Kristýna Gaurová Den ke vzpomínání na naše nejbližší, kteří už nemohou být mezi námi. Dušičky.
Lidé se rodí a umírají. Je to běžný koloběh života, který jen tak něco nezmění. A tak se smrt dotkne každého z nás. Prodloužený víkend v podobě podzimních prázdnin na základních a středních školách umožnil většině rodin navštívit hřbitovy již v předstihu. Zapálit svíčku, položit kytici či věnec a jen tak zavzpomínat stihl snad každý. Tento pietní akt je tradicí. Proč na to ale musí být den? A proč právě tento?
Není to jen tak výmysl výrobců kalendářů. Dušičkám předchází svátek Všech svatých (1. 11.), který vychází z události vysvěcení římského Pantheonu v roce 609, kde se původně uctíval kult bohů. Svátek Všech svatých je tak den ke vzpomínání na ty zemřelé, kteří se za svou ctnost dostali do nebe. Následující den, Dušičky, je oproti tomu ke vzpomínání na zesnulé, kteří svou cestu do nebe teprve hledají. Slaví se od 12. století a vychází z keltského svátku Samhain, kdy se podle tradice prolíná náš svět se světem mrtvých. Keltové tehdy pro duše mrtvých zapalovali ohně a my dnes zapalujeme svíce. Tak jednu zapalte a zavzpomínejte…
