Jiří Labanc 
V následujících dnech, týdnech i měsících budete muset řešit otázky ohledně Adaptační a mitigační strategie, která byla nyní radnici předána. Byl už jste seznámen s jejími závěry a jednotlivými návrhy?
Ne, dneska je prezentace pro zastupitele a tuším, že pak bude následovat prezentace i pro veřejnost. Já jsem viděl část té analytické části celé Strategie, to znamená tu, která identifikovala výchozí stav, možnosti a oblasti, ve kterých se budeme pohybovat. Dneska odpoledne k tomu máme jednání, kde uvidím tu nejpodstatnější návrhovou část.
Ale to samozřejmě neznamená, že se ty věci uvedené ve Strategii neprolínají tím vším, co jsme zde za více než tři roky dělali, a zejména oblastmi odpadů a zeleně, které mám na starosti. To znamená, že jestli jsme dělali na úrovni zeleně samostatnou koncepci rozvoje a údržby zeleně, tak se to tam promítá a je to propojené s materiály jako Modrozelená infrastruktura či protipovodňová opatření.
Když tedy vzniká další samostatný dokument, tak neexistuje, že by byl v rozporu s tím, co už je přijato. Takže beru, že i tady budou věci, které v předchozích dokumentech jsou a jenom to budou rozšiřující opatření do oblastí, nad kterými já osobně nevládnu, ať už je to otázka energetiky, komunikací či veřejného osvětlení.
Hnutí spOLečně, jehož jste členem, často řeší záležitosti týkající se zeleně po celé Olomouci. Mluvil jsem s Jiřím Jedličkou z firmy Ekotoxa, která se na vypracování Strategie podílela. Podle něj Strategie obstojně hodnotí stav parků, nicméně Jedlička upozorňoval na stáří stromů. Jak momentálně vypadají plány na revitalizaci zeleně v Olomouci?
Je třeba říct, že stromům v parcích, tak jak nám vyrostly, tak pravděpodobně ve stejném druhovém složení by se jim za stávajících podmínek nepodařilo dosáhnout stejného stáři. Obměna samozřejmě probíhá, ale musí probíhat v jiném sortimentu. A není to jen otázka parků, minulý rok jsme třeba začali revitalizaci stromořadí podél ulice Velkomoravská. Je jasné, že i v té době, kdy se to nyní dožité stromořadí sázelo, dejme tomu v 70. letech, kdy se budovalo povelské sídliště, tak si umíme představit, kolik aut tam kolem projelo. Možná to, co tam dnes projede za den, tam v minulosti projelo za měsíc. Tenkrát to byly olověné exhalace, dneska jsme někde jinde, nicméně ta zátěž tam je.
Obnova stromořadí tak musí probíhat v jiných sortimentech a i v této oblasti dochází ke šlechtění. Kultivary jsou dneska šlechtěny tak, aby dosáhly vzrůstu, který začne poskytovat stín a ochranu co nejdříve, a ne že to bude stoletá lípa, která má tyto parametry až za 25 let, kdy budeme předpokládat, že už bude dožívat.
Celkové stáří parků je vysoké, ale tou obnovou v jiných kultivarech si myslíme, že jsme schopni zachovat ten zelený prstenec. A to nemluvě o tom, že jsou tady projekty na jeho doplnění a rozšíření.
Adaptační strategie taky řeší okolí Olomouce, její krajinu, pole, lesy apod. Jak se daří spolupráce města s vlastníky těchto ploch, aby se i oni zapojili do boje proti klimatickým změnám?
Jsme na Hané, ta je v tom specifická. Vazba mezi půdou a jejími vlastníky je totiž nesmírně silná, proto se nám cesty klikatí, vlastníci si, a to pochopitelně a z dlouhodobého hlediska je to dobře, půdu chrání. Systém městské zeleně je o tom, že by město mělo mít páteřní zelené koridory, které končí na jeho obvodu a kterými by se člověk měl pohodlně dostat do skutečné přírody. Velká část majetku v okolí města, zejména pokud se jedná o lesní porosty, je ve vlastnictví města, a ty jsou svěřeny do správy Lesů města Olomouce, spolupráce je proto jednoduchá.
Když jmenuji konkrétní loňský případ, kdy se v Lošově směrem k hvězdárně sázela alej, tak část zasahovala do pachtovaných pozemků určených pro zemědělství. Když je komunikace solidní, tak je dohoda možná i přes zájem pachtýřů na půdě vydělávat a produkovat zemědělskou prvovýrobu.
Vysoká kompaktní Olomouc
Nedávno jsem vedl rozhovor s architektem šetrných staveb Adamem Rujbrem. Podle něj by se města obecně měla důsledně bránit nekontrolovanému šíření v ploše. Naopak by měla hledat rezervy pro nové stavby a rozšiřování ve svých centrech.
V této otázce se třeba rozcházím s útvarem hlavního architekta. Mně se tenhle názor taky líbí, svého času jsem ho zaslechl od zástupce ateliéru Cigler Architekti, který říkal, že naše normativy, které předepisují, kolik procent zeleně má být v zastavěném území, myšleno v těch „drobných pozemcích“ mezi obytnými budovami, nám pak zbytečně způsobuje expanzi města do skutečné zeleně.
Ten názor zní: postavme budovy co nejtěsněji vedle sebe, samozřejmě v rámci zachování komfortu a soukromí, a umožněme tím pádem se dostat do té opravdové zeleně co nejrychleji. To znamená vysoké kompaktní město. Na druhou stranu to koukání do zeleně má taky něco do sebe, ale můj názor spíše koresponduje s tím názorem, který jste vyslovil.
Řeší příslušné odbory i řešení v podobě například zelených střech, nebo stěn? Mám na mysli zakomponování zelených prvků do staveb.
To je věc, která bude tlačena ve strategiích všude. A protože ve městě je to o budovách, tak by mělo jít příkladem. Co jsem tady na radnici, tak projekty zelených střech a fasád na městských budovách se ke mně dostávají, všude se to prověřuje a jedná se o tom. Vždy jde o to, kdo to zafinancuje, nebo o kolik více financí budeme muset investovat, abychom toho dosáhli. První vlaštovky už tady jsou, na Základní škole Demlove by se měla budovat zelená střecha.
Zmiňoval jste už revitalizaci ulice Velkomoravská, plánuje se i výsadba na ulici Masarykova třída. Jaké další plány jsou momentálně na stole?
V letošním roce ještě kromě toho nyní jmenovaného budeme budovat i na sídlišti Povel park, v září se tam bude vysazovat kolem třiceti stromů. Už tam byla vytvořena síť cestiček, na přání komise městské části byly ty chodníky vybudované jako nášlapné a mezi to se nasadí stromy. Myslíme si, že to bude velice pěkné.
Pokračujeme taky v přípravě revitalizace ASO parku, projekt už je odsouhlasený a projednaný i ve veřejném projednávání, aktuálně dořešujeme majetkoprávní záležitosti s tenisovým klubem, se kterým jsme při posledním jednání došli ke shodě.
Připravuje se taky park na Dlouhé, což je velice významný počin, protože přispěje k dalšímu rozšíření zeleného prstence. To navíc ve spolupráci s univerzitou, která má experimentální zahrady a chce je do toho zapojit v tom smyslu, že by bylo možné navštívit i jejich prostory a prezentovat, co se na jejich pozemcích děje.
Své zadlužení město zvládá
Co zlepšovat má naopak Olomouc podle výsledků Strategie v hospodaření s vodou. Přestože byl vytvořen dokument Modrozelená infrastruktura, ve kterém jsou i konkrétní aktivity, město se podle Jedličky moc nepohnulo v jejich realizaci. V čem je problém?
Vždycky je problém primárně ve financích. Druhá věc jsou další projekty, které se tvoří. Na stole je množství projektů, kde primárně hospodaření s dešťovou vodou už není řešeno jinak než v souladu s tou Modrozelenou infrastrukturou. A určitě se dá v projektové a realizační dokumentaci Adaptační a mitigační strategie dohledat i něčeho, jako je tramvajová trať, kde jsou určitě propustné obrubníky a chodníky nakloněné do zeleně, aby voda neodtékala do kanalizace. Jsou to drobnůstky, jenom to není vidět z toho titulu, že „se nebuduje“.
Jak do toho hodil vidle koronavirus?
Ten měl dvojí dopad. Částečně finanční, tam jsme se snažili šetřit provozními úsporami, nesnažili jsme ale se šetřit na investicích. Nicméně propad v investicích byl, a to spíše z toho titulu, že nebyl dostatek pracovní síly kvůli všemožným omezením a zpožděním. To způsobilo, že jsme nevybudovali všechno, co jsme původně chtěli.
Asi to nejzásadnější - kolik to všechno bude stát?
To nám teprve řekne ta návrhová část. Roční výkonnost Olomouce se pohybuje někde kolem půl miliardy při zhruba dvou a půl miliardových příjmech, z toho zhruba půl miliardy je na kapitálové výdaje. V té půlmiliardové částce jsou zahrnuty nové stavby, část bude putovat na ty nové projekty. Můj nynější odhad je, že z toho půjde 10 až 15 % vyloženě na tato opatření.
Pokud by se podařilo získat zhruba 100 až 150 milionů navíc, určitě by tato částka putovala do investic. Nutno zmínit prioritu, kterou je zadlužení města samotné - to město zvládá, z hlediska rozpočtové odpovědnosti jsme povinni ke splátkám v úrovni 5 až 6 milionů, přičemž splácíme 100 milionů. Nicméně zhruba těch 100 milionů si určitě město může dovolit půjčit znovu, aby se v té situaci udrželo.
Bylo by však lepší, kdyby těch 100 milionů dostávalo odjinud a určitě by je potom investovalo, byť z větší části do údržby majetku. Máme zmapovány budovy města, veškerou školní infrastrukturu, cesty, mosty a tak dále, a tam jsou ty skryté dluhy. Definoval jsem, že to může být zhruba třímiliardový dluh, který máme vedle toho 1,7miliardového finančního, který by bylo potřeba vrátit do majetku města, aby byl dokonalý.
Před volbami 2018 stavělo hnutí spOLečně program na myšlence zapojit Olomoučany do rozhodování o vývoji města. Jiří Jedlička ale zmiňoval, že veřejného projednávání Adaptační a mitigační strategie se účastnilo pár jednotek občanů. To mi přišlo málo nato, jaké rozměry a dosahy Strategie má.
Jsou dvě větve. Jedna věc je tato veřejná, všeobecná možnost lidí seznámit se s těmito projekty, aktivně do toho vstupovat, jejich možnost přijít na veřejná projednávání. Nemůžeme to uzavřít větou „měli jste možnost, nepřišli jste, máte smůlu.“
Druhou větví, která už nejde tak vidět a kde probíhá obrovské množství toku informací, jsou komise městských částí. Jsou důležitým pojítkem mezi politiky a běžného života. Jejich podstatnou část totiž tvoří ti lidé z městských částí. My jako radní jsme garanty na těch komisích, takže pokud nám to čas dovolí, na ta jednání chodíme, a tam se dozvíme to podstatné. Většinou je zajímají ty investiční záležitosti, nebo věci kolem oprav, v návaznosti na to i proč se to tak dělá nebo nedělá. Naopak to někteří mají tendenci zjednodušovat a říkat, aby to bylo rychle a proč se s tím tak dlouho taháme. Člověk si odtamtud odnáší náměty.
Dneska není tak jednoduché vysadit alej, nasadit květinový záhon nebo vykopat rybníček. Někdy to vypadá, že to je strašně málo, ale já vidím tu hromadu práce, která je za tím.
Téma k volbám? Primární je stále zeleň
Jak tedy z pozice garanta hodnotíte fungování komisí a členů vašeho hnutí?
Musím nejvíc vyzdvihnout mého kolegu ve Slavoníně, a to neříkám proto, že v té komisi sám sedím. On vůbec Slavonín a okrajové městské části, tam je ten život jiný, žije se tam kompaktnějším způsobem, lidé jsou všímavější, ochotnější. Když jsme pořádali akci Ukliďme Česko, tak do našich lokalit přišlo 70 lidí.
Ještě jsem garantem části Olomouc - západ, v městské části komise máme kolegu Hebelku. A tam rovněž pečují o ty věci týkající se prostředí i o tu komunitní část, pořádají tam i různé sousedské slavnosti.
Poslední komise, kde jsem garantem, je v městské části Nová Ulice, kde se odehrávají další projekty, jako je vybudování aleje vedle části Okružní, kde zrovna začala oprava. Vedle té komunikace se bude budovat pochozí alej, kde ještě dokončujeme majetkoprávní vztahy. Tyto drobné projekty pak možná koneckonců udělají větší službu než ty megalomanské akce.
Nedávno bylo oznámeno, že v letošních volbách budete v čele kandidátky hnutí spOLečně. Víte po téměř čtyřech letech na radnici, s jakými tématy půjdete do voleb?
Budeme určitě pokračovat ve věcech, kterých jsme se drželi. Primárně jsme to neměli postavené na ekonomice, ta není sice pro nikoho moc lukrativní, nicméně jeden z vedlejších bodů se bude týkat udržitelnosti financí, jejich směřování do údržby majetku.
Primární je ale pro nás pořád ta zeleň, to znamená pokračování v té linii projektů na rozšiřování, údržbu a revitalizaci té zeleně. Možná i něco, co pro lidi není moc lukrativní, je otázka odpadů a čistoty města. Zejména ty odpady jsou skryté tikající bomby, které na nás legislativně čekají, a není možné čekat, že přijde nějaký rok 2028. Mně se teď například hrubě nelíbí rozhodnutí na vládní úrovni, že se prodlouží lhůta pro výměnu kotlů. Ti, co byli zodpovědní a měli na to dostatečný čas, to udělali, a teď tím dáváme najevo, že není třeba být zodpovědný, a navíc v takové oblasti, jako je ochrana životního prostředí. A natahujeme to o dva roky.
V odpadovém hospodářství je to podobné. Zákaz skládkování tady měl být v roce 2024 a je prodloužený až do roku 2030. A není to dobře, opravdu bychom měli být velice tvrdí a přísní na tyto věci. Nesedíme se založenýma rukama, pracujeme dnes a denně na otázce a řešení odpadů včetně recyklace a toho na první pohled nesplnitelného recyklačního cíle 65 %.
Pan primátor se postavil do čela servisní společnosti Odpady olomouckého kraje, protože město se sto tisíci obyvateli, pokud to máme řešit na krajské úrovni, by mělo být lídrem a určovat nebo zasazovat se o to, aby to bylo co nejširší. Čím to totiž bude širší, tím to bude levnější, paradoxně, protože ta jednicová cena se potom vždy zvyšuje. I to by mělo být v našich tématech k letošním volbám.
A taky určitě důraz na to, co jsem říkal: participativní rozšíření, otázka estetizace, možná nějaké náměty, jak to rozšířit nejen na tu zeleň, ale i na nějaké drobné investice v rámci těch městských částí, ať už jsou to věci týkající se relaxace, dětských hřišť, laviček, drobných staveb. Nevím sice, jestli to už můžu vypustit, k volbám budeme mít slogan „Ještě lepší Olomouc“. A já si myslím, že to, co jsem řekl, to přesně popisu
