Šimon Hauser 
Gratulace ke zvolení. Vy jste rodák z Ostravy, kde se nyní více doma? V Olomouci nebo v Ostravě?
V Olomouci jsem od svých osmnácti let, takže za svůj domov už v tuto chvíli považuji jednoznačně Olomouc. Strávil jsem zde spoustu času, oženil se a žiji tady. Nicméně rodné město je vždycky rodné město, to vám v srdci zůstane. Já se rád vždycky popichuji s Olomoučáky, protože mojí srdeční záležitostí je Baník Ostrava…Většina Ostraváků pochopí. Nevidím v tom ale žádný střet zájmů (usmívá se).
V roce 1994 jste absolvoval Lékařskou fakultu olomoucké univerzity a poté začal pracovat ve fakultní nemocnici. Jak moc se univerzita od devadesátých let změnila?
Změnila se extrémně, rozrostla se nebývalým způsobem. V roce 1988 jsem nastoupil na univerzitu ještě za starého režimu, což byl, jak po stránce studentské, tak akademické, úplně jiný život. Ani se nám nesnilo o akademických svobodách, svobodných volbách senátu a podobně. V roce 1994 jsem začínal jako lékař, ještě jsem neměl úvazek na univerzitě, hned od začátku jsem se ale samozřejmě podílel na výuce studentů. V současné době bych řekl, že univerzita je již standardní evropskou univerzitou, jak jsem měl možnost poznat při pobytech v zahraničí. Také studentský život je zde velmi podobný.
Za tu dobu se i medicína jistě vyvíjela, je to znát? Jak těžké je pro vás jít jako lékař s dobou?
Medicína je extrémně dynamický obor. Paradoxně právě porodnictví až na modernější diagnostiku a přístrojové vybavení je více méně stejné. Co se postupně mění, je ovšem přístup k rodičkám, který je určitě více individuální a personál se snaží respektovat přání maminek. Ale třeba v mém druhém oboru, což je lékařská genetika, tak tam se znalosti, metody mění každým rokem, i co se týče péče o pacienty nebo diagnostických přístupů. Je to opravdu velmi rychle se vyvíjející obor.
Nebude těžké skloubit pozici rektora s prací lékaře?
Tuto otázku jsem dostával hodně často v předvolební kampani, a samozřejmě současnou pozici přednosty ústavu opustím po dobu vykonávání role rektora. Rektor je pozice na plný úvazek, ale na druhou stranu je výkon této pozice časově omezený. Protože předpokládám, že se zase zpátky do nemocnice vrátím, musím si tedy, stejně jako kolegové Martin Bareš na Masarykově univerzitě nebo Tomáš Zima na Karlově univerzitě, svou erudici udržovat. Budu se tedy do nemocnice vracet a budu si nějaké klinické hodiny držet dál, abych z toho úplně nevypadl.
Zmiňoval jste, že jste absolvoval několik stáží v zahraničí. Na jakou vzpomínáte nejraději?
Vzpomínám rád na všechny, ale úplně nejraději na několikaměsíční pobyt ve švédském Lundu, kde jsem dělal část své dizertační práce a měl skvělé školitele – pana profesora Karla Maršála a docenta Pelleho Lindqvista, se kterými jsem stále v kontaktu. Byla to moje první publikace, tenkrát ne úplně běžná klinická práce v prestižním British Medical Journal. Strašně rád vzpomínám na tu dobu i z pohledu studentského života, protože doktorandi jsou součástí studentských radovánek. Přičichl jsem i k velmi skvělé švédské medicíně, takže tohle je pobyt, který mě nejvíce ovlivnil.
Myslíte, že každý student by si měl vyzkoušet, jaké to je být na zahraniční stáži?
Každému vysokoškolákovi bych to doporučil. Určitě je dobré se i v pregraduální části studia hodně orientovat na program Erasmus. Poznáte jinou zemi, jinou kulturu, kolegy z různých části světa a také studentský život. Rozhodně bych byl pro to, a na většině fakult už to tak funguje, aby v rámci postgraduálního studia byla měsíční stáž povinná.
Máte v plánu zapojit univerzitu do nějakých zahraničních partnerství nebo aliancí mezi univerzitami?
Pan rektor Miller v tomto směru již udělal spoustu práce a aliance Aurora je velmi dobrá příležitost. Byt’ teprve hledáme cesty a uplatnění mezi partnerskými univerzitami. Věřím, že kolega Jiří Stavovčík, můj prorektor pro internacionalizaci, dokáže děkanům vysvětlit, že aliance je užitečná. Nyní začínáme projektem minigrantů pro jednotlivé fakulty a já věřím, že členství v alianci bude taková vstupenka do světa větších univerzit.
Čekají nás na univeritě nějaké zásadní změny po vašem jmenování?
Víte, většina vedení fakult volala spíše po zklidnění situace, vzhledem k některým bolavým místům, které nyní univerzitu trápí. Takže razantní změny ve smyslu organizačních nyní na stole nejsou. Musíme dostat k jednacím stolu znesvářené strany Přírodovědecké fakulty a vysokoškolského ústavu CATRIN, dojednat s kolegy děkany rozpočet na tento rok. Také se připravit na nový semestr, ať už v krizové nebo standardní podobě, proočkovat všechny zaměstnance, nejenom akademické pracovníky, stejně tak i studenty, pokud to bude dle státních norem indikováno, testování, a tak dále. Takže to jsou základní požadavky, které bychom měli do prázdnin zvládnout a prostor na nějaké velké organizační změny v tuto chvíli není.
Zmínil jste také neshody kolem ústavu CATRIN, které způsobily rezignaci rektora Millera. Jaký je váš postoj k této věci? Jak tento problém vyřešit?
Situace je samozřejmě extrémně složitá, řada novinářů se mě na to v rozhovorech ptá. Neexistuje jednoduché řešení, musíme se vrátit k jednacímu stolu, rozhovory už probíhají. Chtěl bych tato jednání vyčlenit mimo běžnou agendu, protože zatěžovala porady vedení a jednání děkanů. Čili předkládat už opravdu dohodnuté věci, konsensuální vyjednávání mezi jednotlivými tábory. To, že to není jednoduché a obě strany mají svým způsobem pravdu a cítí křivdu, to je prostě jasné. Na druhou stranu, jsme dospělí lidé a mělo by nám jít především o univerzitu, takže věřím, že najdeme společný průnik. V tuto chvíli bych se opíral o Akademický senát univerzity, který mi pomáhá s rozhodnutím v této věci.
Dalším z problémů, které řeší univerzita, jsou také případy duplikování oborů mezi fakultami. Například teologická fakulta otevřela mediální obor velmi podobný žurnalistice, který se s ní podle vedoucího katedry žurnalistiky Petra Orsága shoduje ve 40 %. Jak se k této problematice stavíte?
V minulém týdnu jsme s kolegy děkany debatovali, já jsem toto téma otevřel. K těm duplikaturám by určitě nemělo docházet, pokud by všechny orgány fungovaly na sto procent. Ale tohle je život, přináší i nečekané situace. Shodli jsme se na tom, že konstituce univerzitních orgánů je dostatečná na to, aby k duplikaturám nedocházelo. Pokud se ptáte na záležitost oboru žurnalistiky, tak to zase nelze vyřešit jinak, než osobním rozhovorem mezi vedeními obou fakult a vzájemnou dohodou. V úterý jsem také prosil děkany, aby když taková situace nastane, abychom to řešili v úzkém děkanském kroužku, vždycky dohodou. Takové obory se budou objevovat čím dál častěji a je třeba jednat ve prospěch studentů.
Sám jste si také pozici děkana vyzkoušel, vedl jste Fakultu zdravotnických věd. Co se vám během působení povedlo a co naopak nikoliv?
Otázka, co se mi povedlo, by měla směřovat spíše k mým kolegům z vedení fakulty, anebo ke studentům. Za svůj největší úspěch považuji to, že se mi povedlo konstituovat studentský spolek na fakultě. Společenský studentský život tady hodně pokulhával a komunikace, která se otevřela se studenty, se zdá jako maličkost, ale já to považuji za velký úspěch. Získali jsme důvěru studentů. Z hmatatelných výsledků je to otevření anglického programu pro fyzioterapeuty, který se připravoval předchozích 13 let a pořád nám něco bránilo v realizaci. Malinko bych se zkritizoval, že se mi nepodařilo dotáhnout všechny personální věci a změny na fakultě, tak jak jsem zamýšlel.
Jak těžké bylo vést fakultu, která nemá svou vlastní budovu?
Musím říct, že díky výborným a nadstandardním vztahům ze všemi kolegy na lékařské fakultě, včetně děkana Josefa Zadražila, se nám to dařilo poměrně dobře. Nicméně handicap to samozřejmě je a já doufám, že Fakulta zdravotnických věd bude mít brzy společnou budovu, a že se nám s lékařskou fakultou podaří zrealizovat výstavbu nového centra praktických dovedností.
Zpět k vaší nové pozici. Jakou podobu bude mít váš prorektorský tým?
Svůj tým už jsem několikrát představoval, ale on se ještě postupně vyvíjel. Minulou středu ráno nabral definitivní podobu. Začneme od ženy, která ma přednost, prorektorka Zdenka Papoušková zůstává ve své pozici prorektora pro legislativu a organizaci. Prorektor Vít Zouhar zůstavá v pozici pro studium a záležitosti studia, Jiří Stavovčík bude prorektorem pro internacionalizaci, prorektor Zdeněk Hradil bude prorektorem pro vědu a výzkum. Prorektorem pro komunikaci a studentské záležitosti bude Vít Procházka.
Nově vytvořená pozice, jelikož agenda se neustále rozrůstá, bude prorektor pro doktorská studia, jímž bude Dušan Lužný. Já doktorské studium považuji opravdu za jednu z klíčových oblastí univerzity, vzhledem k potenciálním publikačním a vědeckým možnostem, které skýtají. Kromě doktorského studia bude mít na starosti i projektovou činnost, myšleno ty velké univerzitní projekty. Novým prorektorem, kterého jsem ještě nezmiňoval na předvolební debatě, bude Michal Malacka, stávající předseda velkého akademického senátu, a to ve věci strategie a vnějších vztahů. Přesně před týdnem jsem se také domluvil, možná trochu nestandardně na univerzitní poměry, že prorektorem pro informační technologie bude můj protikandidát Tomáš Opatrný, kde bychom chtěli udělat opravdu zásadní restrukturalizaci a modernizaci systému.
Tomáš Opatrný vám byl tedy z protikandidátů nejbližší?
Berte to z pohledu praktického, lidského a z pohledu řekněme znalostního. Pan kolega Opatrný je matematik, fyzik a přírodovědec. My lékaři většinou neumíme počítat, studujeme medicínu, protože nemáme rádi vzorečky a já tam potřebuji v tuto chvíli opravdu dobré ekonomy, počtáře a právníky. Líbily se mi jeho teoretické znalosti a po našem soukromém rozhovoru jsme zjistili, že naše volební programy mají největší průnik, takže z toho důvodu jsem se rozhodl ho přizvat do svého týmu. A taky proto, že má poměrně velkou podporu napříč univerzitou, kterou my potřebujeme v tuto chvíli spojovat. Nejsme parlament, kde by se hlasovalo stranicky, ale spíše bychom měli jednat v zájmu univerzity.
Jaká bude vaše příprava na další semestr, vzhledem ke stále nejisté budoucnosti ohledně nových mutací koronaviru?
To je dobrá otázka i v kontextu toho, co se teď děje na obou ministerstvech, myslím tím školství a zdravotnictví. My jsme vytvořili v rámci prorektorského týmu pracovní skupinu, kterou bude vést můj zástupce prorektor Vít Procházka. Pan prorektor Zouhar připravuje strategický krizový plán, pokud by i následující semestr neprobíhal standardně. Ten plán budeme brzo představovat i širší univerzitní veřejnosti. Zahrnuje kombinaci výuky on-line a výuky na místě a také testování studentů. Na obou zdravotnických fakultách to již funguje bezvadně, během pár minut dostávají výsledky na mobil. Tento model by podle mých informací měl od 19. dubna naběhnout na celé univerzitě.
Jak vnímáte současnou situaci jako lékař?
Je to těžká doba. Před rokem, když jsme seděli na poradě, než došlo k zastavení výuky, tak si to nikdo nedokázal představit. Vnímám to i z pohledu vedoucího, který uvolňoval lékaře pro práci na covidových oddělení, takže nám to přináší samozřejmě trochu omezení v péči o ty standardní necovidové pacienty, kde bude obrovský dluh, zejména v prevenci kardiovaskulárních chorob a nádorových onemocnění.
Teprve po určitém čase se ukáže, co covid-19 vlastně způsobil. Vnímám to i z pohledu studentů, protože jsem hovořil s našimi studentkami z Fakulty zdravotnických věd, které nastoupily na covidová oddělení, kde se poměrně drasticky setkaly s umíráním lidí. Bude to mít i psychologické důsledky a začnou se objevovat zpětně. Na některých fakultách se studenti prvních ročníků ještě vůbec nesetkali se svými spolužáky, přináší to tedy i tyto společenské komplikace. Z toho čistě medicínského hlediska je to příležitost naučit se spoustu věci a určitě to i společnost posune dál.
Jak se stavíte k problematice letošních maturit? Mnoho rektorů odmítalo jejich úřední udělení. Máte to tak stejně?
Sám mám doma dceru maturantku, takže vím, jak prožívá tyto rozporuplné informace. Studenty podle mě nyní nejvíce demoralizuje a ničí to, že se každý týden dočtou jiné informace ohledně maturit. Nemají jasný cíl a myslím si, že většina z nich, kdyby věděla na podzim, že se tímhle stylem maturita bude dělat, byť bude přísná, tak by to asi zkousla. Ale měsíc před maturitou měnit nějaká nastavení se mi nezdá úplně přiléhavé. Zcela určitě se budeme v dalších letech potýkat s tím, že zkrátka praktická výuka, která neproběhne, se nedá ničím nahradit. Teoretické znalosti se dají nějak doplnit formou přednášek, ale praxi si musíte dohnat.
Jaké ideální vlastnosti by měl mít rektor?
Měl by umět naslouchat všem fakultám, chápat a rozumět chodu univerzity. Ne příliš razantně vstupovat do debat na jednotlivých fakultách. Vést univerzitu laskavě, řekl bych takovým otcovským způsobem, spojovat, nikoliv rozdělovat. Ta poptávka po spojování, která se ozývala i na předvolebních debatách, je obrovská. Měl by však umět razantně vystupovat za univerzitu na úrovni celostátní, v České konferenci rektorů a při jednání se státními orgány, zejména s ministerstvy.
Během předvolebních debat jste hodně poukazoval na to, že chcete zlepšit komunikaci, otevřít rektorát. Jak si to konkrétně představujete?
Tuhle záležitost jsem hodně promýšlel, s kolegy děkany a prorektorským týmem jsem debatoval, jakým způsobem budeme spolu komunikovat, jakým způsobem vést porady. To, co bych chtěl opravdu dodržet je přítomnost studentských zástupců v kolegiu rektora. Zatím promýšlím, jakým způsobem zástupce do tohoto kolegia nominovat nebo vybrat. Zcela určitě bych chtěl pokračovat v debatách se studentskou kurií. Mám v plánu navštěvovat jednotlivé fakulty, respektive porady vedení a nahlédnout i do jednotlivých oblastí výuky.
Mnoho studentů se ovšem o univerzitní dění téměř nezajímá, jak tohle zlepšit?
Tahle záležitost nejde řešit úplně z vrchu. Musíme tomu samozřejmě trochu pomáhat, například organizaci té komunikace, právě pan prorektor Procházka se o to bude určitě snažit, nicméně ten impuls musí také přicházet více od studentů. Základem je důvěra mezi studenty a pedagogy, tak jak jsem to vnímal právě na švédských univerzitách. Prostě nevnímat to jako hráz mezi studenstvem a pedagogickým stavem.
Co byste jako budoucí rektor vzkázal studentům? Na co se mohou těšit, co pro ně přichystáte?
Během minulého týdne jsme dali dohromady takové prohlášení, které s kolegy prorektory opravdu myslíme vážně. Je to vyjádření podpory studentům. Víme, že to pro mnoho z nich není jednoduché v této době. Ať už se jedná o okolnosti on-line výuky, spousta studentů pracuje jako dobrovolníci, nestíhají zkoušky. V tomto smyslu jsem apeloval na děkany, aby byli shovívaví. Studenti se mohou těšit na otevřené prostředí, když budou potřebovat, budou mít ke mně kdykoliv otevřené dveře se všemi problémy. Myslím, že i kolega Procházka je v komunikaci se studenty velmi kovaný, on totiž dlouhá léta pořádal konference pro studenty medicíny.
Čeho byste chtěl během svého rektorského působení dosáhnout?
Hlavně bych chtěl dosáhnout vyřešení těch obrovských problémů, které před námi v tuto chvíli stojí. Univerzita má ale minimálně dva nebo tři pilíře. Tím prvním je výuka, ta se týká zejména studentů, nicméně ti nejlepší studenti jsou zapojeni i do vědy. A ta je právě tím druhým pilířem. A to, co s tím souvisí je dělení prostředků na vědu a výzkum. Byl bych rád, kdyby až nás bude za pět let hodnotit mezinárodní evaluační panel, abychom v hodnocení vědy na tom byli minimálně stejně dobře, ale cíl je abychom na tom byli lépe než teď. Také abychom v evaluacích studentů, které se nám doufám podaří dostat na úroveň, aby poskytovaly relevantní informace, byli pro studenty atraktivní školou, která má velký převis žadatelů, a která může poskytovat nejkvalitnější vzdělání v republice.
Vaše jmenování by se mělo konat na Pražském hradě, těšíte se na něj? Proběhne vůbec vzhledem k současné situaci?
Tak to je spíš otázka na prezidentského kancléře, který tyto záležitosti organizuje. Upřímně řečeno jste mě zaskočil, vlastně v tuto chvíli nevím. Víte, jaká je politická situace. Nevíme, zda budeme mít vůbec pana ministra a jakým způsobem to bude vůbec organizováno. Je to určitě slavnostní příležitost a stejně jako přebírání profesury v Karolinu je to věc, kterou nezažijete v životě mockrát, takže se těším.
