Alena Dolníčková 
Celá beseda byla zahájena otázkou na téma překladatelství. Žantovský poukázal na to, že překladatelství má v krvi, protože jeho matka, Hana Žantovská, působila jako překladatelka z anglického a německého jazyka. Svou první knihu přeložil Žantovský právě ve spolupráci s matkou. Od knih se přešlo k textům Boba Dylana, které provázely v hudební formě celý večer a ke kterým české překlady vytvořil právě Žantovský. „Většina překladatelů s tím zachází tak, že přeloží ten text bez rýmů a bez rytmu toho původního songu, jen podle smyslu slov a takhle ty překlady podle mého názoru moc dobře nefungují. Je to jako kdyby člověk překládal Máchův Máj a napsal 1. května večer zpívala hrdlička," popsal překladatel.
Žantovský je v poslední době nejvíc znám pro svoji bibliografickou monografii o Václavu Havlovi. Původně je kniha napsána v angličtině a poté teprve přeložena do českého jazyka. „Původně jsem neplánoval psát o Václavu Havlovi. Byl jsem rád, že dokud žil, tak žije a že jsme kamarádi. Doufal jsem, že to tak bude hodně dlouho, i když se v době před tím, než zemřel vědělo, že není zdravý a že tu s námi asi už moc dlouho nebude. Přesto potom, když se to skutečně stalo, tak mě to zasáhlo mnohem víc, než bych čekal. Měl jsem pocit, že mu velmi dlužím, že všichni mu toho dost dlužíme. A tak jsme se rozhodl napsat tu knihu.“ Hlavním důvodem, proč je kniha napsána původně v angličtině bylo podle Žantovského to, že když píšete o někom, koho dobře znáte a máte rádi, nemůže z toho vzniknout objektivní životopis a při psaní v angličtině měl jistý odstup od tématu.
„Nejde o to, kdo bude prezident, ale o to, kdo prezident nebude.“
Beseda se stočila i k otázce prezidentských voleb, a to těch prvních z roku 2013, i těch co budou příští rok následovat. Žantovský byl vyzván, zda by mohl sdělit, koho by si on představoval na pozici nového prezidenta a jaký je jeho názor na prezidenta současného. „Za tu dobu, co je Miloš Zeman prezidentem, jaksi tu společnost rozdělil. Ačkoliv slíbil, že bude prezidentem dolních 10 milionů, to znamená všech. A mně vadí těch „dolních 10 milionů“. Já o svých spoluobčanech nesmýšlím, jako o dolních. Když už by měl být někdo prezidentem, tak jen těch horních 10 milionů.“ Zemanovi vyčítá, že společnost rozdělil na dva tábory a že poškozuje kulturu politického vyjadřování hrubostmi. V čele našeho státu by přivítal například Drahoše, bývalého předsedu Akademie věd ČR. „Není to příliš veřejně známá postava, ale přece jen něco o něm lidé vědí. Vypadá jako prezident a není z Prahy, což je také docela důležité. Nejvíc ale bude záležet na tom, aby se ostatní kandidáti byli schopni domluvit, že ať se z nich do druhého kola dostane kdokoliv, tak oni vyzvou všechny své voliče, aby podpořili právě toho, kdo se do toho druhého kola dostal. To je podle mého názoru jediný způsob, jak mít jiného prezidenta.“
Jako psycholog se vyjádřil i k problematice migrace. K apatii, opatrnosti a někdy i xenofobii vůči přicházejícím imigrantům. „Reakce měla skutečně něco společného s obavou z neznámého. Ačkoliv netvrdím, že Češi byli nebo jsou nějací beránci, tak když se podíváte na čísla, tak zjistíte, že v České republice žije kolem 400 tisíc cizinců, což je skoro průměr Evropské unie, který činí něco pod 5 procent celkového obyvatelstva.“ Podle Žantovského u nás nežije méně cizinců, než v řadě jiných zemí a poukázal i na to, že až na některé výstřelky nemáme problém s poměrně velkou vietnamskou komunitou ani s dalšími menšinami, které u nás žijí. Česká země ale nebyla cílem islámské kolonizace v prvních stoletích po expanzi islámu, nebyla součástí Osmanské říše, takže ten strach z neznámého je psychologicky pochopitelný.
Americké volby se besedě také nevyhnuly. Po uveřejnění výsledků Žantovský publikoval tweet: „Svět, jak ho známe skončil.“ Po určitém časovém odstupu, názor nezměnil: „Tato volba představuje zásadní změnu nejen v americké, ale i světové politice.“
