Martina Lusková 
Jedná se již o 7. ročník v řadě, jak se PřeMostění v průběhu let změnilo a co přináší tento ročník nového?
Především to začínalo jako dvoudenní přehlídka mladého divadla, kde se objevily dva semináře a pár divadel. Zájem se zvyšoval a ze dvou dnů se staly tři, až z toho vznikl festival, jaký známe dnes. Rozhodně se proměnila i skladba organizačního týmu. Ze začátku jsem to vytvářel de facto sám, nyní mám celý tým mladých lidí (žáků), kteří se snaží svoji práci dělat naplno. A myslím, že se jim to daří. Nyní má festival 5 seminářů, které jsou naplněny, jak to jen jde. 15 – 18 hracích míst pro soubory, které se přihlásí (záleží na délkách jednotlivých inscenací), 2 koncerty a 2 profesionální – inspirativní divadla. Nadcházející ročník především přináší diskuse na veřejná témata. Podtitul jsme dali „Nebuď beton“ a myslím, že ukazuje určité zrcadlo. Chceme, aby PřeMostění přemosťovalo, aby se tu lidé cítili dobře. Aby diskutovali a byli schopni tolerance k ostatním. Zní to klišoidně, ale myslím, že je dobré vytvářet neutrální půdu bez nálepkování. A určitě přinese to co každý rok – energii, setkání a seznamování, ať s někým nebo s něčím.
Tuším, že název tématu Nebuď beton souvisí s mosteckou architekturou, jak se to ale promítne v divadelním festivalu?
Souvisí nejen s architekturou, ale i s náturou. Je to propojené. Promítne se to především v doplňkovém programu a v propagaci, respektive podtitul festivalu je přítomný po celou dobu festivalu a budeme se mu věnovat, stačí sledovat náš facebook, stránky atd.
Každému ročníku předchází dlouhé přípravy, se kterými Ti pomáhají Tví studenti, nejsou z toho už znudění? Jak se od sebe práce na jednotlivých ročnících liší a čím své studenty motivuješ?
Hlavně tím, že je to zkušenost. Na každém ročníků se tým trochu obměňuje a děcka načerpávají dovednosti, které se určitě neztratí. Jsou šikovní a já jsem na ně hrdý. Bez nich by to nešlo, na nich to stojí.
I přestože na PřeMostění mohou amatérské divadelní soubory získat postup na národní kola známých přehlídek Mladá scéna, Divadelní piknik Volyně a Šrámkův Písek, tak účast na posledním ročníku oproti předešlému klesla. Bojíš se dalšího snižování počtu přihlášených souborů?
Neklesla ba právě naopak, souborů se přihlásilo 35, ale my jsme jich vybrali méně než v minulých ročnících a to z toho důvodu, abychom předešli možným komplikacím (hlavně zpožděním a navazováním samotného programu) a přesyceností divadla. Navíc byly dva koncerty, tři inspirativní divadla – program není nafukovací. Bohužel.
Předpokládám, že většinu návštěvníků tvoří mostečané, zejména pak rodiče a spolužáci Tvých studentů. Plánuješ rozšířit propagaci i do jiných měst? Chceš festival nějaký způsobem rozšiřovat?
Festival funguje hlavně na bázi souborů, které jsou z celé republiky (od Brna po Karlovy vary, od Liberce až po České Budějovice). Na mostecké soubory je většinou více plno (díky rodičům a kamarádům), ale i ostatní soubory už zde mají své příznivce z místních. Co se týká propagace, tak letos budeme zkoušet nové přístupy a uvidíme. A hlavně budeme mít spoustu tahounů, nejenom divadelních, ale i veřejně známých osobností.
Festival také nabízí možnost studentům DAMU získat kredity za účast na některých seminářích, které vedou učitelé z této školy. Proč ale nejsou tyto semináře přístupné všem účastníkům?
Nebráním se ničemu, ale tento seminář má určitou koncepci, aby splnil vše, co je pro získání kreditů potřeba. Počítá se v něm už s nějakou odborností, kterou studenti načerpali v rámci studia. Ale v především jde o naplněnost a většinou se na tento předmět hlásí lidé s předstihem, naplní se tedy dřív, než se ostatní semináře vůbec otevřou.
Tímto projektem máš mimo jiné za cíl pomoc při vyrovnávání kulturních a sociálních dopadů, které na město měla léta 1965 – 1987, která ze složek festivalu vyrovnává dopady sociální? Sleduješ za ta léta nějaké pokroky?
Já tu bydlím 9 let, ale i přesto cítím určitý pokrok kupředu, ale je pomalý. Ono to souvisí i s tím, že většina mladých hned po skončení střední školy chce odejít na vysokou školu či za prací (do Prahy, Brna, Olomouce, …), ale málo kdo má myšlenky na navrácení. Ono popravdě není skoro za čím se vracet, míst pro vyžití je zde málo, klubů pro mladé napočítáš na prstech jedné ruky a pokud bych měl mluvit o nějakém dalším vyžití, tak vlastně nevím o jakém. A proto si myslím, že je velmi důležité, aby v těchto krajích vznikali akce a místní zde tvořili tradice, zakládali kořeny, aby měli být na co hrdí. Jinak se přežívá. Nežije.
