Barbora Čandová Organizace Maendeleo se zabývá rozvojovými projekty v Tanzanii. Jedná se především o podporu zemědělství. Proč jste si vybrali právě tuto zemi?
Hlavně proto, že se Tanzanie řadí mezi nejméně vyspělé země světa. Navíc se tam velká část lidí stále živí zemědělstvím a my věříme, že právě pomoc drobným farmářům má smysl. Maendeleo konkrétně působí v pěti vesnicích na jihozápadě Tanzanie v oblasti Utengule/Usangu.
V Tanzanii se mluví svahilsky. Jak jste s místními lidmi komunikovali?
Byl to trochu problém, nicméně se snažíme učit svahilsky už doma v Česku. Není to zas tak těžký jazyk, jak by se mohlo zdát. Asi po dvou nebo třech týdnech v Tanzanii člověk tu řeč pochytí. Ale na rozhovory s farmáři a na jiné důležité věci jsme si najímali překladatele, který nám tlumočil do angličtiny.
Tanzanie je sice bývalá německá a britská kolonie, ale místní lidé neumí vůbec německy a anglicky umí jenom někteří. Nicméně na vesnici, kde jsme bydleli, neuměl anglicky asi nikdo.
Jak jste během vzdělávání zemědělců bojovali s negramotností?
Mezi našimi farmáři byly asi jen čtyři lidi negramotní. Ve vesnici Mahango, kde Maendeleleo působí, je základní škola, kde se děti učí číst a psát.
Vašim hlavním projektem je vzdělávání zemědělců a rozvoj zemědělství. Místní farmáře učíte především lépe a moderněji sázet rýži. Proč to podle vás dosud dělali špatně?
Projekt Podpora farmaření kombinuje vzdělávání zaměřené především na zemědělství a poskytování mikropůjček. Jeho cílem je rozšířit mezi tamními drobnými pěstiteli rýže metody šetrného a efektivního hospodaření na poli a zlepšit postavení farmářů při prodeji úrody na trhu. My osobně jsme však zemědělce nevzdělávali, ale pomohli nám s tím členové ze Zemědělského institutu vIgurusi, což je vesnice kousek od té naší. Tento institut se přímo zabývá pěstováním rýže, jsou to odborníci na slovo vzatí. Učí farmáře jak sázet rýži způsobem, aby dosáhli co nejvyšší úrody. Tento způsob je však dražší a farmáři na něj často sami nemají peníze. Proto ti pracovití od Maendelea obdrží mikropůjčku, kterou díky vyšší sklizni mohou do roka splatit. Zbytek peněz co jim zbude, využijí na to, co právě potřebují nebo chtějí. Třeba opraví střechu anebo pošlou děti do lepší školy.
Dalším vaším projektem je poskytování mikropůjček místním farmářům. Jak půjčka funguje?
První rok, ve kterém farmáři vstoupí do projektu, musí vytvořit osmičlennou skupinu. Nejdřív v této skupině musí prokázat, že jsou pracovití a schopní v rámci skupiny spolupracovat a vydělat si část peněz. K tomu slouží projekt v období sucha, kdy například vyrábí cihly. Pokud prokážou, že jsou pracovití a schopní spolupracovat, poskytneme takové skupině společnou mikropůjčku na tréninkové pole. Pokud uspějí, v dalším roce mohou požádat o individuální půjčku.
Mají místní obyvatelé možnost půjčit si peníze i jinde?
Farmáři si většinou nemohou peníze půjčit od klasické banky, protože jsou většinou chudí a nemají čím ručit. Navíc se takové banky často nachází jen ve městech a ne na vesnicích. Další možností je si tedy půjčit peníze od místních lidí nebo lichvářů, většinou však s vysokým úrokem, který je pro ně často nemožné splatit.
Jakou máte jistotu, že vám vaši věřitelé peníze vrátí?
Používáme systém křížového ručení. Pokud jeden člen není schopen peníze splatit, doplácí na to zbytek skupiny. Takže ve skupině zemědělců dohlíží jeden na druhého. Zatím se nám za celou dobu stalo jen dvakrát, že by půjčka nebyla splacena farmářem celá.
Z jakého to bylo důvodu?
V prvním případě to bylo proto, že ten člověk vážně onemocněl. Splatil pouze část, zbytek peněz mu organizace Maendeleo odpustila.
Druhý člověk nesplatil svůj dluh, protože byl zkrátka nečestný a s penězi utekl. V tomhle případě zafungovalo křížové ručení a mikropůjčku splatilo ostatních sedm členů skupiny.
Jak místní farmáři nakládají se sklizenou rýží. Kam ji prodávají?
Farmáři uskladňují ryží ve skladu. Všichni ji tam ukládají společně, což jim umožňuje lepší vyjednávací pozici při prodeji. Když rýži prodávají dohromady ve velkém množství, mohou si jako skupina říct o vyšší cenu rýže. Část své rýže mají pro vlastní potřebu, zbytek prodávají do měst.
V mnohých exotických zemích si místní lidé osahávají bělochy pro štěstí. Jak se chovali místní obyvatelé k vám?
Často se divili, co tam děláme. Místní prodejci se občas pokoušeli nasadit nám vyšší cenu, protože počítali s tím, že pocházíme z bohatého západu. Ale když zjistili, že umíme mluvit trochu svahilsky, většinou cenu zase srazili dolů.
Každopádně jsem se nesetkala s žádnou vyloženě špatnou zkušeností. Většina lidí se naopak chovala mile a vstřícně. Určitě tomu pomohlo to, že jsme se s kamarádkou snažily mezi místní zapadnout a zbytečně na sebe nestrhávat pozornost.
Říkáte, že v období sucha jste si museli zvyknout na nižší hygienické návyky. Museli jste proto podstoupit před odjezdem nějaké očkování?
Byla jsem očkovaná proti žluté zimnici, břišnímu tyfu, vzteklině a choleře. Očkování proti žluté zimnici je jediné povinné, ostatní jsou jen doporučené.
Nemoci se nám naštěstí vyhýbaly. Proti hmyzu jsme používali spreje a dlouhé oblečení.
Co vás při pobytu v Tanzanii nejvíc překvapilo?
Myslela jsem si, že mě toho zas tolik nepřekvapí, protože jsem toho o Africe měla poměrně hodně načtené. Ale jak už to bývá, spousta věcí nakonec byla úplně jinak.
Překvapilo mě, jak rychle zapadá slunce. Člověk se zrovna prochází venku za světla a během pár minut je úplná tma. Nikdy předtím jsem nebyla tak blízko rovníku.
Pak mě taky dostala tamější příroda. Tanzanie je nesmírně proměnlivá země. V jedné části je úplné sucho, o sto kilometrů dál jsou banánové plantáže a spousta zeleně, jinde jsou zase jezera a skály.
