Vojtěch Pýcha 
Pracoval jste v seriózním médiu Mladé frontě, pak jste se přesunul do bulváru. Co vás k tomu vedlo?
Já jsem chtěl bejt investigativec a v Mladý frontě jsem elévoval. Pozoroval jsem při práci Kmentu nebo Kroupu. Jenomže je to těžký, do bulváru vás zlákaj a najednou vaše články čte mnohem víc lidí. A tak to bylo vždycky. Bulvár čte pětkrát víc lidí než seriózní tisk, a proto je to taky mnohem líp placený. Bulvár výtečně platí takzvaný kauzaře, těch je málo. To jsou lidi, který jsou schopný rezignovat na určitý morální hodnoty a uměj ty kauzy sami otevírat. No a co je ještě horší, to je ta rychlá kariéra. Když jste dobrej kauzař, tak uděláte velice rychlou kariéru. Já jsem ještě studoval vysokou školu a měl jsem pořád nějakou šanci se zachránit. Jenomže jsem se během jednoho roku stal šéfredaktorem a ve 24 letech to s vámi prostě zamává. Najednou máte celej časopis. Takže najednou můžete mít každou holku, chodíte na večírky a dostáváte dárky. V Mladý frontě bych na takovou kariéru čekal 50 let.
Takže rozhodovaly peníze, ego a touha po moci.
Ano, je to pravda, ale zároveň jako každej, kdo píše, tak chcete, aby vaše texty někdo četl a tady jsem ten pocit měl.
Jaké vlastnosti musí, a naopak nesmí mít bulvární novinář? Asi to není práce pro každého.
Myslím, že dneska žijeme v době, kdy rozdíl mezi bulvárním a jiným tiskem je setřenej. Dneska je bulvár postavenej hlavně na silným hlubokým příběhu a není to už tolik o těch celebritách. Samozřejmě člověk v bulváru musí rezignovat na určitý morální zásady. Takovou práci, co jsem dělal já, určitě každej dělat nemůže. Šéfredaktory dělaj hrozně chytrý lidi, jde tam o spoustu peněz. Taky je rozdíl mezi paparazzi a redaktorem. Paparazzi ty se nemění, těch stejných deset je u nás už patnáct let, kdežto redaktora může dneska dělat skoro každej.
Dostal jste se někdy do bodu, kdy už jste si sám řekl, že vypustit určitou informaci je prostě hranou?
Ano, sám jsem jsi to řekl u spoustu případů, například mě zastavilo HIV u dvou celebrit, sexuální orientaci jsem nevypálil vícekrát, protože jsem se bál overkill efektu. To samý mě zastavilo i u jedný situace s Donutilem. Ale třeba jsem tenkrát přišel i na to, že Stanislav Gross má ALS a připravil jsem celou redakci na situaci, kdy vydáme informaci, kterou přebere i zahraniční tisk. „Umře bývalý premiér.“ Dělal jsem si rešerše a připravoval články, a přitom jsem nabyl jistoty, že o tom ví i Blesk. Volal jsem Radku Lainovi, šéfredaktorovi Blesku, a ptám se ho „ty vole, ty víš to s tím Grossem?“ A on mi řekl, že ví. Nikdy bych nevěřil, že Lain řekne něco, co mě zastaví. Řekl mi, že to sám chystal, ale že Grossovy dcery o tom neví, bylo jim asi 4 a 8 let. A já jsem se rozsypal a nevydal jsem to. A druhý den měl Blesk titulku „MRTVÁ RUKA!“ Lain byl chytřejší a já mu to sežral i s navijákem.
Byl jste jako novinář bulváru v nějakém nepříjemném sporu?
Ne, osobně vlastně nebyl. Jenom můj časopis měl spor s Vetchým. Ale třeba u Partyšový jsem přišel na to, že má poměr s nějakým slovenským mafiánem, no a pak jsem se dostal do sporu s ním. Jednou jsem zažil situaci, kdy jsem nechal sledovat Daniela Landu, protože lidi milují Landu, a tak přečtou vše, co se o něm píše. Jenomže on se zavřel na Okoři na faře a nic se nedělo. Tak jsem napsal dvoustránku o Landovi a srazu iluminátů a on mi pak volal, jestli už se na něj nemůžu konečně vykašlat. A já týden na to napsal, že mu manželku obšťastňuje ředitel divadla Kalich Kocourek. Kolegové mi říkali „přijede Landa v brnění a usekne ti mečem hlavu“. A já jsem se hrozně bál, a tak jsem nechal najmout ochranku, ale nestalo se vůbec nic. Zpětně jsem zjistil, že se Landa z mýho článku dozvěděl o nevěře svý ženy. Dneska se tomu směju, ale tenkrát jsem měl strach.
A naopak co byl váš největší úspěch?
Myslím, že výborná práce byla mladá Zemanová na porno party. Miloš Zeman tenkrát lhal, že to není ona. Tak na tom bylo dobrý, jak se ukázalo, že kancelář prezidenta lže. Jinak jsem to byl taky já, kdo oznámil smrt Ivety Bartošový. Pyšnej na to asi nejsem, ale z toho novinářskýho hlediska, proč ne.
Dělal jste šéfredaktora časopisu Spy, který svého času patřil ke špičce bulvárního tisku. Proč upadl v zapomnění?
Nechci to takhle hodnotit, ale už jsem tam prostě nebyl já, Spy zkrachoval rok po mým odchodu. Všimněte si, že média, kde jsem byl já, byly úspěšný. Třeba eXtra.cz bylo dvojkou na trhu. Spy byl legenda v devadesátých letech a já jsem se na to snažil navázat. Odešel jsem ve chvíli, kdy celý to vydavatelství koupilo Power media. Spy zkrachoval proto, že ten časopis, kterej byl ještě stále glamour, najednou neměl titulku z křídovýho papíru a byl to obyčejnej papír, stejně jako má Rytmus života nebo Pestrý svět. Myslím si, že časopis má mít hlavně křídový papír. Mají se používat přímý barvy. Když píšu o zlatokopkách, tak to napíšu zlatou barvou. Vždycky se říká, že papírový média umřou, ale vidíte, že noviny pořád vycházej, a to co vydrží nejdýl, bude právě časopis a zejména odborný časopisy, třeba o horolezectví nebo autech.
Jak se bulvár změnil s nástupem sociálních sítí?
Nevím, jestli se změnil k horšímu nebo k lepšímu. Dřív jste na tom tématu mohl dělat týdny, ale dnes se klade obrovskej důraz na rychlost a dělaj se tam chyby. Není čas na pořádnou práci. Proto mám rád tituly Economie. Po Řeporyjích mi šmejděj 4 dny Hospodářský noviny a kontrolujou, jestli nekradu. Místo toho, abych šílel, tak jsem šťastnej, protože si říkám - vy jste frajeři. Líbí se mi, že si s tím daj tu práci. Tohle online z velký části ztratil. Bulvár je ale pořád stejnej v tom, že pořád klade důraz na emoce a na skandál. Náš bulvár se přiblížilk takovýmu, jakej je v Německu. Otevírá politický témata. V Německu je bulvární novinář to samý jako normální novinář. Je fascinující, že bulvár jde proti svým čtenářům a například nepodněcuje uprchlickou krizi.
Je český bulvár něčím odlišný, něčím specifický?
Já si myslím, že máme jeden z nejlepších bulvárů na světě. Na kauze Prymula můžeme ukázat, jak výborně pracujou naše paparazzi. Myslím, že máme výborný fotografy, srovnatelný s italskýma nebo francouzskýma. Náš bulvár není tak přísný. Často celebrity fňukaj, že bulvár je zlej, ale ať se podívaj do Anglie. Českej bulvár je kvalitní, odpovědnej, dobrej. Český novináři tady maj perfektní prostředí. Můj oblíbenej bulvár je ale ten britskej, jsou tam kozy a sport.
Nyní jste politik a starosta městské části. Mají profese politika a bulvárního novináře něco společného?
Mnoho. Zaprvé v Řeporyjích máme vlastní radniční tisk. Když jsem sem přišel, tak jsem v něm okamžitě zrušil cenzuru. Ale velice rychle mi došlo, že jsem idiot. Místních pět pošuků na mě začalo psát pomluvy a já je musel tisknout. Bulvárního novináře provází jistá zvídavost, a to není úplně ideální vlastnost pro komunální politiku. Já jsem velmi zvídavej. Říkaj mi tady „detektivní kancelář Novotný“. Starostové buď chtěj, nebo nechtěj vidět. Ať už jde o úředníky, který kradou, nebo o kolegy politiky, co kradou. A já jsem ten typ, co chce vidět. Člověk musí bejt samozřejmě zvídavá drbna, to má společný komunální politik a bulvární novinář. Ten úřad ví o tý komunitě všechno. Já jsem se brzy dostal do fáze, kdy už jsem nechtěl vědět nic.
