Adéla Halfarová Psal se rok 2005 a portugalský mladík jménem Paulo Magalhães byl obyčejným studentem s lehce neobyčejnou vášní – ze všeho nejraději posílal, ale také dostával pohlednice, a bylo úplně jedno, zda od jeho rodiny, přátel nebo naprosto cizích lidí. Čím vzdálenější a nevšednější země, z které pohlednice přišla, tím lépe. Časem kolem sebe shromáždil několik dalších nadšenců dopisování, ale zároveň stál před neblahým faktem - a to tím, že neexistuje jediný způsob, jak propojit celosvětovou populaci vyznavačů „posílání pohlednic“.
A tak dostal Paulo nápad: stvořit systém, který by sloužil jako základna a most mezi jednotlivými lidmi z celého světa, mající jen jedno jediné prosté přání – posílat a dostávat pohlednice, a to bez ohledu na to, jak jsou staří, jakého jsou pohlaví, rasy, vyznání nebo kultury. A to vše samozřejmě přehledně, pohodlně a zábavně. Během několika měsíců ustavičné práce, při které Paulo souběžně i studoval, začal Postcrossing, jak projekt pojmenoval, nabírat zřetelnější obrysy.
Konečně, 14.července 2005 se zrodila webová stránka www.postcrossing.com. Od svého založení je projekt Postcrossing nebývale populární. Podvědomí o něm brzy překročilo portugalské hranice, a již v roce 2008 dosáhl web jednoho milionů poslaných pohlednic. Statistiky z roku 2015 hovoří o 32 milionech zaslaných pohlednic.
Jak to všechno funguje?
Způsob, jak se stát oficiálním „postcrosserem“ je naprosto jednoduchý. Jakmile přijdete na oficiální stránky projektu, stačí se zaregistrovat. Stránky jsou vedeny v anglickém jazyce. Když vás profil spatří světlo světa, je v něm zapsáno několik základních informací: kolik jste již poslali pohlednic, kolik jste jich obdrželi, jaká je vaše celková „nacestovaná vzdálenost pohlednic“, jakými jazyky mluvíte nebo kdy máte narozeniny. Nejdůležitější je ale váš „životopis“, kam si můžete napsat takřka cokoliv, ale většina lidí tento prostor využívá k tomu, aby svým budoucím odesílatelům napsala, jaké motivy má na pohlednici nejraději nebo co se chce o vás dozvědět.
Druhý krok znamená kliknutí na frázi „ send a postcard“, v levé části stránky, tedy v menu. Jakmile tak učiníte, server vám náhodně vygeneruje adresu některého z uživatelů. V tom spočívá největší kouzlo postcrossingu – nikdy nevíte, komu budete psát. Server vám adresu vždy nahodile „vybere“ a vy tak můžete jednou posílat pohled do Tokia a podruhé třeba na Aljašku.
Součástí každé vygenerované adresy je i odkaz na profil daného člověka, kde si o něm něco málo přečtete, zjistíte, jaké pohlednice se mu líbí, jaké ne atd. Nejdůležitějším údajem, vedle adresy a profilu osoby, je ID číslo. To se musí napsat na pohlednici, kterou odesíláte z jednoho prostého důvodu – jakmile pohlednice dokončí svou cestu a dostane se do rukou adresáta, onen adresát musí vaši pohlednici zaregistrovat na web. Pokud by tak neudělal, nemohla by vaše adresa být připojena do řetězce adres „vhodných k náhodnému vygenerování“.
V praxi se to má asi tak, že server Postcrossing vás nevidí jako potencionálního příjemce pohlednice, dokud někdo jiný nezapíše vaši adresu, která se skrývá právě pod ID číslem, jež jste na vámi zaslanou pohlednici napsali. Celý systém stojí na jednoduchém pravidlu: pošli pohlednici, a dostaneš pohlednici. Nemůžete čekat, že se pouze zaregistrujete a budete dostávat pohlednice. Tak to nefunguje. Logicky pak ze všeho vyplývá, že stejný postup musíte realizovat i vy, pokud pohlednici dostanete. Uživatelé se tak vzájemně „posílají do dalšího kola“ a server má přehled o tom, kdo si opravdu zaslouží dostat pohlednici, a kdo si jen nechává diktovat adresy, na které nakonec nic nepošle. Důležité je také vědět, že maximální počet pohlednic, které můžete naráz poslat, je pět. Za každé ID, které vám někdo připíše, můžete poslat další pohlednici.
Samozřejmostí webových stránek je také forum, blog, statistiky nebo sekce „postcrossing meetups“, kde jak už název napovídá, se můžete podívat, kdy a kde se bude konat nejbližší setkání nadšenců postcrossingu.
Statistiky
Současná čísla ukazují, že stránky Postcrossingu využívá přes 611 tisíc uživatelů, z toho asi 81 tisíc můžu, 408 tisíc žen, 9 tisíc skupin a 112 tisíc lidí spadajících do škatulky „anonymní“ – ti všichni z více jak 200 zemí světa. Česká Republika v celkovém součtu národností tvoří asi 2,7% uživatelů.
Perlička na konec: držitel největšího počtu poslaných pohlednic, je 55letý němec s přezdívkou Willi, jenž server Postcrossing používá po dobu 9 let. Celkový počet jím zaslaných pohlednic je neuvěřitelných 18 725.
Zdroj: www.postcrossing.com
