Dan Hromada Celý večer nastartoval svým setem DJ Kass. Jeho záměř působil hodně průhledně, ne však nečekaně. Z reprosystémů se valily beaty připomínající spíš mlácení do hrnce, podložené občasnými perkusemi a výraznou basou, říkejme jim třeba „MTV jointz“. Nutno říct, že svůj efekt to mělo. Holky roztancovaly sál a pár přítomných požitých jedinců se na ně snažilo navázat něčím, co připomínalo hodně nepodařený toprock. Po nějaké době nastoupil DJ Wich a rozjel svoji klasiku. Skoro to vypadalo, že věci, na které jsou zvyklí hlavně posluchači v pražských klubech, dokáží chytnout i olomouckou mládež. Škoda jen, že to bylo asi tak poslední příjemné překvapení večera. Za zmínku taky stojí vedlejší stage, která vítala příznivce rytmu DnB a která si tak trochu žila vlastním životem.
To že je časový line-up na akcích podobného formátu neudržitelnou záležitostí se ukázalo i v Olomouci. První kapela pro mě naprosto neznámá Ilúzia, začala někdy s hodinovým zpožděním. A byl to průser. Choreografie tří mladých chlapců na pódiu připomínala spíš špatný vtip, z textů jsem se dozvěděl snad jen to, že jsou odněkud ze Severního Slovenska a instrumentální podklady jednotlivých pecek mě vraceli kdesi zpátky do roku 2002, do zvuku tolik podobného tehdejšímu Názvu Stavby, deroucímu se do popředí. Žádný progres a absolutně nic, co by mohlo někdy tuto skupinu zařadit výše, než do partičky oblastního formátu. Druhý předskokan se už jevil o mnoho lépe, tentokrát to byli našinci ze skupiny Hipnotic. Kluci se snažili, na rozdíl od jejich předchůdců snad nedrželi mikrofon poprvé v životě v ruce a bylo jim i celkem rozumět. Texty měli hlavu, některé i patu a zvukový podklad byl v tomto případě výborný. Škoda jen, že se jim nedostalo tolik podpory od publika, kolik by si možná zasloužili. To sem si ještě bláhově myslel, že si ji všichni šetří na vrchol večera.
Fakt, že je většina fanoušků hip hopové subkultury v české kotlině neznalá poměrů a rap slyšeli maximálně z televize, mě nijak nepřekvapil, ale to že jsou i naprostí pitomci a ignoranti, mě vyděsilo. Před vstupem Rasca na plac jsem očekával velkou tlačenici v prvních řadách, ale brzo jsem procitnul. Během celého koncertu bylo před pódiem tak 40 lidí, z toho jich bylo aktivních během vystoupení možná deset. Ostuda, ostuda a ještě jednou ostuda. Vrcholem všeho - a zároveň políčkem poctivému rapu - byly dvě mladé slečny, po celý koncert stojící na schodkách hned před podiem, natřásající své zadky s tupým výrazem a absolutně žádným respektem či soudností. Sám Rasco dělal co mohl, ale když máte pod sebou jenom stádo ovcí (z něhož polovina lidí ani neumí anglicky, takže reaguje jen obligátním řevem na cokoliv), moc nezmůžete.
Energie koncertu nechyběla, ale bohužel ji neměl kdo ventilovat. V průběhu večera jsme mohli slyšet všechny zásadní hymny, jak z Rascových sólovek, tak z projektu Cali Agents, nebo třeba remix megahitu „Gun still hot“. Nechyběli samozřejmě věci, které produkoval DJ Wich, třeba na závěr celkem očekávaná pecka „On and On“, na kterou nedávno vznikl videoklip. Tak jak rychle celý koncert začal, tak i skončil. Rasco zmizel do zákulisí bez nějakého většího pozdravu a já se mu ani nedivím. Nevděčná Olomouc si totiž nezaslouží rapera takového formátu. Vtipně a zároveň tragicky působily reakce lidí na otázky, jestli jsou fanoušci „opravdového hip hopu“, které byly hlavním aktérem pokládány během večera. Pokud tam totiž nějaký byl, musel trpět jako zvíře.
