Eliška Studená Dřevostavby znali už komunisté
Na místě, kde včera byla jen základová deska, za dva dny stojí celý dům a pokládá se střecha. I tento úkaz je v dnešní době možný. Domy se staví virtuální rychlostí, i když za jejich výrobou je těžká dřina v hale. Na místě se dům pouze složí, pak se může rodina v klidu zabydlovat, jak dlouho potřebuje. Lidé v oboru více znalí si mohou stěny stlouct sami. „Skelet včetně vazby, stropů a příček jsme postavili za deset pracovních dnů, a to se realizoval na místě bez použití prefabrikátů vyrobených někde v hale – i díky tomu jsme na místě mohli provést cca tři změny, které jsme uviděli až při samotné stavbě,“ říká Jiří na serveru drevostavitel.cz.
Firma Vesper Frames staví dřevostavby i bez betonového základu, takzvaně mobilní. „Hledali jsme dostupnou variantu rychlého, nenákladného a přiměřeně prostorného bydlení,“ vysvětluje Hana, proč si zvolila mobilní dům. Stavba nestojí na betonovém nebo jiném základě, ale na tzv. základových patkách a podkladových hranolech. U lidí se zažitou představou pevné nepropustné základové plochy, může tato varianta stavění vyvolat nedůvěru. „Neznám to, asi to funguje. Stejně bych do toho na svém stavbě ale zatím nešla,“ tvrdí Eliška z Uherčic.
Faktem zůstává, že stavby ze dřeva už tu byly dříve, v sedmdesátých letech, i když v menším měřítku. Nevýhody tzv. okálů popisuje na serveru drevostavitel Josef Nerušil. „Neopatrnou prací s rozbrušovačkou můžete narušit azbestocementové desky a rozvířit tak kolem sebe nebezpečný azbestový prach,“ tvrdí.„Tradovalo se, že do domu naprosto spolehlivě zateče, kvalita konstrukčních materiálů byla mnohdy také velmi pochybná,“ pokračuje. Dnes se s těmito problémy firmy perou. Problém s vlhkostí může vyřešit správné navržení konstrukce. „Je potřeba pamatovat na dobré provětrání jednotlivých stavební konstrukcí a také zabránit vzniku tepelných mostů. Konstrukce stěn dřevostavby je potřeba navrhnout tak, aby difúzní odpor použitých materiálů pokud možno směrem ven klesal,“ řekl na webu České roubenky Tomáš Kokeš.
Kromě dřevostaveb existuje mnoho druhů domů, které se čím dál častěji objevují ve světě i u nás. Příkladem zahraničního ‚boomu‘ může být bydlení v kontejnerech, přestavěných na obytné domy.
Hlína nasává vlhkost
Využití nevyčerpatelných zdrojů energie je pro nás už starou známou. Myšlenka slunce jako zdroje energie přidává na síle. Existují už i solární čerpadla do studny, která při svitu slunečních paprsků vyhání vodu do hadice třeba na zalévání rostlin na zahradě. Dalším příkladem jsou dnes již tradiční solární panely, které nyní slouží k více specifickým účelům, třeba k ohřívání vody. „Je to dobré zařízení, akorát, že přes zimu nic moc, když je pořád zataženo,“ popisuje Pavla z Březiny hlavní nevýhodu.
Solárních panelů však stále přibývá. Používají se i na starých domech. Na trhu jsou třeba teplovzdušné solární panely, které vhánějí do domu čerstvý vzduch pomocí proděravěné strany domu. O tom, proč jsou teplovzdušné píše server solarventi.cz. „Oproti venkovní teplotě se vzduch zahřívá o 10-40 °C,“ píše. Velikost panelu ovlivňuje, kolik vzduchu do domu vejde a jakou bude mít teplotu. Na starších stavbách panel odvětrává vlhkost. Tak to aspoň tvrdí na serveru solarventi.cz zákazník Jiří ze Svitav. „Do půl roku klesla vlhkostv bytě z osmdesáti procent nasoučasných, průměrných padesát dva.Tím jsme se zbavili plísní, které se nám v domě objevili po povodniv roce 1997,“ chválí si Jiří. Výhodou je, že solární panel pracuje nezávisle na jeho majiteli, takže vlastníci chalup nemusejí kontrolovat, jestli je jejich víkendové bydlení suché. Problémem může být, že solární panely se dají snadno odcizit, proto si je investoři do solární elektřiny mohou registrovat na stránce Registr solárních elektráren a solárních panelů.
Zpět k předkům se zájemci o inovativní technologie vracejí s hliněnými omítkami. Jejich výhodou je, že nasávají vlhkost, což se opět hodí zvláště u starých domů. Dle členů Sdružení hliněného stavitelství hlína příznivě působí na psychiku člověka, nevýhodou je, že nesmí přicházet často do styku s vodou, což může být důvodem, proč ji stavební firmy zatím příliš nevyhledávají. Hrubá hliněná omítka se podle některých odborníků nejdříve šlape, poté nahazuje na zeď, kde se následně uhlazuje. Na internetu existují desítky kurzů a školení kolem hliněných omítek. Lidé se znovu vracejí též k izolacím ze slaměných balíků.
Unikátem v používání ekologických materiálů a obnovitelných zdrojů energie je v Česku projekt ekovesnice, který má své osady v tomto duchu v Bílých Karpatech či Křižanech v Podještědí. Na svou činnost, výrobu hliněných nebo například slaměných domů, si vydělávají pomocí přednášek a kurzů, zbytek tvoří dobrovolnická činnost. V osadě si lidé i pěstují slámu, ze které domy pak staví, jdou tedy v ekologii až na dřeň. Specialitou osady v Karpatech je slaměnohliněný domek, používaný na terapii tmou. „Mazaná ventilace se zvukotěsnou technologií používanou v nahrávacích centrech vám zaručí dokonalý komfort přísunu čerstvého vzduchu jak v zimě, tak i v létě bez vniku světla a zvuku,“ popisuje výhody dobrovolnické sdružení na svých webových stránkách ekovesnice.cz.
Co bude dál?
Cesta ekologie je rozmanitá, ať už se jí vydají jednotlivci nebo velké firmy. Důvody jsou různé. Zdravý životní styl, lepší životní podmínky pro sebe i své potomky. Myslet na budoucnost dnes znamená investovat do planety, ať už tím, že lidé začnou používat méně plastové obaly, budou vyhledávat obnovitelné zdroje energií nebo třeba jen nebudou plýtvat jídlem. S počtem ekologických inovací roste i počet diskuzí o nich. I o tom jestli se jedná o cestu dopředu nebo zpět.
