Lenka Studénková 
Olomouc - Bude to letos již v pořadí třetí absolventský koncert studentů kurzu celostní muzikoterapie, která se vyučuje v rámci Institutu celoživotního vzdělání a v poslední době se těší čím dál většímu zájmu. Posluchači tak budou mít jedinečnou příležitost sami na sobě pocítit relaxační a terapeutické účinky muzikoterapeutické hudby, která si díky přirozenému ladění uchovala svůj hluboký léčebný potenciál a skýtá v sobě velké terapeutické možnosti. Na více informací o muzikoterapeutické hudbě a jejich účincích jsme se zeptali přímo autora metody celostní muzikoterapie Lubomíra Holzera, který se zabývá muzikoterapeutickou hudbou již více než 30 let.
Povězte nám, jaký je rozdíl mezi běžnou hudbou a hudbou muzikoterapeutickou?
Základní rozdíl spočívá v jejím určení. Prvotním záměrem muzikoterapeutické hudby je terapeutický účinek, čemuž je vše podřízeno. Zatímco hudba všeobecně tak, jak ji posloucháme z médií, na koncertech a kupujeme si ji na různých nosičích, je ve skutečnosti zaměřena zábavně, konzumně a producentsky To znamená, že lidé, kteří ji s nějakým producentským záměrem vytvářejí, už počítají s tím, že ji bude konzumovat široké publikum a že z toho budou mít také patřičný finanční prospěch anebo i slávu. Slouží tedy hlavně k těmto zábavním účelům. Z hudebně teoretického hlediska je v dnešní době naprostá většina hudby v temperovaném ladění, kdežto v rámci celostní muzikoterapie používáme hudbu v ladění přirozeném, což je další zásadní rozdíl. To ladění nám určuje i výběr nástrojů. V celostní muzikoterapii používáme vždy nástroje akustické, z přírodních materiálů a ručně vyráběné.
Můžete vysvětlit rozdíl mezi přirozeným a temperovaným laděním?
Rozdíl mezi temperovaným a přirozeným laděním spočívá zjednodušeně řečeno v intervalech neboli vzdálenostech mezi jednotlivými tóny ve stupnici. Vysvětlení této hudebně-teoretické otázky by zabralo větší prostor, takže zde pouze stručně uvedu, že temperované ladění bylo vytvořeno v Evropě na přelomu gotiky a renesance z důvodu rozvoje polyfonie a používání harmonie. V současné době se používá tzv. rovnoměrné temperované ladění. V rámci tohoto ladění bylo stanoveno, že všechny vzdálenosti mezi tóny ve stupnici budou stejné, zatímco v přirozeném ladění jsou vzdálenosti mezi jednotlivými tóny v osmitónové stupnici různě velké, přičemž tyto rozdílné vzdálenosti mezi tóny jsou dány přírodními fyzikálními, akustickými zákony, které nám příroda takto poskytla a my je naštěstí nemůžeme změnit.
Přirozené ladění rovněž souvisí s frekvenčními vztahy a intervalovými vzdálenostmi mezi alikvotními tóny, které jsou dané a neměnné a kterými se zabývali již antičtí badatelé. Je tedy třeba si uvědomit, že přirozené ladění nám poskytuje sama příroda, která nám nabízí určité přirozené zvukové a tónové předivo, a zmíněným zavedením temperovaného ladění hudba ve své podstatě ztratila svůj hluboký léčebný potenciál. Lidé mají někdy pocit, že vlastně jakákoli hudba je vhodná k muzikoterapeutickým účelům, ale kdyby tomu tak bylo, kdyby jakákoli hudba byla účinně terapeutická tak budeme všichni zdraví. Cítíte tedy, že je zde nějaký zádrhel, něco, proč tomu tak není.
Zatímco Evropa šla cestou temperovaného ladění a to se později rozšířilo do celého západního světa, tak hudba přírodních národů a tradiční hudba ostatních kultur, které stále žijí v těsném sepětí s přírodou, stále až do dnešních dnů používá nástroje v přirozeném ladění, které mají několikasetletou historii. To platí například pro hudbu domorodých amerických Indiánů, domorodých obyvatel Afriky či Austrálie, klasickou indickou, čínskou, japonskou, vietnamskou či laoskou hudbu. Můžeme tedy říci, že tyto národy nepotřebují vytvářet žádnou muzikoterapii, neboť jejich hudba si až do dnešních dní uchovala zmíněný léčebný potenciál.
Jak je to tedy s hudbou, která bývá označována jako relaxační, meditační či duchovní?
Internet je plný meditační, relaxační či léčivé hudby, ale tato hudba se obvykle vyrábí pomocí počítačů a syntetizátorů. Ve skutečnosti je tato hudba technologická a temperovaná, není tedy v přirozeném ladění jako hudba celostně muzikoterapeutická. V celostní muzikoterapii také při našich relaxacích či meditacích používáme vokálně-instrumentální hudbu, kdy zpíváme jakousi prařečí, která je složena z náležitých vokálů, u kterých víme, jak fungují, jaký mají účinek na lidský organismus, na lidské buňky, tkáně i orgány, což je opět velice rozsáhlé téma.
Nejúčinnější je poslouchat muzikoterapeutickou hudbu naživo, od živého muzikoterapeuta, neboť ta má zkrátka nejsilnější účinek. Při hraní jakožto muzikoterapeut reaguji na to, co se odehrává v daném prostředí a ve skupině lidí, kteří na muzikoterapii přijdou, na jejich celkovém nastavení. Znamená to tedy, že každá muzikoterapie je jedinečná a je určena zrovna pro danou situaci a konkrétní lidi, kteří se jí účastní. A přestože mám určité postupy řazení jednotlivých nástrojů, pokaždé stejně hraji jinak. Muzikoterapeutická celostní hudba má tedy nespočetné bezkonečné množství variant.
Jste autorem metody celostní muzikoterapie. Můžete nám popsat, v čem spočívají její základní principy?
Prvním ze základních kamenů je výhradní a zásadní používání přirozeného ladění, o kterém jsem se již zmínil. Druhým základním kamenem je celostní přístup, což už vyplývá z jejího názvu, a sice celostní přístup k muzikoterapii samotné, celostní přístup k muzikoterapeutovi, to znamená k člověku, ale i ke světu v nejširším slova smyslu. Pojem „celostní“ je zde tedy použit i ve smyslu světonázorovém, což by se dalo vysvětlit i tak, že se jedná o chápání nejen materiální, ale i duchovní části světa. Z těchto dvou základních kamenů jsou následně vyvozeny konkrétní postupy a techniky.
Jaké jsou účinky celostní muzikoterapie a kde všude je možné ji používat?
Použití má celostní muzikoterapie univerzální, to znamená, že nachází své uplatnění mimo jiné například v oblasti školství, zdravotnictví, sociálních služeb a sociální péče. Je postavená tak, aby ji bylo možné používat pro všechny lidi - od dětí s mentálním postižením a kombinovanými vadami, přes lidi se zdravotními či psychickými potížemi až po manažery, kteří potřebují jednoduše dobít baterky, nebo v rámci prevence syndromu vyhoření. Důležité je vždy systematické a dlouhodobé používání.
Všechny muzikoterapeutické postupy a písně mají úžasnou schopnost uvádět náš mozek do jiné fáze jeho elektrické činnosti. Náš mozek celoživotně vytváří elektrické napětí, které je možné změřit pomocí EEG, přičemž specifické fáze jeho činnosti se vyznačují charakteristickými vlnami, průběhy a frekvenčním rozpětím. Působením muzikoterapeutické hudby se náš mozek přelaďuje z normálního běžného stavu vědomí do jiné fáze, která je označována jako změněný stav vědomí neboli hladina alfa a která je charakteristická rozpětím vln o frekvenci od 7,5 do 13,5 Hz. S postupující praxí se můžeme začít nořit do ještě hlubšího stavu théta, který bývá označován také jako šamanský stav vědomí a který je charakteristický rozpětím mozkových vln od 3,5 do 7,5 Hz. Teprve v těchto stavech vědomí náš organismus začíná skutečně odpočívat. Je to dáno tím, že náš mozek a centrální nervová soustava spotřebovává ke své funkci až sedmdesát procent naší životní energie a teprve ve chvíli, kdy vypneme myšlení tím, že se přeladíme do změněného stavu vědomí, ve kterém se vše zpomalí, včetně naší fyziologie, a naplní nás úplný klid, začneme hluboce odpočívat. Lidský organismus se však potřebuje tyto „stavy bez myšlení“ postupně naučit a vytrénovat.
Má terapie i jiné fyziologické důsledky?
Na svých kurzech se také zmiňuji o tom, že již ve světě na mnoha univerzitách a klinikách proběhly lékařské výzkumy, které potvrdily význam a působení pravidelného bubnování na šamanský buben, kdy dochází k výraznému posílení imunity díky navýšení tvorby velkých bílých krvinek, tzv. NK-buněk, které jsou přirozenými zabíječi a podílejí se na boji s jakýmikoli choroboplodnými zárodky v našem organismu. Myslím si tedy, že obzvláště pro dnešní dobu má pravidelné muzikoterapeutické bubnování velký význam, což ovšem, pokud vím, v našem zdravotnictví dosud není známo.
Dalšími měřitelnými efekty celostní muzikoterapie jsou zpomalení a zklidnění tepové a dechové frekvence a ustálení krevního tlaku. Specifická hudba v přirozeném ladění, která se používá v celostní muzikoterapii, působí až na buněčné úrovni lidského organizmu, na buněčnou a molekulární strukturu. Přirozeně a fyziologicky energizuje a harmonizuje buněčnou tekutinu, čímž optimalizuje všechny buněčné mechanizmy, včetně metabolických.
Na muzikoterapeutické hudbě v přirozeném ladění je krásné to, že si zvuky, vibrace a rytmy samy ve vás najdou místo, kde mají působit, a já tedy vůbec neřídím zvuky, kam mají jít, jestli vám mají jít do jater nebo do hlavy. Veškeré účinky muzikoterapeutické hudby ovšem závisí na odbornosti, zkušenosti a schopnostech samotného muzikoterapeuta.
Kde si mohou zájemci o muzikoterapii prakticky vyzkoušet její účinky?
Kromě kurzů celostní muzikoterapie již Institut celoživotního vzdělávání FF UP několik let pořádá oblíbené kurzy muzikoterapeutického bubnování, které jsou určeny nejen pro zaměstnance univerzity, ale i širokou veřejnost. Účastníky těchto kurzů učím hrát na šamanský buben a buben džembé s volným zpěvem, přičemž je současně seznamuji s muzikoterapeutickým aspektem a použitím těchto postupů a vysvětluji jim při tom leccos z oblasti celostní muzikoterapie, aby si vytvořili představu o tom, jak muzikoterapie funguje, a věděli, že tam jenom nehýbeme rukama levá-pravá, ale současně to má i hlubší význam. Vysvětluji jim, jak muzikoterapeutické rytmy a melodie příznivě působí na fyziologii člověka, na lidský organismus a jeho mozek i celou centrální nervovou soustavu.
PaedDr. Lubomír Holzer
Foto: Archiv Lubomíra Holzera
Přední český muzikoterapeut, speciální pedagog, lektor, odborný garant kurzů muzikoterapie a supervizor, profesionální umělec
Vystudoval speciální pedagogiku - vychovatelství na PdF UP v Olomouci. V letech 1984-87 působil jako odborný asistent na FF UP. Studoval rovněž teorii hudby na HAMU. Poté odešel do Prahy, kde se s úspěchem věnoval bohaté umělecké činnosti, mimo jiné působil jako profesionální herec, hudebník, hudební skladatel, producent a scénarista. Od roku 1983 se věnuje muzikoterapii a je autorem originální české metody celostní muzikoterapie, kterou od roku 2003 vyučuje na UP v Olomouci a neustále ji rozvíjí. Je předsedou a zakladatelem Evropské asociace celostní muzikoterapie.
