O myších a lidech: Nesuď knihu pode obalu

Vždy jsem měla problém s tím, že pokud se mi nezamlouval název nějaké knihy či jsem si na ni přečetla špatnou recenzi, k četbě samotné už ve většině případech ani nedošlo. Když jsem si tedy v maturitním ročníku vytvářela seznam četby, toto dílo od Johna Steinbecka pro mě absolutně nepřipadalo v úvahu. Dá se říct s nadsázkou, že jsem byla literární nacista. Četla jsem vždy ráda a hodně, ale knihy, které mě nezaujaly žánrem, názvem nebo v horších případech dokonce i obalem, neměly u mě žádnou šanci. Názvy některých děl mi však utkvěly v paměti a nedávno mě při monotónní práci napadla z nenadání tato čtyři slova: O myších a lidech. Vzpomněla jsem si, že je to nejspíš název jakési knihy, kterou jsem pravděpodobně měla číst, avšak nečetla. Vnitřní hlas mi nedal spát a po pěti letech, kdy jsem kolem této knihy chodila bez zájmu, začala jsem se najednou více zajímat, o čem by povídka mohla asi být.

Tentokrát jsem potlačila svoji zvědavost, nepřečetla si předem recenzi a pustila se do čtení a – celou novelu jsem přečetla na jeden zátah. Dechberoucí příběh o lidskosti situovaný do třicátých let dvacátého století, kdy byla Amerika ještě zasažena hospodářskou krizí, jsem pod nicneříkajícím názvem opravdu nečekala. Autor brilantně vypráví příběh dvou přátel toulajících se po světě od farmy k farmě a hledajících práci. George je mladý uvědomělý mladík, který na první pohled působí drsně a tvrdě, uvnitř však schovává dobré srdce. George se stará o svého kamaráda Lennieho, protože Lennie je mentálně nemocný a neumí uvažovat jako dospělý člověk. Má ohromnou sílu a neumí s ní pracovat. Je to citlivá a hodná bytost, která by nikomu nikdy schválně neublížila. Nakonec Lennieho nemoc, Georgova nerozvážnost či snad prostředí amerického venkova v meziválečném období, kde na rozbor lidské psychiky není čas, způsobí neštěstí, které vyústí v tragickou a bezvýchodnou situaci.

Román O myších a lidech realisticky popisuje americký venkov třicátých let, nastiňuje problém chudoby, ekonomické krize a rasismu. Podle mého je to však svým způsobem i studie lidské duše,  kdy se společenská a ekonomická situace odráží i v chování lidí či jejich povaze, kde neexistuje prostor pro empatii nebo soucit. Nenaplněnost lidských tužeb na úkor materialismu zde ztvárňuje postava Curleyho manželky, kterou touha po pozornosti a osamění nutí podbízet se mužům a vyvolávat konflikty na farmě, Lennieho, který neví v podstatě nic a vše co dělá, dělá jen proto, aby mohl v budoucnu chovat vlastní králíčky, ale i George samotného, který má svůj sen koupit si domek a postavit se na nohy, avšak mu v tom zabraňujeprávě Lennie, o kterého se musí starat jako o malé dítě, přesto však by za něho dal ruku do ohně.

Steinbeckova novela míchá surovou realitu a lidské emoce a vytváří tak jedinečný obraz tehdejší doby. Je už na čtenáři, jestli si z něho vezme něco více ke svému intelektuálnímu obohacení nebo si pouze užije napínavý a poutavý příběh přátelství, beznaděje a krutosti. Tak i tak, obojí stojí za to.