Lucie Ješátková
Celý příběh se odehrává v 70. letech v chilské kolonii Dignidad. V čele země stál tehdy diktátor Augusto Pinochet, který celou zem ovládal v letech 1973 – 1990. Sympatizantem jeho režimu byl i Paul Schäfer, který zmíněnou kolonii založil. Dřívější zdravotník u Luftwaffe a později kazatel vybudoval v Chile sektu potom, co se to v Německu nepodařilo. Německo byl donucen opustit a usadil se právě v Chile.
Na začátku filmu přilétá mladá německá letuška Lena (Emma Watson) do Chile za svým přítelem, aby ho navštívila alespoň na čtyři dny. Fotograf a bojovník proti Pinochetovu režimu se v Chile značně angažuje a pomáhá zdejším mladým disidentům. Netrvá to ale dlouho a Daniel (Daniel Brühl) je zadržen chilskou policií a odvezen právě do Kolonie Dignidad. Když se Lena od Amnesty International dozví, na jaké příšerné místo byl Daniel odvezen, rozhodne se ho najít a přivést zpět. To ale ještě netuší, do čeho se pouští.
V kolonii probíhají šílené věci. Zneužívání malých dětí, mučení, psychický teror. Na venek ale celá kolonie působí jako příjemné místo k žití pro lidi, co svůj život chtějí zasvětit Bohu. Lena se vzdá svého života a i přesto všechno se přidává k sektě.
Stráví zde několik týdnů, než se s Danielem konečně setkají a mohou naplánovat společný útěk. Muži, ženy i děti totiž žijí uvnitř kolonie odděleně. Koncept rodiny je zničen. Děti jsou svým matkám odebírány ve 3 měsících, společná komunikace je zakázána. Všechno je podřízenou jen Paulu Schäferovi (Michael Nyqvist). Daniel byl mučen elektrošoky, Lena zas podstoupila fyzické násilí. Strach je všude kolem. Lena se setkává s naprosto fanatizovanou skupinou žen, které nemají ponětí o tom, co se děje mimo kolonii. Paula Schäfera ve všem uznávají. Jen jedna dívka ví, že to, co se děje uvnitř sekty, není správné. Společně s Lenou a s Danielem naplánují útěk.
Film byl napínavý od začátku až do konce. Nikdo v sále si netroufl ani hlasitě nadechnout. Atmosféra by se dala krájet. Když člověk překoná prvotní stereotyp Hermiony v podobě Emmy Watson, do filmu se opravdu vžije. Herecké výkony nepotřebují komentář. Zvláště pak výkon Michaela Nyqvista byl naprosto dokonalý. Tomuto herci jsem věřila všechno do posledního slova. Nemluvě o tom, že z této postavy šel opravdu strach. Ještě aby ne, když je postava jako právě Schäfer, schopná dělat tak neuvěřitelně zlé věci, z kterých člověku stojí chlupy na rukou.
Ve filmu jsou i skvělé dobové kostýmy, v kterých je krása Emmy Watson jen podtržena. Plusové body přidávají snímku i promluvy ve španělštině, kterých je využito hlavně na začátku filmu, kdy je centrem dění tehdejší situace v Chile. Jelikož obě hlavní postavy Lena a Daniel jsou z Německa, německý jazyk se ve snímku vůbec neobjevuje. Což bych taktéž pochválila, další jazyk navíc by diváky jenom spletl. Zajímavý je i fakt, že ve skutečnosti se v kolonii Dignidad mluvilo výhradně německy. Celý prostor vypadal jako veselá bavorská vesnička. Dnes je bývalá kolonie přejmenována na Villa Baviera a je využívána pro turistické účely, což se samozřejmě nelíbí pozůstalým po obětech, které zde zemřely právě v 70. letech.
Filmu nemám co vytknout, dlouho jsem neviděla tak dobrý a napínavý příběh. Rozhodně všem doporučuji zastavit se na něm v kině. Na konci filmu, jak už to u snímků inspirovaných skutečnou událostí bývá, filmaři dodali vysvětlující poznámky. I ty jsou samy o sobě dost šokující. Režisér Florian Gallenberger tentokrát odvedl opravdu dobrou práci.
