út., 1. listopad 2016 13:50

Nestačí mi žádná vzdálenost, chci zkoušet víc a víc, říká dálkový běžec Štěpán Dvořák

Ultramaratonec a extrémní sportovec Štěpán Dvořák má za sebou několik náročných sportovních výkonů. Do svého místa bydliště v Třebíči běžel například z Prahy, z Lysé hory, ze Sněžky a poslední výzvou byl běh z Plzně dlouhý 264 kilometrů. Jeho úspěchy tvoří i plavecké výkony. Přeplaval Dalešickou a Vranovskou přehradu a na kole za jeden den zvládl přejet celou Českou republiku.

Co vás motivuje k překonávání vámi vytvořených výzev?

Běhám už dvanáct let a postupně jako každý běžec jsem zvyšoval uběhnuté kilometry. Jenže většina normálních lidí zůstane na nějaké vzdálenosti, která mu stačí. Mně ale nestačí žádná. Mám sklon zkoušet víc a víc. Očima ostatních lidí to tedy vypadá, jako že běžím nějakou ohromnou jednorázovou vzdálenost. Ale pro mě to je jenom jeden z mnoha dalších běhů. Uvědomuji si, že není předem jasné, že to zvládnu, proto jsem tomu začal říkat výzvy. Takže zkrátka mě motivuje dělat něco, čím překonávám sebe i ostatní.

Která výzva pro vás představovala největší problém?

Při každé výzvě nastávají jiné problémy a krize. Například z Prahy jsem běžel ještě sám se vším v batohu, takže byl problém mít vše potřebné, když jsem byl omezený místem. Musel jsem řešit, kde doplním vodu a jídlo. A ke konci mně natekl sval v noze, takže jsem málem nedoběhl. Při běhu ze Sněžky jsem měl první den střevní problémy, v noci foukal silný mrazivý vítr a měl jsem spací krizi. Z Lysé hory mě chytlo nepříjemně teplé počasí a v noci silné bouřky s nárazovým větrem. Při přeplavání Dalešické přehrady jsem strašně vymrzl a měl nepočitatelně křečí. Při přejezdu ČR na kole byla opět nejhorší spací krize. A teď z Plzně to samé včetně nepříjemně unavených nohou. A vlastně to byl druhý pokus, protože minulý rok jsem to nedoběhl kvůli bolavému kolenu. Takže nakonec můžu říct, že nejpříjemnější bylo přeplavání Vranovské přehrady, kdy mě jen trochu bolely ramena, jinak jsem žádný problém neměl.

Jaký to má význam? Spolupracujete s nějakou charitativní organizací?

Musí mít všechno nějaký význam? Nestačí, že mě to jen baví? Každý tráví svůj volný čas svým způsobem. Já ho trávím takto. Chápu, že to normálním lidem přijde jako extrémní. Jenže já nejsem normální. Moje vytrvalost je o několik úrovní výše než u normálního člověka. Takže pro mě je to normální. Zatím nespolupracuji s žádnou organizací, ale na příští rok už se něco v tomto směru rýsuje.

Běh z Plzně vám zabral přesně 40 hodin a 51 minut. Jak vypadá Vaše strava, jak dlouhé jsou vaše přestávky a hlavně spánek?

Jídlo i pití je v autě, které se pohybuje poblíž mě. Je tam téměř vše od normálního jídla až po speciální doplňky stravy. Z jídla například chléb, rohlíky, salám, škvarky, sýr, zelenina, ovoce, cukry, tyčinky a z pití třeba iontový nápoj, povzbuzovací nápoj, Gainer (sacharidovo proteinový přípravek – pozn. autora), limonáda, džus, voda. Když je možnost, tak se snažím zastavovat třeba každou půlhodinu, kdy sním třeba dvě sousta a pár loků tekutin. A snažím se vše střídat, aby to bylo rovnoměrně rozložené. Čím častěji a po menších porcích, tím lepší. Nezastavuji kvůli odpočinku, ale kvůli doplnění energie, takže jen na co nejkratší dobu, většinou na pár krátkých minut. Při sportovní aktivitě nespím. Vše probíhá nonstop.

Co všechno obsahuje příprava na tak náročný sportovní výkon?

Z pohledu kondičního u mě nic speciálního. Já sportuji průměrně přes tři hodiny denně, takže jsem ve formě téměř stále. Popravdě je to u mě naopak. Já netrénuji, abych pak něco dokázal, ale tyto výzvy jsou jakýmsi ověřením, jak na tom jsem. Jinak je potřeba připravit, co podniknu za výzvu, trasu, sehnat doprovod, zajistit přespání, domluvit se se sponzory... A pak je tu nekonečná komunikace s lidmi přes internet, abych výzvu dostal mezi co nejvíc lidí. Většinou tak práce na měsíc.

Nastala během cesty taková krize, kdy jste chtěl výzvu vzdát? A jak takovou krizi řešíte?

Tentokrát se jednalo o spací krizi, kdy se mě od půlnoci do rána chtělo strašně spát. Jediné co u mě pomáhá, je nějaký šok, aby tělo ožilo. Nebo se naštvat, začít nad něčím usilovně přemýšlet. Ale ne vždy to funguje. Vzdát to chci téměř vždy. Ale zase vím, že jsem to už několikrát překonal, tak stačí jen pokračovat a ono to nějak odezní. I když třeba až za hodně hodin. Další přišla až druhý den odpoledne, kdy mně přestaly sloužit nohy. Prostě nechtěly běžet. Tak jsem asi třicet kilometrů jen šel. Pak se opět rozeběhly.

V průběhu cesty se k vám přidávají neznámí běžci. Jak na vás reagují a jak vám pomáhá jejich společnost?

Reagují velmi pozitivně. Někteří si hlavně chtějí ověřit, že to skutečně běžím. Pak jsou veselí a dost si povídáme. Většina mluví o tom, že nechápou, jak to můžu uběhnout. Pomáhá mi to hodně, protože v jejich přítomnosti stále o něčem mluvíme a já tak přestanu přemýšlet nad tím, jak mě něco bolí nebo kolik mi toho ještě zbývá. Prostě moje myšlenky ubíhají jiným směrem, který občas potřebuji.

Jak byste popsal své pocity, když dorazíte do cíle?

Jsem plný energie, mám radost, že jsem to dokázal a také, že už to mám za sebou. A cítím se opět o chlup výjimečnější.

Po tolika kilometrech je důležitá regenerace. Jak trávíte následující dny po dokončení výzvy?

Po dokončení se většinou věnuji dvěma věcem. První je zpracování dat. To znamená odpovídání na různé dotazy nebo komentáře, kterých jsem si nevšiml po cestě. Sepisování článků, upravování fotek a stříhání videa. Druhá věc je aktivní regenerace. To znamená, že hned následující den vyrazím lehce na kolo, běhat, plavat nebo nějakou kombinaci. Všechno podle pocitu a každý den si přidávám. Základ je být stále v pohybu. Nejhorší by bylo zůstat doma a čekat, až se to zregeneruje samo.

Máte už v hlavě další nápady na výzvy?

Ano, mám. Některé jsem přesunul z letošního roku a některé plánuji cíleně až na příští rok. Nebudu je ale uvádět konkrétně, protože není úplně jisté, že se uskuteční. Každopádně by měly být rozmanitější a hlavně zase o kus náročnější.

Zobrazeno 2307 krát
Naposledy upraveno: ne., 5. květen 2024 16:05
Pro psaní komentářů se přihlaste