Tereza Šolcová 
Když se řekne Nepál, každý si představí ty úžasné siluety osmitisícovek, nedotčenou přírodu a čistý vzduch. Nicméně po příletu do Nepálu si všimnete oparu, který se táhne nad silueou měst a krajiny. V hlavním městě Káthmándú bylo ještě před několika lety vidět na vrcholky velikánů Ganesg I nebo Langtang Lirung. Dnes nejde vidět nic. Za posledních několik roků se Káthmándú vyšplhalo na 7. příčku v žebříčku nejznečištěnějších měst světa, což je ještě horší skóre než má Peking. Většina lidí zde nosí respirační roušku, kterou si po příjezdu nejspíš taky koupíte. Za tento smog může hlavně narůstajíci doprava a výfukové plyny, protože emise tam nikdo neměří. Smog způsobuje také ředění paliv a hlavně pálení odpadků. V Nepálu totiž neexistuje žádná služba jako třeba popeláři. Odpadky se prostě pálí. A to i ty, které necháte po cestě do hor. Do nejpopulárnějšího základního tábora Everestu se dokonce podniká speciální čistící expedice, během které se snese dolů až neuvěřitelných 8000 kg odpadků. Dalším problémem Nepálu je pitná voda. Chemikálie, průmyslový odpad, odpadní vody, doprava, hnojiva, pesticidy, to vše má za následek to, že voda je tu tak špatná, že velké množství (nejen) novorozenců umírá. S elekřinou to v Nepálu taky není žádna sláva. Elektrická energie tam funguje jen někdy. Výpadky nejsou náhodné, přívod elektrické energie reguluje tzv. NEA (Nepal Electricity Authority), která má přesný rozpis blackout hodin zveřejněný na svém webu. V horách je elektrický proud zapnutý jen na pár hodin po 17:00 večer.
To vše je jen malý obraz toho jak to asi v Nepálu v dněšní době vypadá. Myslím si, že turisté a milovníci hor by se měli nad těmito problémy zamyslet. Nepálu pomůže už jen to, že na túře v horách nebudete nechávat odpadky podél cest a myslet si, že to za vás někdo uklidí.
