, ve kterých se trénuje mnohem líp. Jsou fáze, kdy žena musí zpomalit, aby se tělo mohlo připravit na následující fáze. V těch se to už může pořádně nabombit a ty tréninky jsou parádní. Jinak bych se z toho asi zbláznila. Kdybych po sobě chtěla každý trénink to stejné. Myslím, že v našem gymu jsme si vytvořili kolem tohohle tématu určitou bublinu porozumění. Hodně záleží i na tom, jak to ženy podají. My to podáváme tak, že něco takového je, a musíme někdy ubrat. Pak podáme výkon a ukážeme všem, že to nebyla výmluva. Samozřejmě jsou tam i tací, kteří to pořád nechápou. Proč třeba brečíme, že se nám něco nedaří. I tohle se stává. My samy s tím bojujeme. Takhle to ale bude asi pořád.
Máte za sebou jeden z největších dosavadních milníků kariéry. Zápas s Bedihou Taçyıldız, která je špičkou v disciplíně. Jaké to bylo zápasit v Turecku?
Bylo to skvělé. Vlastně to byl i výlet, i zápas a bylo to prostě super. Nemusela jsem hubnout. Takže to bylo ještě lepší, protože jsem se nemusela nijak omezovat. Zároveň to bylo i poprvé, kdy jsem letěla do zahraničí na zápas. Moc pěkně se o nás starali. Bydleli jsme v krásném hotelu, viděli jsme památky a i ten zápas byl neuvěřitelný zážitek. Celkově to ve mně zanechalo pozitivní zážitek.
Jak se vůbec stane, že někdo z české scény dostane nabídku zápasit s několikanásobnou mistryní světa na eventu v Turecku?
Tohle řeší spíš Mamuťák (Tomáš Musil, trenér, poz. red.). On dostal nabídku přes CMTA, což je Česká Muaythai Asociace. Zeptal se mě jestli ten zápas chci, že na to mám, a já na to řekla, že to vezmeme. Ale jestli by se šlo nějak domluvit třeba přes Instagram, to nevím. Tohle všechno jde přes trenéra.
Zápas jste nakonec prohrála na body, ale mnozí tvrdí, že to bylo jasné vítězství pro vás. Necítíte určitou hořkost vůči zahraniční scéně?
Nejdřív bych se ještě vyjádřila k výsledku zápasu. My jsme koukali zpětně na video a to poslední kolo nebylo jednoznačné. Šlo by uznat jak na jednu stranu, tak na druhou. Takže ten závěr, že to mělo skončit jinak byl spíš unáhlený a v zápalu emocí. Když jsem se vracela zpátky do šatny, tak mi místní Turci udělali takovou chodbičku a tleskali mi. A to bylo moc pěkné. Takže jsem určitě nezanevřela na zahraniční scénu. Já i trenér jsme byli spokojeni s tím, co jsem předvedla. Vítězství by sice bylo super, ale není to všechno. Vyhrát se dá tím, že člověk předvede brutální výkon a ten výsledek bude jednoznačný.
Tahle obrovská výzva je už za vámi, jaká další výzva vás čeká?
Blíží se nám MTO Fight Night, takže se připravuji na tuhle výzvu. Po zápase v Turecku jsem naštěstí nebyla vůbec zraněná. Chvilku jsem si odpočinula a pak jsem hned zase naskočila do tréninku. Cítím se skvěle. Bylo teď hodně sparingů, takže to bylo fyzicky i psychicky hodně náročné, ale ono je to potřeba. Dostat se za tu hranu, abys věděla, že jsi připravená. Abych já věděla, že jsem připravená.
MTO Fight Night je sportovní akce, kterou klub Muay Thai Olomouc pořádá již třetím rokem. Minulý rok zápasila Dominika Filec s Marcelou Šafranovou. Letos je to vaše soupeřka. Proč ta stejná zápasnice?
Upřímně, nebylo moc jiných možností. Zápasnickou scénu žen v thaiboxu a možné soupeřky pro mě jsme už docela přebrali. Takže i když trenér sháněl různě, nakonec padlo na Filec a ta na to naštěstí přistoupila. Nemáme ani nikoho moc do zálohy. Možná jednu zápasnici, které se zrušil její zápas. Víc ne. Snad se Filec nezraní a zápas bude.
Marcela Šafranová loni svůj zápas s Filec nakonec prohrála na body. Dostala jste od ní nějaké rady nebo tipy na jinou přípravu na zápas?
My se o tom vlastně ani moc nebavily. Já mám krapet jiný styl než Máca. I s trenérem jsme se bavili, že můj styl by na Filec mohl platit víc. Namotivovaná jsem na každý zápas. Na tomto eventu budu mít hodně kamarádů a přijede se podívat rodina. Což mě utvrzuje ještě víc v tom, že chci předvést to nejlepší ze sebe. Ale ve výsledku dělám to, co mě baví. Snažím se do ničeho nijak nenutit a dávám si pauzu když cítím, že ji potřebuju. Na tréninky chodím pořád nadšená a vizualizuji si tu cestu, kterou chci jít. To mě motivuje pořád do toho jít naplno. Odmakat si toho co nejvíc na tréninku a pak to zužitkovat v zápase.
Motivaci máte, cítíte i nervozitu?
Zatím nervózní nejsem, ale určitě to přijde. Snažím se s nervozitou pracovat právě i v té vizualizaci. Na zápasy se připravuji samozřejmě fyzicky, ale také nezapomínám na psychickou přípravu. Přijde mi, že čím delší dobu trénuji, tím víc si uvědomuji váhu psychiky. Určitě bych na psychické přípravě mohla zapracovat, ale nejhorší to taky není. Řekla bych, že psychická připravenost je faktor, který odděluje profi sportovce od rekreantů.
Dala byste na závěr nějakou radu všem ženám?
Nehubnout zbytečně. Každý chce jít na nejnižší váhu, ale spíš je to zastaralá domněnka, že čím níž, tím líp. Pár kilo je v pořádku, já mám svoji váhovou kategorii 60 kg. Zápas s Filec je ve váhovce 62 kg a zápas v Turecku jsem měla ve váhovce 65 kg. Výš bych už ale asi nešla. Je to dost různorodé a mění se to s ohledem na soupeřky. Do váhy se promítá i to, že soupeřek v jedné kategorii není tolik. Záleží tam pak hodně na vzájemné dohodě. Nedávno jsme na téma hubnutí v bojových sportech napsaly příspěvek společně s Viki Bulínovou. Ta domněnka tady totiž pořád je a nám se to úplně nelíbí.
