Aneta Lindovská 
Z koníčka vášeň
Grafickému designu se Attila Zinčak věnuje již od roku 2015. Fotografie se pro něj stala vášní, obživou a neodmyslitelnou součástí života. Nyní studuje reklamní fotografii na univerzitě v Ústí nad Labem a přivydělává si jako fotograf a grafik na volné noze. „Na základce jsem nesnášel výtvarku, kdyby mi tam někdo řekl, že se budu věnovat umění, měl bych ho za blázna,“ dodává.
Fotomontáže dětí s poruchou autistického spektra pomohly během benefičního galavečera vybrat potřebnou částku
Attilovy úspěchy nelze opomenout. V roce 2018 vznikla v rámci spolupráce projektu Percipio a Educo z. s. putovní výstava fotomontáží Malí superhrdinové s dětmi s poruchou autistického spektra. Výstava se konala v Krajské galerii ve Zlíně a také na půdě Univerzity Palackého v Olomouci. V roce 2019 zahájil výstavu 100 maloformátových fotografií v kavárnách v Roztokách s názvem Obrazy Roztok. Další výstava pak proběhla outdoorově na příjezdové cestě do města. Také byl součástí výstavy v GHMP Pojď blíž se svým souborem Divákova interpretace. Před koronakrizí Attila vedl fotokroužek Učím se vidět s dětmi ze základní školy. „A těm jsme uspořádali taky velkou výstavu,“ uvádí fotograf.
Rozvíjení fantazie a otevřeno interpretaci
Fotografie v surrealistickém a dadaistickém duchu vytváří formou koláží, které předtím roztřídí a barevně upraví v klasických programech. Vše, co na fotografiích má, pořizuje sám na místě. Montáž je pak sama o sobě jedinečná a podmanivá. Většina sbírek fotografií jsou otevřeny interpretaci, nutí diváka rozvíjet fantazii a zamyslet se nad jejich významem. Nejčastěji však zachycuje lidi, budovy a přírodu.
„Nechci zůstat na místě, takže se snažím realizovat i nápady, u kterých vůbec nevím, jak je vytvořit. Pořád vystupuji z komfortní zóny,“ uvádí Attila. Velkou podporou jsou mu i přátelé - ti mu pomáhají se samospouští či dělat modely. „Vždy si během focení užijeme spoustu legrace, třebaže to kolikrát trvá i osm hodin,“ vzpomíná.
Na této fotografii se Attila Zinčak potápí s deštníkem a buřinkou do Vltavy. Je jeho oblíbená, protože „se každý den nestane, že někdo leze do řeky, oblečen jako gentleman.“ Bohužel se k tomu váže i jeden smutný aspekt – do Vltavy šel v papučích, ale domů se vracel jen s jednou.
Fotograf? Umělec? Scénárista!
Attilovy zájmy však neskončily pouze u fotografie. Jeho umělecké ruce za pomoci přátel také stvořily krátkometrážní film Třešničky, který pojednává o komunistických politických procesech. Tento experimentální film vyhrál 1. místo v kategorii Molekulární kuchyně na Book the Film 2019 a je dohledatelný na YouTube. „Herec hlavní postavy to sice málem nevydržel, protože do sebe musel nasoukat hodně jídla během krátké doby, ale hlavně i maso s umělou krví. Nakonec to všechno udržel v sobě. Naštěstí!“ vzpomíná autor.
Do budoucna se společně se svými přáteli chystá natočit další filmy – každý rok jeden. Samozřejmě také i během koronakrize pokračuje s vytvářením fotomontáží, kterými pravidelně přispívá na sociální sítě jako je Instagram. Vede si také své osobní stránky, kde popisuje postřehy z inscenací jeho fotografií.
