so., 5. únor 2022 16:28

„Nějak nám to samo rostlo pod rukama a nikdo neuměl říct stop,” říká organizátorka Rozmanitosti Eliška Čermáková

Eliška Čermáková, kreativní ředitelka Rozmanitosti Eliška Čermáková, kreativní ředitelka Rozmanitosti Zdroj: Eliška Čermáková
Spolupráce dvou módních projektů z Brna a Prahy, módní přehlídka, workshopy šití, výstava Radomíra Surmy a koncert Kvítka - to vše nabídla akce Rozmanitost X Trochu hodně, která vloni na podzim proběhla v prostorách Konviktu. O její organizaci a svých postojích vůči módě a upcyclingu - dávání nové duše starému oblečení - se rozpovídala Eliška Čermáková, kreativní ředitelka Rozmanitosti.

Jak jste se k Rozmanitosti dostala? Máte nějakou zkušenost s pořádáním podobných akcí?
Dostala jsem se k tomu přes školu. Studovala jsem management umění a jako maturitní projekt uspořádala Rozmanitost, brněnský nultý ročník. Zkušenosti jsem měla, byla jsem v organizačním týmu na Malé noci módy nebo pak třeba na výstavě Percepce, kde už jsem dělala přímo kurátorku. Před rokem jsem také organizovala Lokaci č. 6, brněnský projekt podporující mladé designéry, kteří tvoří s ohledem na planetu.


Kdo všechno byl v organizačním týmu?
Pražské Trochu hodně nechalo vedení na nás, takže v hlavním organizačním týmu jsem měla dvě své blízké kamarádky a spolubydlící, Karolína Gargulová a Tereza Vojtěchová. Ty měly každá svoji sekci. Pod nimi byli ještě dva hlavní pomocníci a pak dobrovolníci. Celá akce taky probíhala ve spolupráci s Jedním světem a Amnesty international.


Co všechno pro vás obnášela práce kreativní ředitelky?
Na mně záležel výběr vlastně všech součástí tak, aby všechno navzájem ladilo, a ještě navíc zapadalo do Olomouce. Hodně mi s tím pomáhaly Kája a Terka, ale poslední slovo bylo moje. Taky jsem se všemi komunikovala, všechno domlouvala… V podstatě je to hlavně o té zodpovědnosti, tak bych to řekla. Když je něco špatně, jde to na moji hlavu.


Plánujete další ročník?
Rozhodně. Ještě ale samy nevíme, co bude. Chtěly bychom ideálně rozjet víc věcí, třeba promítání videí, pokud by se někdo nemohl zúčastnit osobně. A taky nás láká propojení co nejvíce médií: hudby, malby, tance… To byl velký posun už v tomto ročníku Rozmanitosti, v nultém proběhla jen přehlídka s hudebním vystoupením a konec. To ale vlastně taky mělo své kouzlo, čím je akce kratší, tím silnější zážitek z ní máte. A zrovna Olomouc je možná na tyhle malé rodinné akce víc stavěná.


Je něco, co byste v dalších ročnících radši změnila?
Hlavně propagace by chtěla zlepšit, zacílila bych na sociální sítě – Tik Tok, Instagram. Teď už i víme který den by byl lepší, zjistily jsme, že studenti často jezdí domů už ve čtvrtek, takže pátek nebyl úplně ideální. Nejvíc mě ale mrzelo, že jsem si to vlastně moc neužila, protože jsem byla k roztrhání. Příště bych radši měla pod sebou víc lidí, ať nemusím dělat všechno já. Na druhou stranu každý dobrovolník znamená, že tam pustím zadarmo člověka, kterého to zaujalo a jinak by si koupil lístek. Ono je asi lepší organizovat tyhle akce buď v podstatně menším měřítku, nebo jako spolupráci s nějakými dalšími projekty a festivaly, co už jsou zaběhlejší a natáhnou víc lidí.


Jak jste vybíraly umělce, kteří se na Rozmanitosti předvedli?
Upřímně, vybíraly jsme většinou podle toho, jak se s tím člověkem dá vycházet. I když se nám třeba něčí práce líbila víc, ale věděly jsme, že fakt neumí komunikovat, radši jsme zvolily někoho jiného, na koho se můžeme spolehnout. Taky jsme chtěly podpořit mladé umělce, takže jsme hodně hleděly na to, jestli jsou třeba ještě na škole a jestli to dělají krátce. Zvažovaly jsme do budoucna i open call, ale zatím máme svoje zásoby lidí, které tam chceme. Hlavní je to, že nás to musí zaujmout na osobní úrovni, tedy samy bychom si to koupily.


Bylo v plánu to dělat jako takový menší festival, nebo se vám to nějak samo nabalilo?
Bylo to částečně v plánu, ale je pravda i to, že se nám to pak samo rozrostlo. Na nultém ročníku jsme měly šperky a kabelky, na Lokaci pak zase obrazy a poezii. Malby jsem rozhodně chtěla zase, podle mě s módou úzce souvisí, a taky je to širší pole kam se dá mířit ohledně návštěvnosti, někdo třeba přijde na módu, někdo zase na malbu. V loňském roce jsme měly obrazy od pana Surmy, ke kterému chodí Kája pózovat. Ten často používá různé kusy látek, které pokládá na modelky, takže by se dalo říct, že vlastně upcycluje oblečení na ztvárnění nějakých svých vizí. A jeho tvorba je hodně aktuální, i já bych si u něj vybrala.


Rozmanitost je původně brněnská a Trochu hodně zase pražské, proč jste akci tentokrát umístily do Olomouce?
Pocházím z Brna, takže když jsem se pohybovala tam, pořádala jsem Rozmanitost tam. Teď žiju v Olomouci, takže jsem ji udělala tady. Ono se zkrátka lépe plánuje na místě, kde se fyzicky nacházíte. Rozdíl byl hlavně v návštěvnících a zkušenostech. Brno je těmhle věcem víc otevřené, lidi mají víc peněz a jsou ochotní je dát za kulturu. Na druhou stranu jsme neměly moc zkušeností, vloni už jsme to pojaly víc profesionálně, všechno bylo mnohem větší než v nultém ročníku. Nicméně podmínky v Olomouci úplně ideální nebyly. Nějak nám to samo rostlo pod rukama a nestačily jsme se divit, co se to děje. Nikdo neuměl říct stop, tohle už je na Olomouc moc. Pořád jsme se uklidňovaly, že to bude v pohodě. Ale měly jsme trochu velký oči.


Takže móda podle vás v Olomouci nemá moc místo, je to tak?
Zatím ne, ale ono je zase těžko to teď posuzovat, když byla dva roky všechna kultura dost pozastavená. Nicméně obecně mám pocit, že dvě takové velké undergroundové věci tu fakt chybí – móda a techno. A je dost těžké je sem dostat, protože na to prostě nejsou podmínky, prostory. Ale Olomouc je studentské město a studenti podle mě k těmhle věcem dost tíhnou, takže by to měla být jen otázka času, než se to tady rozjede taky. Teď třeba pracuju v sekáči The Hang, jehož součástí je i autorská móda. To je obchůdek dle mých představ, všechno tady funguje přesně tak, jak bych to chtěla. Je to od srdíčka.


Jaký je váš osobní vztah k slow fashion a módě obecně?
Je to pro mě extrémní vášeň. Občas mě až zarazí, když mi někdo, koho mám ráda, řekne, že ho móda nezajímá. To pak vlastně nevím, co dělat. Vyškrtne to pro mě spoustu témat, které bych s ním mohla řešit. Na módu myslím pořád, a když skládám outfity, dost přemýšlím nad tím, odkud přišly. Když mám na sobě něco, co má příběh, tak z toho mám mnohem větší radost. Takže slow fashion a upcycling řeším hodně. Nejhorší vánoční dárek je pro mě poukázka do nějakého fast fashion řetězce, to je strašný. Pak mám dilema, jestli koupit něco, co nechci, nebo to dát někomu, kdo to využije.


Jaké máte plány do budoucna?
Otevřít si s Kájou malý obchůdek, kde bychom prodávaly kousky ze sekáčů, módu od lokálních designérů a různé další úlovky. Představuju si to jako kombinaci vetešnictví a sekáče, ideálně bych to spojila i s dílnou, kde bych mohla šít, dělat workshopy, ukazovat lidem, jak vlastně vznikají ty kousky, co si pak můžou koupit. A klidně bych tam přidala ještě i nějaké malé posezení, kde byste se mohli zastavit na kafíčko nebo limču, občas tam třeba uspořádala koncert nebo výstavu. Prostě takový multiplace, to je teď hodně in. Ale spíš to jede v hodně velkém měřítku, a to mě zas tolik neláká, já bych to měla radši v takovém kabaretním provedení. No a samozřejmě chci pokračovat v Rozmanitosti. Ideál by byl, kdybychom v tom obchůdku vydělaly dost na to, abychom z toho mohly Rozmanitost a třeba i další vintage a upcycle akce financovat. Móda je pro mě prostě top jednička.

Zobrazeno 301 krát
Naposledy upraveno: út., 8. únor 2022 21:03
Pro psaní komentářů se přihlaste