Jana Hroncová 
Politický podcast novinářů Lucie Stuchlíkové a Václava Dolejšího Vlevo dole se nachází na české podcastové scéně již čtyři roky. Název pořadu je podle legendární kauzy o článku Ferdinanda Peroutky, ten se údajně měl podle Miloše Zemana nacházet v novinách právě vlevo dole. Nyní autoři vtipkují, že se jedná o jednu z mála vzpomínek na éru bývalého prezidenta.
Jelikož jsou oba autoři a zároveň účinkující političtí novináři, i podcast se této oblasti věnuje. Formou komentářů se pouštějí do problémů, kauz, kampaní a novinek nejen ze zákulisí české politické scény.
První díl s názvem Je Andrej Babiš opravdu „v pohodě“? byl vypuštěn do éteru 17. prosince 2019. Od té doby vychází v pravidelném intervalu týdeníku každou středu v pravé poledne. Díky tomu, že podcast není vázán na předem danou stopáž, je délka jednotlivých epizod rozdílná. Odvíjí se od tématu a většinou se pohybuje mezi půl až celou hodinou.
Kromě středečních epizod vydávají i nepravidelně „krátkého glosaře“ Reaktor, který vychází v řádu několika hodin po nahrání a reflektuje pro danou chvíli aktuální téma ve společnosti. Během posledního týdne před prvním i druhým kolem prezidentských voleb dokonce vydávali Reaktor každý den. V den skončení voleb poté uspořádali pro své posluchače Volební štáb Vlevo dole živě a společně všichni sledovali sčítání hlasů. To bylo proložené výstupy novinářů politické buňky Seznam Zpráv, tedy například komentáři od Jindřicha Šídla či Marie Bastlové.
Celý podcast stojí na čtyřech pilířích. Kromě Stuchlíkové a Dolejšího, kteří odvádí veškerou přípravu témat, rešerši i následnou moderaci, je nedílnou součástí Vlevo dole i Jan Kordovský, editor rozvoje podcastů Seznam Zpráv. A v neposlední řadě, neviditelná a přitom velice důležitá složka podcastu, Robert Candra. Zvukař, editor a střihač celého pořadu.
Jelikož se nejedná o rozhlasovou hru a není důležité emoční ladění posluchačů, konverzace moderátorů není podkreslena žádnou hudbou. Zvukové efekty jsou převážně v podobě jinglů. Ty jsou používány k potržení ironie a vtipu. V novějších dílech také může posluchač vypozorovat zapojení i zvukových výstřižků z rozhovorů a vystoupení samotných politiků. I ty jsou ale přidávány s nadsázkou a pro pobavení.
Práce s tichem není nikterak výrazná, protože celý podcast je založen na dialogu, který není vedený uměle. Díky tomu je na podcastu velice oceňovaná autentičnost. Posluchači může Vlevo dole lehce navodit pocit, že sedí vedle novinářů s kávou v ruce a je součástí jejich rozhovoru.
Umělecká hodnota pořadu není vysoká. Pro kvalitní kulturní zážitek si tento podcast jedinec nepustí. Přidanou hodnotou je naopak lidskost a objektivita. Do vod politiky dokážou Stuchlíková s Dolejším vtáhnou zajímavou a zábavnou formou. Díky svým postřehům z dlouholeté pracovní zkušenosti a dobrému empatickému cítění dávají jménům a obličejům politiků z televizních obrazovek lidskou tvář. Nedělá jim problém pochválit či pomluvit jak vládu, tak opozici.
Vlevo dole pobaví, potěší a zkrátí dlouhou chvíli. Mohla by mu být vyčítána občasná nekvalita zvuku, přeřeky, výjimečné faktické chyby či malá tvořivost při hře s hudbou a tichem. Pokud ale není cílem posluchače hluboký umělecký zážitek, rozhodně by měl dát podcastu šanci. Jedná se o aktuální přehled problematiky české politiky, naservírovaný na zlatém podnose s notnou dávkou humoru jako bonus.
