Adam Jiříček Chtěl jste v médiích pracovat vždy, nebo byl váš klukovský sen jiný?
Média mě vždy lákala. V roce 1989, tedy ještě za totalitního režimu, mi začalo studium na gymnáziu. Věděl jsem, že nehodlám s režimem nijak kolaborovat, a tak připadala v úvahu jen sportovní novinařina. Na vysoké jsem studoval pedagogickou fakultu, a dokonce jsem si chvíli zahrával s myšlenkou, že budu učit.
Jak probíhala vaše kariéra v médiích?
Začínal jsem ve východočeském rádiu Černá Hora, psal jsem články do Hradeckých novin, následně nastoupil do východočeské televize Puls, která dodávala zpravodajství do TV Prima. V roce 2001 přišla nabídka České televize, kterou jsem přijal a začal pracovat v publicistickém pořadu Fakta. Následně jsem přešel do zpravodajství ČT a v roce 2007 do TV Nova. O čtyři roky později se mi ozval ředitel zpravodajství ČT a já se tam vrátil.
Ze všech míst, kde jste měl možnost působit - kde se vám líbilo nejvíce?
Všude bylo něco výjimečného. Rádio byl začátek novinařiny, ČT jsou teď zase ideální podmínky pro kvalitní a nezávislou práci. Obecně mě více baví televize, protože přináší živý obraz situace. Občas i nějaký článek napíšu, ale raději pracuju s obrazem a zvukem.
Pracujete na obrovských kauzách (ruská mafie, Radovan Krejčíř aj.). Je to pro vás ideální práce, nebo míříte dál, na jiná místa?
Jsme spokojený. Dostal jsem několik nabídek, abych se stal vedoucím zaměstnancem, ale odmítl jsem je. Stále je tu spousta lumpáren, které je třeba odhalovat. Myslím, že zatím musím zůstat v první linii.
Co se týče těch "velkých kauz", není to tak, že bych být za každou cenu ten nejlepší, neslavnější, největší. Nesoutěžím, chci hlavně dobře dělat svou práci. Nevidím rozdíl mezi reportáží o babičce, kterou okradl nepoctivý taxikář a reportáží o korupci ve vládě.
Na který z "vašich" velkých případů nejčastěji vzpomínáte?
Práce na takzvané konkursní mafii kolem ústeckého soudce Berky. To byla skupina lidí, která tunelovala prosperující firmy pomocí zmanipulovaných konkursních řízení. Do zločinného spolčení byli zapletení soudci, policisté a pracovníci tajných služeb. Na základě mých reportáží musel rezignovat ředitel Národního bezpečnostního úřadu Jan Mareš.
Máte nějakou zajímavost z těchto reportáží?
Při natáčení gangu, který vozil falzifikáty hnojiv z Ruska, mi tito lidé vyhrožovali a chtěli mě přepadnout. Byl jsem pod policejní ochranou.
Točíte raději reportáže, zprávy, nebo rozhovory?
Reportáže.
Jak jsou na tom podle vás česká média?
Myslím, že česká veřejnoprávní média si díky nezávislosti a reklamě udržují objektivitu. Ta u řady soukromých médií pokulhává, což je často dáno zájmy majitele. Co se týče srovnání se zahraničím, určitě máme obrovský náskok před bývalými státy východního bloku. Za západními ale často pokulháváme.
Neměl jste někdy chuť založit si vlastní médium? Ať už třeba televizní stanici, nebo časopis.
Občas uvažuji o internetovém investigativním magazínu. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.
Je něco, co byste poradil začínajícím, klidně i investigativním novinářům?
Ať se hned nehrnou do velkých kauz a nechtějí za každou cenu bořit svět. Ideální je začít v regionálních mediích a zajímat se například o to, proč na vesnici neteče voda nebo proč starosta přidělil zakázku firmě své manželky.
