Barbora Čandová Někdy mám pocit, že se lidé dávají na nejrůznější náboženství proto, že se bojí utrpení a smrti. Jaký na to máte názor?
Myslím, že je to velmi trefné. Někteří lidé v mém okolí se během života vůbec neobrací k víře. Po celý život vytěsňují představu utrpení, smrti a konečnosti. Až když zestárnou, uvědomí si, že život není nekonečný. V tu chvíli je to pro ně velký šok a to utrpení je pro ně mnohem větší. Pak se nabízí dvě možnosti. Jedna z nich je, že člověk na sklonku života začne hledat víru a útěchu. Druhou možnost volí zarytí materialisté, kteří si řeknou, že zkrátka umřou a hotovo. Těm to teda vůbec nezávidím.
Podle buddhismu je náš každodenní život pouhá iluze. Není to příliš znepokojující představa?
To je taková otázka á la Matrix. Buddhismus je však výrazně optimističtější. Člověk má podle něj šanci probudit se z té iluze do stavu Buddhy, který je spojen s dokonalým štěstím a svobodou. Není to tedy jako v Matrixu, kdy se člověk může probudit v baňce, ze které se vyrábí elektřina. Rozhodně mě ta představa iluze našeho světa neznepokojuje.
Jak probíhá rituál, během kterého se člověk stane buddhistou?
Je to podobný obřad jako křest pro křesťany. Provází jím člověk, který má k tomu patřičnou kvalifikaci. Nastávající buddhista dává během rituálu slib, že se bude obracet k Buddhovi, sangze a dharmě. Slíbí, že půjde touto cestou a že nebude ubližovat druhým. Potom se nový člen třikrát pokloní a na důkaz je mu odstřižen pramínek vlasů, jako symbol odstřihnutí se od samsáry, tedy utrpení, ve kterém žijeme.
Buddhistou se však člověk nestane jen absolvováním rituálu. Je to hlavně o postoji mysli, který se během obřadu akorát více rozvine a prohloubí.
Setkal jste se někdy s kritikou toho, co děláte?
Ano. Většina kritiky pramení primárně z neporozumění. Jsou lidé, kteří toho o buddhismu mnoho nevědí. Myslí si, že jsme nějaká sekta, a tak z nás mají strach. Pokud lidé překonají svoji neznalost, nedůvěra se minimalizuje nebo opadne zcela.
V čem může být buddhismus nebezpečný?
V buddhismu je potřeba mít duchovního učitele, který nás povede k našemu poznání. Často se ale stává, že si lidé volí špatného učitele nebo vůbec žádného. Seznámí se s buddhismem, nadchnou se pro něj, začnou meditovat a mají rychlé výsledky. Jednoho dne si nadšeně řeknou, že už jsou osvícení. Ve skutečnosti však mohou být plní zmatků. Mohou začít vystupovat jako nějací duchovní guruové, mást další lidi a sami sobě způsobovat řadu problémů.
Jaké kolují největší mýty o buddhistech?
Že jsou všichni členové nějaké podivné a nebezpečné sekty a že jsou vegetariáni. To není pravda. Pojídání masa je v buddhismu velké téma. Buddha k tomu dával různá vysvětlení. Například v Indii, která má vhodné podmínky pro zemědělství, Buddha doporučoval, ať lidé maso nejedí, protože kvůli tomu zbytečně trpí zvířata. Když ale přišel do Tibetu, kde jsou přírodní podmínky nehostinné a nevhodné k pěstování rostlinných potravin, řekl, ať se lidé živí i masem a živočišnými tuky, protože by bez nich nepřežili.
Existuje buddhistické nebe a peklo? Jak vypadá?
V buddhismu se mluví o takzvaných třech říších. První je říše touhy, ve které teď existujeme my. Následuje říše formy a potom nejabstraktnější říše bez formy, kde není potřeba žádné fyzično a vše funguje jen na principu vědomí. Říše touhy má ještě několik oblastí, například oblast lidskou nebo zvířecí, a potom i sféry, ve kterých je utrpení, těm říkáme pekla.
Existuje osm ledových a osm ohnivých pekel, pekla vedlejší a dočasná. Jsou známé také sféry hladových duchů, které nemůžeme vidět, ale paralelně existují. Touto představou byli hodně motivováni Tibeťané, kteří se podle ní rozhodovali, co se sebou dělat.
