po., 22. duben 2024 13:12

Ne všichni mají nervy z ocele

Černá skříňka jménem mozek Černá skříňka jménem mozek Zdroj: Pexels/Meo
Co všechno víme o nervových nemocech a jejich léčbě? Na tuto otázku odpovídal lékař neurobiologického oddělení Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci Gabriel Gonzalez.

Proč jste si vybral právě neurobiologii? Co vás k tomu vedlo?
Mé nadšení začalo už na buněčné biologii, kde jsem rád dělal pokusy. Všechno to pro mě bylo neuvěřitelně zajímavé. Byl jsem v podstatě taková Alenka v říši divů. Mé nadšení však dosáhlo mnohem větších rozměrů až o něco později, kdy jsem se dostal k něčemu, čemu se říká cerebrální organoidy. To je v podstatě takový buněčný model mozku.

To jsem rád, že jste tento detail zmínil, právě na mozek jsem se chtěl ptát.
Ano, mozek je většinou takový střed zájmu. Máte experty, kteří se zaměřují na nervovou soustavu v pažích a nohách, ovšem pokud se zaměříte na mozek, nestudujete lineární soustavy, ale celistvou komplexní tkáň.

Vraťme se k těm organoidům, říkal jste, že jsou to modely?
Ano, máme je pro simulaci lidského mozku. Slouží nám například k testování účinků nových léků. Na lidských mozcích samozřejmě testovat nemůžeme.

Není testování na pouhých modelech do jisté míry problematické? Jsou mezi nimi a reálnými tkáněmi nějaké zásadní rozdíly?
Hlavní rozdíl spočívá v celkové struktuře, zatímco skutečný mozek je komplexní a neuvěřitelně složitý orgán, modely, se kterými pracujeme my, jsou většinou simulace jen těch částí, na které se při testech zaměřujeme. To přirozeně vyvolává tu otázku, na kterou jste se ptal, a to, jestli testované látky budou fungovat stejně i na opravdovém mozku. Právě z toho důvodu se testy provádí na více druzích organoidů, abychom pokryli co největší pole možností. Pokud to vyjde u všech, můžeme s nejvyšší pravděpodobností říci, že to bude stejné i v realitě.

Pokud se zamyslíte nad nervovými onemocněními, které vám přijde nejvíce zajímavé?
Čím více to studuji, tím více mi připadá, že všechna tato onemocnění jsou v podstatě jeden a ten samý problém, projevující se různými způsoby. Mě osobně nejvíce zajímá Parkinsonova choroba (onemocnění centrální nervové soustavy projevující se zpomalením pohybů, snížením mimiky a svalovou zatuhlostí, pozn. red.), její přidružené nemoci a oblasti, které souvisí s neurodegenerací.

V čem přesně neurodegenerace spočívá?
Laicky řečeno při ní dochází ke ztrátě klíčových nervových buněk daných center, což zapříčiňuje širokou škálu příznaků. Mezi ně patří například demence, omezení, či úplná ztráta pohybu, může narušovat nálady nebo i spánek.

Kromě samotných příznaků, podle čeho je poznáte?
Ty, u kterých neznáme příčinu a vyvíjejí se postupně, můžeme identifikovat díky pomalým změnám, jako je ztráta neuronů, vznik proteinových plaků, nebo díky neurozánětům. Ty jsou zajímavé v tom, že můžou v mozku bujet ještě dřív, než se plaky vytvoří. A to je právě na tom to fascinující, jelikož nikdy přesně nevíte, kvůli čemu se to onemocnění vlastně spustilo. Možných příčin tam vždy najdete hned několik, ale nikdy si nebudete úplně jistí, která z nich nemoc skutečně způsobila. Můžete si to představit jako scénku z románu Agathy Christie. Hercule Poirot má před sebou místnost plnou podezřelých, ví, že k vraždě svým dílem přispívali všichni, ale snaží se přijít na to, kdo nejvíc.

Která onemocnění jsou podle vás nejnebezpečnější?
Bohužel některé z nich jsou opravdu fatální, třeba ALS (Amyotrofická laterální skleróza – onemocnění projevující se degenerací neuronů sloužících k motorice, neléčitelná a smrtelná po selhání respiračního svalstva, pozn. red.). Na tu se už během půlroku umírá. A dále tu samozřejmě máme Parkinsona a Alzheimera, tyto choroby jsou nebezpečné kvůli jejich pozdní diagnóze, a ještě například Huntingtona nemoc (poměrně vzácná nervová porucha, která způsobuje nejdříve zpomalení myšlení, demenci a následně problémy s koordinací svalů. Projevuje se nekontrolovatelnými trhavými pohyby těla., pozn. red.), která postihuje i mladé pacienty.

A jejich příčina?
Valná většina je naneštěstí sporadická, to znamená, že u nich nevíme přesnou příčinu. Je u nich sice určitá sada identifikovaných patologický procesů, které k nim vedou, ale jak jsem řekl, je to jako skupina podezřelých. Například takový Parkinson do nich právě patří. Dále mohou být příčinou nějaké mutace v genech, příklad toho najdete zejména u choroby Huntingtonovy.

Jakým způsobem se podobné nemoci léčí?
V současné době se ty závažnější léčí symptomaticky, to znamená, že se podávají léčiva, která zmírňují příznaky dané nemoci. Většinou jsou tím myšleny látky měnící se v mozku na dopamin, kterého například u Parkinsona není v těle dost. Problém to sice neřeší, degenerace pokračuje dál, ale kdybychom to nedělali, pacient by se vůbec nemohl hýbat.

A je tu nějaký druh léčby, která tu nemoc skutečně zastaví?
Ano, jsou tu různé nové látky, které se podávají hlavně proti neurozánětům. Stále je zkoušíme, ale už jsme přišli na to, že mohou zdravotnímu stavu pacientů hodně napomoct. Poté tu jsou různá protektivní činidla, která si kladou za cíl degeneraci zastavit a uvést v provoz reparační mechanismy.

Dobře, to byly nemoci. Co zranění? Slyšel jsem o několika případech, kdy si člověk poranil páteř, byl upoután na kolečkové křeslo a jednoho dne se jednoduše zvedl a začal znovu chodit.
Ano, těch případů je více a jsou velice zajímavé. Spočívají v tom, že mícha byla sice porušena, jenže její neurony to zraněné místo tzv. přemostily. Samotného mě to fascinuje, ale pořád jsou to spíše vzácné případy.

Dá se tedy říci, že neurony mohou dorůstat?
Ano, i ne. Plně vyrostlé neurony se už nedělí, ale těsně před tím, než zralé jsou, mohou ještě migrovat. Proces zrání neuronů se děje i v dospělosti a díky tomu jsou tyto případy zázračného uzdravení možné. Lidskou míchu si nesmíte představovat jako kabel, je to živá tkáň, která se dokáže různým podmínkám přizpůsobovat. Vlastně celé naše tělo je neuvěřitelně dynamický systém, máte tu třeba endotelové buňky, které jsou napojeny na žíly a mohou tak řídit jejich propustnost. Nebo tu jsou buňky gliové. Ty neustále prohledávají mozek a snaží se najít nebezpečné patogeny, aby zahájily imunitní reakci.

Měl byste na závěr nějakou radu, jak si udržovat nervový systém zdravý?
Cvičit. Hodně cvičit. Nervový systém tím výrazně podporujete. Týká se to hlavně postarších lidí, například v Japonsku jsou i důchodci velice aktivní, hýbou se a pořád něco dělají. Tím podporují nejenom svoji mozkovou aktivitu, ale fyzickou kondici celkově. Studie dále zjistily, že jakmile ze svého denního pohybového režimu člověk vypadne, stárne daleko rychleji.

Je v tomto případě dobrá jóga?
To je jedno. Jóga, běhaní nebo fitko. Jakýkoli pohyb pomáhá.

Zobrazeno 160 krát
Naposledy upraveno: st., 24. duben 2024 10:14
Pro psaní komentářů se přihlaste