Sára Poloučková 
„Distanční výuka mi někdy připomíná vyvolávání duchů. Když je vyvolávám, tak jednoduše čekám, než se ozvou. Ti nejmenší totiž často bojují se zapnutým či vypnutým mikrofonem,“ říká učitelka prvního stupně Marie. Právě adaptace na dálkovou výuku byla tou nejnáročnější výzvou učitelů. Museli se ze dne na den naučit pracovat s novými platformami a aplikacemi, tak aby jejich výuka mohla pokračovat. Tehdejší ministr školství Plaga se k tomuto problému vyjádřil tak, že by si učitelé měli své zkušenosti sdílet navzájem. Toto se ale nedařilo na každé škole.
Lucie Šmírová patří k mladší generaci učitelů a své žáky se při distanční výuce snažila hlavně zaujmout. „Dětem natáčím výuková videa, do kterých vkládám hudbu, tak aby jim dané téma připadalo bližší,“ sdílí své zkušenosti. Pár ze svých výukových videí sdílela i se staršími kolegy. „Na výuku nekašlou, ale už nebudou tvořit pro žáky videa nebo podcasty, není jim to tak blízké. Proto jim někdy své výukové materiály posílám, ať je můžou použít při své výuce. A jsou za to strašně rádi,“ říká Lucie.
Ne všude je však situace takto lehká. S distanční výukou nejvíce bojovaly děti ze sociálně slabších rodin a také ty, které jsou v ústavní péči. „Setkal jsem se s případy dětí, které od samého počátku distanční výuky stály mimo vzdělávací proces z důvodu nedostupnosti potřebné techniky nebo internetu. Jsou rodiny, které mají k dispozici jen jeden PC, na němž nemohlo současně pracovat více sourozenců, případně nemají doma žádný PC, a ani nejsou připojeni k internetu,“ popisuje situaci Božetěch Siwek ze soukromé speciálně pedagogické poradny v Opavě. Podobnou zkušenost má i učitel speciální školy Jan: „Mám děti, z nichž jsou některé v ústavní péči. Ošetřovatelky to mají náročné, vzhledem k situaci. Mají mnoho práce, natož aby ještě pomáhaly každému dítěti připojit se na online výuku. Celou situaci vlastně řeším pracovními listy, které jim posílám, a netlačím na opatrovníky. Domluvili jsme se, že mi na konci týdne zašlou vyfocené hotové listy a já je zreviduji.“
I samotná otázka zameškaného či nepochopeného učiva je náročná. Mnoho učitelů neví, jestli látku někdy s žáky zvládnou probrat znovu. Rodiče se proto s dětmi častěji obrací na pedagogické poradny a doučování. „Zaznamenal jsem lehčí nárůst zájmu o vyšetření v poradně a následnou pomoc, statisticky to však nemám podchyceno. Rozdíly ve ztrátách jsou mnohdy propastné. Vliv má jednak obecná úroveň intelektových schopností konkrétního dítěte, tak hloubka a četnost případných specifických poruch učení, tak i podnětnost rodinného prostředí. Některé děti také již brzy ztratily kontakt s učivem a nebyly tak s to zvládnout ani učivo následující a de facto rezignovaly. Faktorům, které vše ještě komplikovaly, lze přičíst i postupný pokles motivace a ztrátu pracovních návyků,“ říká Božetěch Siwek.
Celá situace s distanční výukou v sobě však nenese jen to špatné. Někteří mluví o revoluci v učení. Podle ministra Plagy by mělo dojít i k redukci učiva: „Ta redukce tam určitě bude, ale ať si to nikdo nepředstavuje tak, že děti budou méně vědět. Je to o tom soustředit se na to, aby uměly s informacemi pracovat,“ vyjádřil se v rozhovoru pro Radiožurnál. Někteří učitelé si však škrty ve výukových plánech nedokáží představit. „V zeměpisu už tak nebudu začínat vesmírem a v biologii žáci nebudou probírat buňku, což mně osobně přijde dost zásadní, když je vše tvořeno buňkami,“ říká učitelka druhého stupně Lucie Šmírová.
