Jan Morcinek Ne, že by Michal Kempný hájící barvy ruského Omsku nebyl v nominaci zaslouženě. "Pokud bude dál předvádět své výkony, má cestu do NHL otevřenou," myslí si Jandač. Nicméně volba Kempného reflektuje současnou situaci v českém hokeji. Češi mezi nejlepší obránce prostě nepatří.
Obránce, kteří pravidelně nastupují v nejlepší lize světa, bychom mohli spočítat na prstech jedné ruky. Navíc žádný z nich nehraje ve svém týmu klíčovou roli v prvních pětkách. Problém se jeví být dlouhodobějšího, systémového rázu. "Česku chybějí tvořiví zadáci, trenéři hráče často nutí vyhazovat puky po mantinelu, neučí je přemýšlet a nápaditě rozehrávat," všímá si Karel Knap, hokejový odborník MF Dnes.
"Trenér, který neječí na prcky svého týmu už při minihokeji, je málo vídaná rarita," rozčiluje se Michal Broš, několikanásobný mistr ligy a v současnosti trenér mládeže. Také přidává další kámen úrazu. "Už od nejmladších kategorií je nepochopitelný tlak na výsledky." Nejmenší děti jsou vystavováni tlaku svých trenérů i rodičů, v takové situaci pak ze strachu z chyby hrají alibisticky a bez sebevědomí.
Mladí čeští obránci, kteří vycházejí z juniorek v zámoří i u nás, končí téměř bezvýhradně zapomenutí v provinčních klubech, stálé místo v NHL si v posledních letech nevybojoval žádný. Čest patří vyjímkám. Jednou takovou je sedmadvacetiletý Nakládal. Roky si budoval renomé v evropských soutěžích a teď chytil za pačesy hozenou rukavici a buduje si pozici v týmu Calgary Flames. "Jakmile se naskytla šance jít do NHL, o ničem jiném jsem nepřemýšlel," vzpomíná Nakládal na webu hokej.cz.
Nakládalova cesta k výšinám však nepatří k těm typickým. Místo, aby zaujal na draftu svým talentem, musel si svou šanci vydobýt dřinou a pílí. To naznačuje, kudy by mohla do budoucnosti vést cesta českých obránců zpátky na výsluní. "Člověk dělá hokej proto, že ho miluje. Pro to, aby si splnil sny. To je kolikrát důležitější než se hnát za výší smlouvy," říká Nakládal. Nic naplat. Tvrdá práce je zkrátka potřeba i u těch nejmenších.
